Vykoupení z věznice Shawshank

Režie a scénář: Frank Darabont

Na motivy novely Stephana Kinga

Sedm nominací na OSCARA za rok 1995. Nezískal žádnou, ale neznamená to, že nemusel být nejlepší. Bohužel rok je rok a za tak dlouhou dobu se může na filmové scéně objevit více než jeden skvělý film. Nyní z odstupem času jsem čím dál víc utvrzen o tom, že tuto prestižní cenu ani nedostávají filmy, jež ocenění zaslouží.

Naše krásné jednadvacáté století je zde a filmová branže už dlouho nevypustila na světlo světa něco originálního. Něco úchvatného natolik, že vás příběh donutí sednout a hodinu po filmu ještě přemítat o tom, proč vlastně byl tak dobrý.(Na druhou stranu zase někdy sedím i několik hodin a vzpamatovávám se z šoku, jež mi způsobila nějaká super filmová kravina - a nebudu lhát, když řeknu, že je to čím dál tím častěji) Nevím jestli za to může fakt, že originální věc už najít nelze či prostě filmařská neschopnost přemýšlet. Možná za to může i Hollywood a jeho producenti, kteří si zaručují úspěch filmu drahými efekty a prostoduchými frázemi zpestřenými minimálně jednou postelovou scénou.(Už dlouho platí pravidlo – „Neukážeš kozy, nemáš šanci.“ ) Zdaleka není vyloučeno přispění divácké obce, která neklade vysoké nároky a je uspokojena několika megavýbuchy… Prostě originální filmy už se relativně dlouho netočí, i když teď bude některým křivdit. Je pravda, že i podle mě Jacksonův Pán prstenů je více než hodně povedeným dílem, ale je to jen kapka v moři a navíc ani jeho filmová trilogie se nevyhnula tlakům producentů. Drahý Legolasi to bylo úžasné co jsi udělal s tím štítem – jak mě mrzí, že právě scéna, která kazí dojem z filmu je (po vzoru Xandra Cage) divácky tolik úspěšná. Prostě filmy jsou už jen o penězích. Všechno je o penězích, ale tohle tady nehodlám rozebírat a raději se podívejme na jeden s těch filmů, které kdyby viděl někdo z naší mladé generace (no dobrá taky do ní patřím – možná to nebude tak zlý), odsoudil by ji k neúspěchu. Prostě by ji jednoduše nedokázal strávit a snad by ji ani nepochopil…

„Jste shledán vinný a odsouzen ke dvěma trestům doživotí za dvojnásobnou vraždu své ženy a jejího milence…“

Teď už Endyho Dufresna (skvěle ztvárněný Timem Robbinsnem – Twister, Hráč a později Mise na Mars, Human Nature či AntiTrust)  nezachrání ani otřepaná fráze „Jsem nevinen…“ (prostě a jednoduše nikdo neuvěří, že to právník posral). Jeho život teď směřuje do cílové stanice jíž je věznice Shawshank. Není to špatná vyhlídka, nějakých šedesát let v jedné z nejdrsnějších věznic v Nové Anglii – pokud ovšem raději nezvolí rychlejší alternativu – ono se to lano vždycky nějaké najde).

Nová skupinka bažantů – jak je nazýváno čerstvé vězeňské maso – přijíždí do krásného zámku (těch mříží všude kolem) a veteráni Shawshanku se začínají sázet - v čele s Ellis Boyd Reddingem, pro přítele Red – vážně sežene všechno. (Jistota dobrého výkonu. Ostřílený a úspěšný Morgan Freeman – Robin Hood, Se7en). Sázka jednoduchá – kdo se večer první rozbrečí. Vždycky se někdo rozbrečí. Bohužel Redovi sázka na svého bažanta nevyšla. Až příliš podcenil bývalého bankéře Dufrsna. (Tady se musím pozastavit nad nejdrsnější scénou filmu, kdy bachař chladnokrevně utluče jednoho nováčka k smrti jednoduše proto, že se zlomil a rozbrečel. Tvůrci tady vystihli tvrdou nehostinnou podobu věznice, v níž zločinci teprve vidí největší krutosti světa…)

Nebudu vám lhát. Opravdu je to tak a nečekaně se z Dufrsna a Reda stávají nejlepší přátelé. (Jen vážně stále nechápu hlášku směřovanou na Freemana: „Proč ti říkají zrzku?“ pozn. red.)

Endy se ve vězení snaží nepřijít o svéprávnost a tak si nechá propašovat do vězení geologické kladívko a pokračuje ve své zálibě sbírání nerostů (jen tak naokraj)

Ne všichni milují Dufrsna, jistá partička Sestřiček si vyhlídne Dufrsna pro své perverzní homosexuální hrátky. Občas je přepere, podruhé zase ne…

Trvá to už však příliš dlouho. Dva roky to trvalo než se v něm něco zlomilo a tak při jedné výjimečné práci venku poradí bachaři jak si ušetřit na daních… a je to tak – nejdrsnější bachař Shawshanku dodržuje slib a partička kriminálníků popíjí na sluníčko dobře vychlazené pivíčka…

Netrvá dlouho a Endyho kvality v oboru financí jsou plně využívány. Dokonce to časem vypadá jako slušná živnost, ale co je důležitější vůdce Sestřiček je zmrzačen drsným dozorcem poté, co Endyho ztluče do němoty. Už je konec jeho potíží. Endy se čím dál tím víc začíná cítit zase jako člověk – pomáhá spoluvězňům a píše dopisy na ministerstvo, aby rozšířili knihovnu (to by člověk neřekl, že stačí poslat týdně jeden dopis po dobu dvou let, aby něco vyřídil…)

Endy však získává více než jen vnitřní dobrý pocit. Získává i úctu a přátelství spoluvězňů a přátelství s Redem se prohlubuje do nejvyšší míry, jaké je možné v takto nehostinném prostředí dosáhnout.

Dokonce i ředitel věznice si oblíbí služby poslušného vraha, který získává veliký talent pro špinavé obchody. Vše se však prolomí příchodem mladičkého, rockem posedlého zlodějíčka. Netrvá dlouho a velká vězeňská parta si ho oblíbí natolik, že se stává jedním z nich. Dokonce mu Endy hodlá pomoci dokončit maturitu, aby po propuštění mohl živit svou ženu a dítě… Nečekaný zvrat však vyvolá zjištění, že Endy je opravdu nevinný (ostatně jako všichni tady), což může zlodějíček dosvědčit. Tato skutečnost však nevyhovuje řediteli věznice, kterému přináší Endyho praní peněz značné zisky. Bum prásk… rychlý převrat, zlodějíček zabit, Endy bez možnosti na propuštění, práce v pekle pokračuje…

Už se nám jen rýsuje otázka kam to všechno vlastně směřuje a jak to všechno skončí… Tak tohle vám nepovím, ale zkusím vám napovědět. „A sakra chtěl po mně dva metry dlouhý lano…“ (Já vím, ještě pořad netušíte co – tak se raději podívejte)

Podrženo a sečteno nedivím se, že podle jisté ankety je tento film absolutní jednička…Já bych ji taky směřoval vysoko(ostatně stejně jako i druhý Darabontův film - Zelená míle). Pravda – ne na post nejvyšší, ale umění je zaměřeno na subjektivní názor a film je umění také… Jedná se prostě o vynikající příběh přátelství, naděje a moudrosti, obohacená výraznými povahami, umístěna do zajímavého, někdy až příliš realistického prostředí… A nezapomeňte na to, že ty zdi vám nakonec přirostou k srdci a když vás náhodou pustí, tak uděláte hodně proto, abyste mohli zpět…No tak prosím vás, přestaňte číst a upalujte do nejbližší videopůjčovny…