Život v nás...

Život u nás...

Žiju v malé vesničce v středu města Prahy,
všude kolem paneláky co mají ostré hrany,
kam se oko podívá tam vidí strechy domů,
přehlížíme sebe koruny rozkvetlých stromů,
nechci tady zůstat však nevím co mě drží,
je to tu jak v Anglii furt celé dny tu prší,
Však neprší to deéšť ale pýcha místních lidí,
co tenhle svět s nadhledem tak jako já vidí.

Nedívají se na sebe když řeči spolu vedou,
nedrží tu tradici se líp se žije ve dvou,
všude prázdná srdce a plná vědra smutku,
jen sem tam někdo zazvoní a do ruky dá kytku,
zdá se mi to nebo nezdá možná je to sen,
i když se to pořád stává každým dalším dnem,
už jsem skoro zapoměl komu že mám z vděk,
komu že mám poděkovat že je ze mě člověk.