STALO SE V JEDNÉ ULICI-2

Dlažební kostky skrápěly dešťové kapky. Na nich kolem nákladního auta, ze kterého stoupal dým, leželo několik těl a povrch kostek měl rudou barvu. Michal Kadlec těkal zrakem po nehybných tělech. Zpoza rohu zdi průjezdu se opatrně zadíval na střechu domu,  ze které ostřelovali němečtí vojáci ulici.

„Jestli takhle pořád budete vykukovat, tak vás střelej přímo do hlavy,“ řekl mu strážník, který se také skrýval ještě z dalším mužem v průjezdu.

„To vím taky. Musíme se nějak dostat k tomu domu a pak na půdu,“ odpověděl.

„Celou ulici maj jako na dlani. Než doběhnete k domu, tak vás zastřelej hned několikrát,“ konstatoval starší muž.

„Pusťte mě tam, kde jste,“ ozval se strážník a za chvíli poklekl u rohu zdi. Dvakrát poté vystřelil z pušky. To mělo odezvu v opětovné střelbě německých vojáků.

„Už vím, jak se dostat k tomu domu,“ řekl náhle Kadlec a oba muži se na něho překvapeně podívali.

„Co vás teda napadlo?“ zeptal se strážník

„Dokutálím se tam tady v tý popelnici. Je to jen pár metrů,“ mínil a vyházel několik odpadků z popelnice.

„Co? To myslíte vážně?“ vyhrkl ze sebe starší muž.

„Jo, smrtelně vážně. Vy tu popelnici rozkutálíte. Pokud nevypadnu, tak mě nezasáhnou.“

Strážník i starší muž se na sebe nechápavě podívali, ale to už Kadlec vlezl do popelnice,  ve které se co nejvíce schoulil.

„Tak dělejte sakra!“ křikl na ně.

  Za chvíli oba muži pomalu dokutáleli popelnici na konec průjezdu. Pak poklekli a vší silou do popelnice strčili. Ta se za okamžik kutálela mírně svažující se ulicí. Kadlec měl v jejím vnitřku na několik vteřin zamotanou hlavu. Přes přivřené oči postřehl ubíhající dlažbu a chodník. Přes hluk, které doprovázelo kutálení popelnice,  zaslechl několik výstřelů. Vzápětí na to pocítil prudký naráz.

  Pomalu se otřesen vysoukal z popelnice ven u obrubníku chodníku, do kterého popelnice narazila. Rychle vběhl do domu, který sousedil s tím, z jehož půdy Němci stříleli. Rychle vyběhl  až na půdu a střešním okénkem se dostal na střechu. Dolezl na její konec a poté seskočil na střechu sousedního domu, který byl o něco nižší. Rukama se přidržoval jejího vrchu a po chvíli dolezl nad jedno okénko na střeše. Pomalu sjel až přímo k němu. Lehl si na břicho a trochu se naklonil. Přitom zahlédl konec hlavně pušky, ze které třeskl výstřel a po něm další. Zároveň se objevil obláček dýmu. Hlaveň hned zmizela. Opatrně si lehl na bok, přičemž padlo několik výstřelů a on postřehl, že se střílí ze sousedního okénka.

   Za okamžik udělal prudký pohyb a nohama napřed skočil rozbitým okénkem na půdu. V ruce svíral pistoli. Vzápětí dopadl na podlahu půdy za řinčení střepů. Tu osvětlovalo několik pruhů světla, které pronikaly střešními okénky. A v nich spatřil dva německé vojáky. Na toho,  co byl nejblíže,  hned třikrát vystřelil. Voják vykřikl, upustil pušku a zhroutil se. Ten druhý na něho okamžitě vypálil. Kulka Kadlecovi rozervala rukáv na pravé ruce. Opět stiskl spoušť a Němec také. Půdou vzápětí zaznělo několik výstřelů.

  Voják dopadl bezvládně na bednu. Kadlec přitom pocítil prudkou bolest i to, jak mu teče po těle krev. Zatnul zuby a opřel se o dřevěný sloup,  co podpíral střechu. Pomalu se po něm zády svezl na podlahu. Opět se rozpršelo. Zaslechl, jak dopadající déšť bubnuje do střechy a to bylo to poslední, co vnímal.

                                   KONEC