Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Tato "povídka" vznikla na základě mého neuváženého slibu skvělému člověku Petrovi P, kterému ji tímto věnuji.
Jsou čtyři hodiny ráno.Je víkend a většina obyvatel ještě prožívá nejpříjemnější chvíle svého života.Spánek.Ale jsou i tací blázni, kteří, ač nemusí, již jsou na nohou.Mezi nimi je i rybář.Rybář, který se řece uvázal celým svým životem.Každou volnou chvíli za jakéhokoliv počasí věnuje své milované řece.Jeho život se dělí na tři části.Čas strávený spánkem, čas strávený prací a čas strávený u řeky.Ten se ovšem, jak praví jedno staré čínské přísloví, do života nepočítá.Ale ve skutečnosti tomu tak samozřejmě není.Rybář by o tom mohl vyprávět.Ty stovky a možná i tisíce hodin strávených v dešti, mrazu, ty stovky prochozených kilometrů studenou vodou, ty rozhodně na zdraví nepřidají.To tedy ne.
Ještě za šera opouští svůj "domov".Domov v uvozovkách, protože jeho pravý domov je u řeky.Tam se cítí nejlépe.Tam je mu dobře.Jeho snem je zřídit si malou rybářskou chatku na co možná nejodlehlejším místě od lidí.Ale to je pouze sen.Sen, který se mu nikdy nemůže splnit.Anebo může, ale nikdy ne navždy.I kdyby mu náhodou byla stavba srubu v odlehlých končinách povolena, bude povolena i mnoha dalším lidem.Možná dobrým, kteří se k řece budou chovat pěkně, možná špatným, kteří ji budou svým bezohledným přístupem pomalu zabíjet.Z tohoto důvodu se tedy ani o splnění svého snu nepokoušel.Možná i ze strachu z úřadů.Z úřadů, na kterých vládne ruka byrokracie.Co by ho to jen stálo času, který by mohl strávit se svojí řekou.Byl by to další kus ukradeného života.Jakoby nestačil ten čas, který mu jako podloudný zloděj krade jeho zaměstnání.Ale z něčeho musí být živ.Za něco si musí kupovat to svoje rybářské nádobíčko, nájem se také musí zaplatit.Ani benzín není zadarmo.Jak by se jinak dostal ke svojí lásce.K rybařině.Tak tedy to svoje zaměstnání trpí jako zlo, pro světský život nutné.
K vodě doráží za rozbřesku.Ráno u vody je neopakovatelné.Kapky rosy třpytící se na stéblech trávy.Trávy ostřice, která umí být i zlá.To když si ji člověk chce jen tak nechat proklouznout mezi prsty a ona ho pořeže.Listy z osiky spadané na zem a naplněné rosou vypadají jako malinká zrcátka.Chuchvalce mlhy líně se povalující nad vodou vypadají jak peřiny, pod kterými řeka v noci spí.Ranní zpěv ptáků zní jako rajská hudba.Ráno zpívají z celého dne nejkrásněji.Nejsou totiž ještě unaveni z celodeního shánění potravy.Ale to slyší jen málokdo.To slyší jen rybář.Východ slunce je hezčí než západ.Při východu slunce se den teprve rodí, kdežto se západem umírá.To vše a ještě něco navíc ho každý den táhne k vodě.K řece.Rybníky jsou krásné, k Jižním Čechám bezpochyby patří, ale řeka je krásnější a tajemnější.Řeka žije.Rybník ne.Ten stojí pořád na stejném místě, jsou v něm každý rok ty samé ryby.Na podzim se rybník vypustí a ryby vyloví.Na jaře se znovu napustí a dají se do něj znovu.Řeka se vypustit nedá.A ryby... Ty se z ní dají vylovit jen udicí.No vlastně nejen udicí.Dají se vylovit i jinak.Ale to je ten nejsmutnější výlov, jaký existuje.Totiž když řeka vymře třeba v důsledku nějaké, jak se dnes s oblibou říká, ekologické katastrofy.To je potom moc zle.A proč je rybařina vlastně hezčí, než třeba myslivost?No to je mnoho důvodů.Pro příklad.Myslivec, pokud střelí zvěř, už jí život vrátit nemůže.Rybář ano.A pokud chytne tu samou rybu o několik let později, může se pak těšit z toho, jak ryba náramně vyrostla a jak se jí daří.Pravda, jsou i tací rybáři, kteří rybě život vrátit neumějí, anebo možná ani nechteějí.Pro ně je vetší pocta, když jim soused rybu pochválí.To jim potom stoupne sebevědomí a cítí se alespoň na chvíli jako králové.Ale ta možnost vrácení života rybě tu přeci jen je.Pak je taky v rybařině souboj s rybou mnohem férovější, než souboj myslivce třeba se srncem.Srnec proti myslivcově pušce se zaměřovačem nemá šanci.Leda by byl myslivec špatný střelec a srnce netrefil.Ale takový vlasec na prutu mnoho neunese.Ryba ho může přetrhnout a odplavat.Může se i vyháknout, to když háček špatně sedí.A i když je na břehu, může ještě neopatrnému rybáři vyklouznout z ruky a tím si získat svobodu.A pak je tu ještě jedna věc, proč je rybařina zajímavější.A to je její tajemnost.Po záběru nikdy nevíte, jaká ryba na prutu je.Myslivec vždy vidí, na co střílí.Ale rybář rybu nevidí.Do lesa vidět je.To do řeky ne.Do té se dá pohlédnout pouze prutem.O to je to zajímavější.Pak ještě existuje mnoho způsobů lovu ryb.Ryby se dají lovit na živou rybičku, na těžko, na plavanou, na přívlač, na mušku a ani tohle rozdělení není úplné.Každá z disciplín má ještě svoje odchylky.Například muškaření.Dá se chytat na mušku suchou, mokrou, na nymfy nebo streamrovat.Pro každý způsob je třeba zcela jiná technika.Ačkoli se chytá stále na muškařský prut.Dobří rybáři se většinou úzce specializují a ačkoli se řadí právě třeba mezi muškaře, dávají si náramně záležet na tom, aby bylo známo, že on je sice muškař, ale chytá výhradně na suchou mušku.A cítí se něčím víc, než třeba muškař, ketrý streamruje.Pak jsou ovšem i dobří rybáři, kteří se nespecializují a chytají všemi možnými i nemožnými způsoby a v každém z těchto způsobů si ničím nezadají s rybáři specializujícími se na určitou techniku.Většina z posledně jmenovaných skupin rybářů rybám vrací svobodu.To jsou rybáři, kteří dosáhli nejvyšího možného poznání.Podobně jako mniši v Tibetských klášterech.Slušné rybáře, kteří si rybu pro konzumaci ponechají však neodsuzují.Ostatně sami si výjimečně rybu ponechají a připraví si z ní třeba výtečnou večeři.
To jsem ale trochu odbočil.Tedy zpět do krásného rána u vody.Rybář se jen tak v duchu s tou svojí řekou pozdraví a připravuje se nahlídnout do jejího nitra.Protentokrát zvolil způsob lovu přívlačí.To jest vláčení umělé nástrahy napodobující živou rybičku.Tento způsob se používá k lovu dravých ryb.V porovnání s lovem na živou rybku není sice tak úspěšný, ale pakliže se rybáři povede rybu přelstít na umělou nástrahu, je radost z úlovku nesrovnatelně větší.Lov přívlačí je také fyzicky mnohem náročnější.Při takovémhle způsobu lovu rybář často nachodí i několik kilometrů vodou.Chůze vodou je mnohem těžší, nežli chůze po souši.Pod vodou číhá mnoho překážek, které se musí při cestě za rybou překonat.Tak činil i rybář.Toho rána se brodil pod starým polorozbořeným jezem.Procházel opatrně kolem břehu, u kterého bylo naplavené staré páchnoucí bahno.Každý další krok mu činil nemalé potíže.Bahno ho svíralo a nechtělo pustit ze svých spárů.On se však odvážně prokousával dál.Píď po pídi ukrajoval ze vzdálenosti, která ho dělila od vytoužené tůně skrývající se pod jezem.Hnilobný puch, který se vyvalil při každém kroku z odporného bahna, připomínal krok do hnijících těl mrtvých rybářů, kteří se pokoušeli dobýt tajmeství tůně před ním, ale v divokém proudu utonuli.Po velikém úsilí se mu podařilo dojít dostatečně blízko, aby mohl nahodit.Od probuzení až sem ho dělilo již několik hodin.Slunce se pomalu šplhalo spoza vrcholků smrků výš a výš.Byl nejvyšší čas začít lov.Konečně.První nához, druhý, třetí, desátý a stále nic.Výměna nástrahy a znovu.Poprvé, podruhé, potřetí, podesáté.Stále nic.Neztrácí však trpělivost.A dál mění nástrahy a prochytává tak slibně vypadající tůň.Až najednou rána do prutu, špička se ohnula, ale prvotní nápor rychle opadl.To už je jasné, že se nejedná o nic velkého.A skutečně.V rybářově ruce se leskne protáhlé tělo sotva mírové štikčy.Ta však nebyla cílem jeho úmorné cesty.Vrací je zpět řece a znovu.První nához, druhý ... a tak až do pozdního odpoledne.Výsledkem a malou náplastí na neúspěch mu je několik menších štik a jeden candát.Nezoufá si však.Byl to další fantasticky prožitý den u řeky.Že se mu nepodařilo chytit jeho trofejní rybu?Snad příště.Usedá na kolo a odjíždí domů.Před sebou má ještě pěkný kus cesty.Další den ho čeká cesta do zaměstnání a tak až do pátku bude chodit na ryby pouze odpoledne na známý úsek kousek od domova.Ví, že ho zde nemůže překvapit žádný trofejní úlovek, ale pro radost z lovu a pobytu u řeky mu to stačí.Pracovní týden přežívá a už je tu opět víkend.Tentokrát je naplánovaná výprava na skutečně trofejní rybu, o které ví již léta, ale je na tak nepřístupném místě, že mu nebylo dovoleno se s ní střetnout v souboji.Nyní však hladina vody v řece poklesla natolik, že by se snad k onomu místu dalo i přes četné proudy a víry dostat.Cestu k místu ztěžují v korytě řeky napadané stromy.Je to džungle v pravém slova smyslu.Pouze na takových místech přežívají mimo dosah rybářské veřejnosti ryby úctyhodného vzrůstu a stáří.K těm by měla patřit i štika skrývající se ve větvích padlého stromu v hluboké tůni pod vymletým, nepřístupným břehem.Protentokráte musel rybář zvolit lov na živou rybku.Pokud se štika nenechá dlouho zažrat a háček uvízne pouze v tlamě, dravci se tím téměř neublíží.Rybář se na tuhle rybu připravoval dlouho.Výbavu musel uzpůsobit podmínkám.To znamená, že zvolil velice silný prut i vlasec, aby ryba neměla šanci zajet do větví a tam se zamotat.Pak by už nebylo síly, která by ji odtamtud dostala.Den předtím strávil lovem nástražních rybiček.Nejlepší jsou hrouzci.Nachytal jich pár pod jezem a už se nemohl dočkat, jak je štice naservíruje.Přišel den D.Velice brzy ráno už se rybář prodíral neprostupnou džunglí k vysněné trofeji.Na prsou se mu pohupoval fotoaparát, v jedné ruce třímal prut a ve druhé nesl kbelík s nástražními rybičkami.Konečně.Už je nad tůní, rozbaluje prut a nastaružje rybičku.Opatrně aby štiku nepoplašil pokládá káču na hladinu kousíček vedle padlého stromu.Ale zas ne příliš blízko, aby mu štiku nezajela hned do větví.A teď už jen čekat, až se dravec vydá na lov.Hodiny míjely, ale dravec o sobě nedával vědět.Ačkoli si byl rybář jist, že tam někde uvnitř padlého stromu leží a odpočívá.Ten den se mu ji nepodařilo vylákat na chutnou nástrahu.Nepovedlo se mu to ani den příští.Pak přišel pracovní týden a s ním i nemožnost k dravci se dostat.Přeci jen to byl kus cesty.Pak nastal opět víkend a s ním i možnost na štiku znovu vyrazit.Avšak opět neúspěšně.Tak míjely dny a týdny.Léto se přehouplo v suchý a sluný podzim.Víkend co víkend jezdil rybář pokořit svou životní rybu.Vždy bezúspěšně.Až jednou.Ten den bylo sychravé počasí.Hladina řeky se pomalu začala zvedat.Rybář se na místo dostal jen s velkými obtížemi.V jednu chvíli moc nechybělo a prudký proud ho málem strhnul.Naštěstí se stačil zachytit o vyčnívající kmen a to mu možná zachránilo život.Jinak by ho proud zle potloukl o skály a možná by se utopil.Celý promočený a prokřehlý se vyškrábal na břeh u padlého stromu a doufal, že dnes bude ten veliký den.Opět nastražil rybičku opodál a čekal.Cítil, jak s ním cloumá zimnice.Teplota byla jen pár stupňů nad nulou a on byl celý promáčený, ale vydržel.Pomalu se ho zmocňovala horečka.Ve spojení s vyčerpáním schoulený usnul.Když se probral, bylo mu strašně zle.Ačkoli uplynula jen krátká chvíle, připadalo mu to jako celá věčnost.Čelo měl pokryto krůpějemi potu a pomalu ho opouštěli síly.Pohlédl na hladinu a káča nikde.Myslel, že ji unesl proud.Vzal prut do ruky a začal navíjet.Když měl vlasec napnutý, neznámá síla mu málem vytrhla prut z ruky.Začal boj na život a na smrt.Horečkou vyčerpaný rybář držel prut ze všech sil a snažil se rybě nepovolit ani kousek vlasce.Po urputném boji přitáhl vyčerpanou rybu ke břehu a z posledních sil ji vyndal ven z vody.Vyprostil jí háček z tlamy a sundal fotoaparát.Udělal pár snímků, rybu pohladil a vrátil vodě.Bylo to ten den jeho druhé vítězství.To první, menší, bylo vyhrání souboje s jeho životní rybou.To druhé, větší, byla výhra nad sebou samým.Takovéhle rybě by asi nikdo svobodu vrátit nedokázal.On ano.Byla to největší štika, jakou kdy viděl.Ani jí neměřil.Jen si jí vyfotil.Fotogrfie a zážitek uchovaný v duši mu budou muset stačit až dosmrti.Takováhle ryba se loví jen jednou za život.Však mu to také trvalo plných čtyřicet let, než takovou rybu dostal.K smrti zemdlelý sbalil věci, zbytek nástražních rybiček vylil zpět do řeky a jal se vracet domů.Byl však tak vyčerpaný, že ho strhnul mocný proud a unášel do neznáma.Poslední, co si pamatoval byl tupý úder do hlavy o kmen, pod kterým sídlila jeho štika.Snad to byla pomsta ducha řeky za jeho troufalost, snad nešťastná náhoda.Každopádně ztratil vědomí a byl proudem unášen dál a dál.Probudil se až o několik dní později v nemocnici.Měl silný oboustraný zápalplic a několik stehů na hlavě.Pomalu si rozvzpomínal, co se vlastně stalo.První mu blesklo hlavou, kde je fotoaparát.Nikdo v nemocnici však o žádném fotoaparátu nic nevěděl.O pár měsíců později, když ho pustili domů, vyhledal lidi, kteří ho našli na mělčině v bezvědomí a dopravili na pokraji smrti do nemocnice.Ani ti o fotoaparátu nic nevěděli.Asi ho vzala voda.Spolu s prutem a ostatními věcmi.Nikdo mu jeho úlovek nechtěl věřit.Každý se mu jen vysmíval.
Jak plynula léta, časy se měnily.Z neprostupné džungle u padlého stromu se stala chatová oblast.Strom však ve vodě zůstal a spolu s ním i štika.V chatové kolonii se o ní brzy roznesly zprávy.Spousta chatařů na ni líčilo.Ale bezůspěšně.Buď jim přetrhla vlasec nebo vůbec nezabrala.Až jednou se na ni vypravil člověk z konce chatové kolonie.Jakýsi pražák, který si koupil chatu od lidí, kteří ji museli prodat.Měl velice silný prut i vlasec.Na něm měl navázaný veliký trojháček.Nastražil na něj hrouzka a čekal.Štika mu zabrala.Snad měla hlad nebo byla v dobrém rozmaru.Bůh ví.Pražák odklopil a čekal až se štika pořádně zažere, aby neměla nejmenší šanci.Po dobré čtvrthodině mocně zasekl a štika musela podruhé bojovat o svůj život.Pražák neměl dost síly a štika zajela do větví a tam mu vlasec zamotala.Pražák měl tak pevný vlasec, že ho nemohl ani utrhnout.Musel ho odříznout nožem.Od vody odcházel s nadávkami na jazyku.
Den poté našel rybář procházející kolem, na místa ještě nezničená lidskou rukou mrtvou štiku zamotanou na silném vlasci ve větvích stromu, kde žila po celá desetiletí.Veliký a ostrý trojhák jí roztrhal vnitřnosti.Rybář jí vyprostil, uložil do batohu a odnesl daleko od lidí, kde jí na břehu řeky vykopal hrob a udělal náhrobek bez nápisu.Ten hrob je tam dodnes.Leží pod skalkou jen pár metrů od nedávno dostavěné chatové osady.Lidé, kteří jdou kolem, si myslí, že je to náhrobek neznámého rybáře, který zde utonul.A tak tu ten náhrobek zůstává neporušen až dodnes.Jen občas na něj rybář, jdoucí daleko po proudu na ještě panenská místa u jeho rodné řeky, položí kytici polních květů.
Písmák