Černá...

Milovaní,

píšu smutné psaní:

Neznám lásku,naději

to snad někdy...-později...

Jako lampa bez žárovky,

radím lidem: - od cestovky.

Povýšil jsem na nosiče !

Nosím lidi :-samé kýče.

Jen pár minut od směny ,

marně žádám odměny.....

A pak náhle změna zvenčí:

teplá strava,hlad snad končí...?

Ba ne zase s prázdným žaludkem,jizvou-

táhlou pod pupkem,kradmo dál se vleču,

hladu...:- neuteču !

Svět se žene rychle dále,

kupodivu:-jsem tu stále.

I když v rohu schoulený ,

za krabici:- strčený........

Milovaný světe:

toužím po odvetě...

Tak zas příště :-s kytkou růží,

:-krásnou dámou,:-bílou kůží....

krása světa :-je jen zdání.