Brány úst.

Mé myšlenky se toulají
hledají ta správná slova
pro úvodní verš
v daleké zemi kam nikdo
doposud nevkročil
nepošlapanými pěšinami.
Hledají ložiska lásky
které jsou dosud nehlídané
slabikujícím rty doteků
vstupuji branou úst
po rozepnutých rtech
usedají v mém srdci.

Rozhoupávají můj zvon
bez ostychu k plnému životu
náhradou za ty co jsem zapoměl
a utopil je navždy
do hluboké studny
zhasínajících hvězd.
Ráno ukraldo noci
bitvu vracejících se vzpomínek
ted sloky vábí to tajemství
co navždy pohřbila noc
do stříbrné cely
nepohlazeného písku.

Zjevují se jako hosté
bez prvního předvolání
snaží se smlouvat abych
zrovna tu si napsal
do bělostné dlaně papíru
modrým inkoustem.
Obnažují mé tváře
z písku co vázne v hrdle
stejně jak smyčka kata
a chystají krutou vzpouru
dlouhých potoků zapomění
mdlob dne.

Půlnoční vybuchující salvy
doteků propletených rtů
spalují touhu dospět
uniknout své smtri
jak plamen co jednou dohoří
předávají si svá tajemství.
Touha spálených rtů
z nedočkavého žáru lásky
spalovala nerozkvetlé verše
a písek svou nahostí
zakrývá vybuchlé krátery
explodujícího srdce.

---