(: Holka:)

Ona

Nejsou už nikde velký horka

a slunce přec svítí dál.

Drží mě za ruku pořád má holka,

a není tu nic čeho bych se bál.

A i když bahno boty zacáká,

nepajdám přírodou sám,

drží mě za ruku holka,

co nikdy ji z ruky nedám.

Musíme na světě pobít,

ona a já-my dva.

Chci sní moc věcí prožít

a klidně i dva-krát.

Bylo s ní krásný léto,

než bych to pověděl Vám.

Přišel bych i o všechno to,

co teprv s ní prožít mám.

A až na promrzlích stráních

napadne sníh tady nám.

Klidně já projdu se v trenclích,

protože v srdci já žár mám.

Můžu já teprv umřít,

až nebudu jí mít co dát,

a až všechny mé tajemství,

bude důvěrně znát.