Nevinnost

Nevinnost

Nevinnost, pohled zdáli,

oči zasněně jakoby plály,

hledajíc pevný bod v nejistotě,

duše podléhající temnotě.

Jemné rysy tváře,

nemohou zračit lháře,

slabý kontrast, snad jen občas

trochu bezoblačný odraz.

Překvapení jasného, přímého,

pro mě. Krátkého! Příliš krátkého!

Strach z prozrazení. Čistého, nevinného.

Sdílet modrá oblaka,

sdílet rozevlátý déšť.

A co on? Chce totéž?

Nebo má jen sílu vojáka?

Jdoucího tvrdě za svým cílem.

Ať to stojí cokoliv.

Nevinnost a sny.

Modrá oblaka.

Bojí se na tebe pohlédnout.

Nikdy na tebe vlastně zblízka nepohlédl.

Jen zdálky.

Když ses ty odvážila.

Překvapení v jeho očích.

Ona se dívá na mě.

Na mě!

On nebo ty?

Jste si tolik podobní a přitom tak odlišní.

Zarostlá tvář nebo chlapecký nevinný výraz.

Ty máš v sobě obojí.

On to není.

Mohl být snad kdysi, ale není.

Nedostal šanci.

Moje chyba.

Co se stalo nedá se vzít zpět.

První obrázek – zralý muž.

Druhý obrázek- muž s duší dítěte a chlapeckým výrazem ve tváři.

To už tu bylo!

A bylo to hrozné!

Už nikdy!

Ale on je jiný,.

On není dítě.

Jenom se v jeho tváři zračí nevinnost.

Nevinnost a sny.

Modrá oblaka.

Bojí se na tebe pohlédnout.

Nikdy na tebe vlastně zblízka nepohlédl.

Jen zdálky.

Když ses ty odvážila.

Překvapení v jeho očích.

Ona se dívá na mě.

Na mě!

To odpoledne.

Pohledy mimo.

Pak náhle před sebe.

Pozdrav.

Už zdálky.

Krátký rozhovor ani ne tak slovy jako dušemi.

Vibrace, zase se na tebe nepodíval zblízka.

Bojí se?

Ale ty také ne.

Bojíš se?

Nedokážeš být bez něho.

Nedokážeš se soustředit

Týden se neukázal.

Příště?

Koncem dalšího týdne.

Umřeš bez něho.

Cítí to samé?

Nebo bys mu připadala směšná?

Skoro ho neznáš.

A přece o něm víš tolik.

Ale ne to jedno, co bys chtěla.

Má to smysl?!