City trochu jinak:

City trochu jinak I.

Svým životem proplouvám tak jako náký blázen,
po jiných snad nekoukám, a píšu ti svou báseň,
báseň co má ukázat co asi ktobě zrovna cítím,
a také že chci uhýbat tvým nastraženým sítím,
napsala's mi básničku a já řekl jenom díky,
nepoznal jsem v ní sám sebe a ani toje city,
nevím jak se omluvit mám když nemohu klekat na zem,
a ptoro jsem ti za svou tupost složil tuto báseň.

Báseň co má na jevo dát jak cítím to tvé mám tě ráda,
však budu rád když budeš mít mě jen za sevého kamaráda,
možná ve tvé teď prázdné duši sdíčko ti rychlej buší,
vím že za to můžu já ale to osud můj mě jenom zkouší,
možná že chce abych žil sám bez přátel a lásky,
bez citů a bez duše a bez životní sázky,
nechci už býti sám, ale mít rád nejde ze dne na den,
budu o tom přemýšlet ale myslím že to bude jen sen.

Sen co se mi v noci zdál, a já sním slovy soupeřil,
málo kdy sám vyhrávám, však do srdce jsem ho udeřil,
ten sen co se už nevrátí, ten co se pouze jednou zdá,
vzpomínka co s ránem zmizí, kterou už nikdo nehledá,
tak se strácí i moje srdce, v dnešním rychlém světě,
proto doufám že svoje city, řeknu v jedné svojí větě,
tak jako ty v osmi slovech, já říci to prostě neumím,
to co si o mě teďka myslíš, tak to se asi nedozvím...