La Loba

La Loba

 

Těch pár vrásek na líčku,

jež halí tvůj smích,

pár vteřin po políčku,

a "dospělý" vzdych.

 

Prolétla kolem nás,

- zůstaň a posečkej!!!

Volám, jak tenkrát - zas.

 

A její rudé vlasy,

ve víru nadějí mizí mi z obzoru,

vzduch prosycený vůní krásy,

a má duše - sklopené oči -

odplouvá sama na voru.

 

Je na dosah ruky,

avšak na míle vzdálená,

a já - žehlím své puky,

v nichž záhy -

klepou se mi kolena.

 

Ten hlas ve mě křičí -

TO JE TVÁ NADĚJE!!

A - dřív než mě zničí,

s obavou sbírám - odvahy krůpěje.

 

To je ta chvíle,

kdy hlavu máš vztyčenou,

a jasné cíle,

za cestou trnitou.

 

Tak běž za ní,

než ztratí se ti v dáli,

jen ona ví,

jak můžeš se těch trnů zbavit....

 

 

---