VÝSADEK-5

Přes hřbet samopalu Jean Anyz viděl, jak šlehá z jeho hlavně plamínek. Přitom hleděl na první vozidlo, které jeho řidič strhnul do strany a to vzápětí narazilo do kmenu stromu. Hned poté vyhodil prázdný zásobník a zasunul nový plný nábojů. Okamžitě zalícil na jedno ze dvou nákladních aut a stiskl spoušť.

 Alain Martell svou střelbu po nabourání prvního vozidla do stromu přenesl na náklaďák. Tomu zakvílely brzdy a bokem narazil do dřevěného plotu. Na straně spolujezdce se otevřely dveře a v nich postřehl siluetu postavy. Hned na ní zalícil samopal, načež vypálil. Postava, která vyskakovala, se zhroutila na zem a zůstala bezvládně ležet vedle předního kola. Současně s tím začali z korby skákat němečtí vojáci. Poté už nestříleli jen výsadkáři.

Major Marcel Degail v podřepu vystřílel několik krátkých dávek a rozeběhl se. Přitom kolem něho zasvištěly dvě kukly a jedna ho zasáhla do hřbetu levé ruky. Vrhl se prudce na zem a zároveň očima  přehlédl prostor, kde stála vozidla. Díky měsíčnímu světlu postřehl za autem, které bylo nabourané,  krčící se postavu. V leže namířil na ní samopal a vystřelil. Postava sebou škubla a zmizela za předkem vozu.

„Zpátky ke kostelu!“ vykřikl poté při odhazování prázdného zásobníku, který vyměnil za nový. Anyz i Martell pálili přikrčeni za motorkou,  kolem níž svištěly kulky a mnohé se do ní zarývaly. Oba se skoro současně od ní odvalili, přičemž byli stále v jejím zákrytu. Někteří němečtí vojáci se vzápětí rozeběhli směrem ke kostelu.

 Výsadkáři ve stejný okamžik co nejvíce přikrčení běželi k pomníčku, který byl před kostelem. Poté zalehli za keříky. Martell pocítil, že mu něco stéká po tváři. Prsty levé ruky si na ni sáhl. Byla to krev. První Němci doběhli k motorce. Další běželi za nimi. Jejich postavy se v měsíční noci jasně rýsovaly.

„Teď!“ řekl major a trojice samopalů dlouze zarachotila. Vojáci se okamžitě vrhli na zem, ale někteří se spíše na ní zhroutili. Náměstíčkem se v okamžiku rozléhala intenzivní střelba. Kulky prolétávaly větvičkami keříků a mnohé dopadaly na kamenný pomník, na jmena těch, které kulky už kdysi zabily. Trojice výsadkářů rychlým sprintem doběhla ke hřbitovní zdi,  přes kterou obratně přelezla. Hřbitov vypadal v měsíčním světle velmi zvláště. Pozoruhodnou atmosféru nevnímali a kličkovali mezi náhrobky napříč hřbitovem k jeho druhé zdi. Mezitím němečtí vojáci také přelezli zeď hřbitova, zatímco jiní běželi podél zdi.

  Náhrobky vrhaly stíny na zeď ke které výsadkáři doběhli. Jako první na zeď vylezl Martell a vleže se přes ní převalil na její druhou stranu. O chvíli později ho následoval Anyz, který postřehl přes horní část zdi na jejím konci rychle přibližující se postavy německých vojáků.

 „Bacha, Němci!“ vyhrkl ze sebe a zalícil na ně samopal. Po delší dávce se dva vojáci zhroutili na zem. Ve stejný okamžik se na druhé straně zdi objevili další Němci. Martell pohotově na ně vystřelil,  zatímco Anyz seskočil a opět stiskl spoušť. Vzápětí na zeď vyskočil i major Degail a do zdi pod ním se zaryla sprška kulek. Poté seskočil mezi své dva druhy. Přikrčeně se pak rozeběhli vysokou travou mezi stromy a stříleli krátké dávky do stran.

 Skoro v běhu o chvíli později překonali nízký plot zahrady, proběhli kolem stavení a přes další plot se dostali do sousední zahrady. Po přelezení dalšího plotu se ocitli na malém políčku,  za kterým byl les, ve kterém vzápětí zmizeli. Přes měsíc pomalu proplulo několik obláčků,  zatímco se ozývaly řízné německé povely a do toho byl slyšet dusot holinek.

KONEC PÁTÉ ČÁSTI