Vnitřní pocit(y)

Je ticho...Proč? měl by ses ptát!
Vlkodlak v údolí poslouchá.  Tma rozpíná svá mocná křídla,
Bůh je mrtvej, jak to sdělit? Zapomínám na každodenní strach, že informace můžu spolknout nebo dát. Nikomu nechybí.
Titulky umíraj pod rychlým filmem, podíval sem se do zrcadla a uvěřil ...
Sem to já. Mlčíš, dochází ti slova. Polomrtvá romantika, když tráva studí víc než dřív. Otevřel si dveře a myslel, že za nimi nejsem..člověče..vážně ne, ještě slyším tvá poslední slova odrážející se od včerejšího rána.Haló kde jsi? Skončíme v pekle , dnes už nesdělím ti proč!  Ty co mají pravdu raději mlčí..Zastav mě! Schizofrenie!Už zamnou běží vnější, vnitřní pocit, že vlak na stejným místě nezastaví. Sem jako paní Smrt! Nepřináším radost do okolí ale Tebe uvolním..Jak špatná extáze na horský dráze chci ti říct ,:lži mi! Máme něco společnýho..Můžeš zavřít dveře a myslet si, že za nimi nejsem. Už se nevrátím!!!