Zápisky zářijových dní . . .

DNESKA JSEM SI UVĚDOMILA SPOUSTU VĚCÍ...

 

01. 09. 2003

 

Přišla jsem třeba na to, že už sem nějak něpatřím, nezapadnu zpátky ani kdybych chtěla, už to není ono. Cítila jsem to zrovna dnes, nemůžu si na to zvyknout, ale asi to tak bude lepší. Lepší bude i to, že budu úplně jinde mezi jinými lidmi v novém kolektivu. Myslím, že to bude ze začátku těžké, než si tam zvyknu, vždycky mi to dlouho trvá, ale změna mi určitě prospěje, už bych tady nevydržela. Nakonec je dobře, že jsem se nedostala tam kam jsem původně chtěla, ale někam jinam a hodně daleko, je to tam mnohem lepší.

Když jsem tak s nima dneska seděla, dívala se na ně a poslouchala, věděla jsem, že je dobře, že se s nima už uvidím jenom zřídka, když někoho z nich třeba uvidím ve městě. no co třeba mě už ani nepozdraví, ale asi to tak má být. Kdybych s nima chodila do školy bylo by to mnohem těžší, protože ona se na mě pořád zlobí, je úplně pitomá. Já bych to v té třídě nevydržela, je to sice husa, ale umí dělat zraněnou chudinku a všichni jí to žerou, to jen já jsem pak byla ta mrcha a kurva, ikdyž je to úplně naopak, ale co mě už to nemusí zajímat.

Jenom mě pořád mrzí pár věcí a vím, že jí nikdy neodpustím to co mi vzala, i kdybych se moc snažila tak to nejde, když jí vidím mám na ní hroznej vztek a už né tak k vůli němu, ale k vůli tomu jaká je, už to nikdy nebude jako dřív, ikdyž ani nevím jestli bych to chtěla.

má co chtěla, ale stejně by mi nedala nikdy pokoj, jeho taky bude pořád sledovat, ale nikdy by mu za nic nevynadala, protože by se na ni mohl třeba vykašlat, snad se jednou probere a uvidí co má vedle sebe za nánu, já už u toho sice nebudu ani jako kamoška, ale přeju mu to nejlepší, ikdyž nevím jestli se dokáže změnit a pak si najít nějakou hodnou holku.

Stejně i kdyby nebylo jeho, tak už to stejně nebude jako předtím a vůbec, bylo by to hrozný stačil mi poslední rok a půl zažila jsem od ní dost a nejen od ní stahovala si k sobě pořád víc a víc lidí. Ani mi tak nevadilo, že je hnusná na mě, ale že pomlouvá moje nejlepší kamarádky to mi vadí hrozně moc, teď se je pokusí získat na svoji stranu, protože oni s ní ve třídě zůstanou, jenže to nejsou husy jaok ona.

Mě se stejně nezbaví, bydlím blízko ní a bydlet tam budu, přesto že budu jezdit do školy tak daleko. Měla by pochopit, že hrozbou nejsem já, ale miliony jiných holek, který on vídí denně, nikdy jí nebude věrný, neumí to a nikdy ho to nepřestane bavit, už takový zůstane, ale když jí to nevadí její věc.

Jenom mi vadí, že lidi který jsem považovala za svoje kamarády jima nejsou, jsou to v podstatě jenom pokrytci, když je naštve ona jdou za mnou, ale ne všichni to bych jim křivdila, jenže už je to spíš její společnost a kdybych tam zůstala naprosto by mě psychicky zničila, vždyť už se jí to jednou málem povedlo. Ale opravdu mě to mrzí, některý věci mi budou chybět, budu si muset všechno vybudovat od začátku a úplně někde jinde, daleko od toho kde to mám ráda.

 

02.09. 2003

 

To, že jsem dneska napsala datum neznamená to, že by šlo o nějakou formu deníku, ale je to jen pro mou informaci kdy jsem to vůbec psala, protože tak za dva týdny přestanu tohle psát, možná začnu něco novýho, co já vim a než se to sem dostane tak už bude zima. 

Zítra se pojedu podívat do svojí bývalý školy, jsem na to docela zvědavá jestli budu mít stejný pocit jako včera nebo jestli i nějaké jiné pocity, protože na některý lidi se docela těším, ale spíš na učitelé, ikdyž na některý bývalý spolužáky taky, ale o těch vím, že to moji opravdový kamarádi jsou. 

 

03. 09. 2003

 

Dneska si asi všechno nechám pro sebe, ikdyž tohle taky nikdo číst nemusí, ale nevim, mám v tom všem dneska zmatek. Největší radost mi dneska udělal pan Mácha, když jsem ho viděla tak se na mě tak mile usmál a bylo vidět, že mě moc rád vidí a to já jeho taky, hrozně se mi po něm bude stýskat, jinak ani nevím z čeho bych měla mít dneska radost, je takovej divnej den, možná ještě, že jsem viděla pana Dogaru, jinak už asi z ničeho, je to všechno stejný jako před tím, už by mi to mohlo být jedno, ale dnes to opět zasáhla do mého života, nechci se nějak litovat, jen myslím, že jsem si k vůli nim už vytrpěla dost a chci začít nový a lepší život. už nepotřebuju ty jeho tajemný úsměvy, který jsem měla ráda a věděla jsem co tím myslí, teď mi to akorát přidělává potíže, náš vztah na psychiické bázi fungovat nemůže a já to už ani nechci, možná to tak ani nemyslel, nevím neviděla jsem jak se na mě díval, ale někdo jiný bohužel ano, no nic snad jsme si to vysvětlili, ale asi jsem to měla udělat už dřív, stejně jsem neřekla všechno jen to nejdůležitější pro tuto chvíli, ale všechno by asi stejně nebylo rozumné, on by to zřejmě nepochopil, já to taky nechápu úplně přesně, ale to asi nikdo a nikdy už to zřejmě nepochopím a je mi to jedno, myslím si o tom svoje, byl to prostě takový vztah bez jakéhokoliv fyzického kontaktu opravdu jenom psychický, výborně jsme se doplňovali a rozuměli si, teď už totu stejně tak není, ale náš vztah fungoval, ikdyž měl normální vztah, což asi nebylo dobře a byla to chyba, ale ne moje, já ho měla opravdu ráda, ale normálního vztahu se mnou by nebyl schopen a věděl to jenom by mi ubližoval svým chováním, nebo spíš chováním k ostatním holkám, proto mě nikdy nenechal abych ho třeba jenom políbíla, věděl, že by mi tím hrozně ublížil. To už je stejně jedno, je to pryč, ikdyž ne tak úplně, jestli se na mě dneska podíval tak jak myslím, někdo si to bohužel vyložil správně a já z toho mám problém, už se k vůli němu nechci trápit, přestože se nejedná přímo jen o něj. Aproto jsem to asi dnes ze začátku nepochopila správně, snad už jsme si to vysvětlili, nechci aby došlo k omylu, nechci o něk přijít k vůli tomu.

Vlastně ani nevím proč to sem píšu asi proto, že mi to docela pomáhá, ikdyž to jsou pěkný keci to vím a asi proto, že si s dost věcma neumim poradit, tak je takhle vždycky ze sebe dostanu a docela to pomáhá.

Jinak jsem si dneska zase uvědomila jak jsou vztahy důležitý a ne jenom pro mě, ale obecně pro všechny i pro ty co mysleli, že se jich to netýká, ty to ovšem potom zasáhne nejvíc, protože si to před tím nepřipouštěli, že je to pro ně důležitý a najednou vůbec nevěděj co s tim, zkoušejí to vyřešit racionálně, realisticky což většinou nejde a pak se navzájem mlátí realistické a idealistické myšlení a oni nevědí co s tím, protože si mysleli, že se jim tohle stát nemůže.

 

04. 09. 2003

 

Když jsem se ráno probudila tak jsem se cítila hrozně mizerně, takhle už jsem se dlouho necítila, jako kdyby se stalo něco strašnýho nebo jako kdybych něco provedla a chtělo se mi brečet nad sebou i nad celým světem, možná že to byly jěště pocity ze včerejška asi ano a taky takovej pocit bezmocnosti, prostě nevím bylo mi hrozně. Vlastně mi tak bylo celej den, byla jsem protivná a docela nesnesitelná, měla jsem asi i trochu pocit ukřivděnosti a zároveń jsem se zlobila i sama na sebe.

Od okamžiku kdy jsem vstoupila do mé oblíbené čajovničky, tak to bylo docela v pohodě, byla jsem tam se svejma kámošema a všechno bylo dobrý, pak tam za náma přišli jejich kamarádi a my spolu začali meditovat. Dokonale jsem se uvolnila a všechno zlý co ve mně bylo, tak zmizelo a já jsem otevřela svojí vnitřní sílu a nabila energie a poitivní nálady.

Když jsem večer odcházela na autobus tak jsem se cítila moc krásně a tenhle pocit mám i těď a myslím že ho budu mít dlouho, díky těmhle lidičkám je mi těď moc fajn a vím jak se zbavit těch pocitů s kterjma jsem se probudila.

Musim říct, že jsem po tý meditaci viděla takový dobrý věci, člověku se pak otevřou oči a kouká na všechno jinak, stačí se jenom uvolnit, ale to musí sám opravdu chtít.

---