Hranice

21.7.1994

A zase kvílí strhané struny

Lámou se větve

Vítr se utrhnul z řetězu, šílí

S řevem a hukotem hroutí se duny

Pečlivě léty navrstvené

 

Bouře se řítí tmou, stokrát víc krutá

Servala záclony z bezmocných oken

Jediná lávka přes propast zbývá

Jediný kmen tu poslední zůstal

Zděšená bříza, jež zmítá se v záchvatu

Nahá a neobutá

 

Skála a propast, v ní domov vší hrůzy

Bestafel, Harlan a mučitel Gór

Království skřeků, zmaru a bolesti

V naprostém strnutí, v děsivém klidu

Vyčkává kamenných soudců sbor

 

Jediná lávka přes propast zbývá

Úzká a vichřici marně se bránící

Zoufalství, šeptání, limity vědomí

Přistupuji a lávka se kývá

Trhavý jekot

                Ozvěna dutá

                                Jeden krok pouhý

                                                Tisíce zvonů

                                                                V pocitu letu

                                                                                Je hranice krásy –

 

 

A ticho

A tma

---