Vrcholky touhy.

Krást štávu třešní
těm horkým rtům
dýchat na nitě
hebkonosných pavučin
vnořit tvář do něhy
listů slabikáře
toulat se dlaněmi
hledat dotek dechu
semknutých kapek potu
spojených na řetízku.

Rozevláté šaty od
tančících nohou
přivolávají rána
plné snů touhy
posílám je spát
čekám s nohami v rose
až půjdeš za mnou
rozezní se luční zvonky
možná jednou tam budeš stát
a zaplníš mou prázdnotu.

Otevřít své poklady
tvým všem dopisům
prstýnkům obálek
dej mi svou dlań
pulsujícím vrcholkům touhy
vyměním je za tuto báseń
převázanou růží od srdce.

---