Myšlenkový výlet

Kolem mne se rozprostírá místnost, která opravdu hýří kouty, rohy, ale i plochami. Na jedné z ploch visí trochu nakřivo docela povedený obraz od mého kdotoxakruvlasněbyl? asi prastrýce. Jsou na něm nějaké květiny, pokud si pamatuji, mám totiž zhasnuto a nevidím ho ve světle monitoru dostatečně. No jo, monitor, jak ten je těžký, nesl jsem ho jen jednou, naštěstí. Je také velký a vůbec, neměl bych si dát cigaretu? Ne, přestal jsem přece kouřit, tedy doma a venku a vlastně všude, možná i jinde. Bolí mě oči i nervy ba dokonce i cévy. Ventilátor počítače jemně burácí šum. Na to že je léto je mi docela chladno na nohy, mám je celé zcepenělé a neprokrvené. Spát bych měl jít a ne tady spisovat takovou divnou věc bez ramene i malíčku. Tři v noci. Kteří tři? Ale ne, to nebyli oni, ale my tři. Hodiny. Aha, takže tři hodinové, kteří jsou již očividně v posledním tažení. Ještě že mám po ruce myš, co bych jinak dělal? Nic. Nic? Nic. Počkat, počkat, nic tedy jen stěží. Dělat nic nejde. Viděl snad někdy někdo někoho dělat nic? To je relativní. Vlastně všechno je relativní. I sama relativnost je relativní. Zabředám do příliš filozofické úrovně, na to nejsem stavěný, pro mě pokud je jedna plus jedna dvě, tak je vše v pořádku, jakmile jedna a jedna dají tři nebo půl čtvrté, to je teda hodin…