Blázen.

Duha padá na zem
slunce branou vchází
jen stojí tu blázen
rozum mu schází
možná se trápí
snad je i štasten.

Nikdo u něj neví
jak se zrovna cítí
trhá hrozny révy
svazuje je nití
poslouchá smutné
zvonu zpěvy.

Obloha zbarvená krví
brána snů je zavřená
kus srdce svého urvi
at naděje není zmařená
umřel-li anděl
o tvé srdce si poví.

Jen blázen srdce dá
snad jej má jak zbytečnost
připadá si, že sen se mu zdá
pohltí svou netečnost
on daruje své srdce
zachrání anděla.

Ted všichni se mu smějí
proč své srdce pryč dal
jen zvony mu pějí
na místo srdce má val
ústa oněmělé
šeptá svou píseń andělům.

Ale nebyl to sen
to právě prožil
jen krátky sten
když své srdce vložil
a anděl zamával křídly
zpět do nebe se rozletěl.

Blázen bez srdce
to měl by hned umřít
ne zvedat ruce
a očima pozřít
zbarvené nebe
bělostí krve .

---