Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Po neúspěšném hledání různých destinací ke strávení zimní dovolené jsme se nakonec rozhodli pro jižní Thajsko v kombinaci s Malajsií. Na Malajsii jsme měli typ od loňska, od Josefa, se kterým jsme se seznámili na Filipinách, a který nám doporučil ostrov Palau Tioman, jeho východní pobřeží - Kampung Juara. Jelikož nám také řekl, že období dešťů tam končívá až po Čínském novém roce, který bývá v únoru, tak jsme zkombinovali západní pobřeží Andamanského moře v Thajsku, kde období dešťů končívá v říjnu s Tiomanem. V Thajsku můžeme zůstat stejně pouze tři měsíce, na dva máme vízum a o jeden se dá pobyt prodloužit. Náš plán je následný. V polovině listopadu letecky do Bangkoku, okamžitě dál na jih, Trang, Krabi či Phuket, protože v Bangkoku nechceme být ani hodinu. Potom pravděpodobně na ostrov Ko Lantu, jeho jihozápadní pobřeží. Pobyt zde necelé tři měsíce, prodloužení viza na emigration office, asi v Krabi, před skončením platnosti viza odjezd do Malajsie. Cesta nejlépe vlakem do Kuala Lumpur, odtud autobusem do Mersingu, městečka na jihovýchodním pobřeží Malajsie, odkud je lodní spojení na Palau Tioman.
Zpáteční let chceme uskutečnit ze Singapuru, neboť ten je od Mersingu vzdálen pouze asi 140 km.
Během příprav na cestu se s námi kontaktoval pan Beneš, starší pán, se kterým nás seznámila Věra, naše dřívější dlouholetá souputnice, neboť se jí přihlásil na inzerát, když sháněla společníka, nebo společnici na dovolenou. Nakonec s námi tehdy nejel, protože měl nějaké rodinné problémy.
V Praze se nám prezentoval jako bývalý muzikant, který nemá rád zimu a chtěl by jí strávit někde v teple. Neustále zdůrazňoval, že peníze pro něj nejsou žádný problém, že jich má dost až do smrti a že je ve výborné fysické kondici, kterou stále udržuje sportováním. Předminulou zimu strávil na Seychelech, k čemuž využil pozvání Seychelského architekta, který studoval v Praze, kde se spolu seznámili. Barvitě nám líčil své plavecké výkony v tamní široké zátoce na hlavním ostrově Seychelského archipelu Mahé, kterou během svého pobytu mnohokrát přeplavával, což čítá dle něj 10 km. Zpátky po tomto výkonu se vracel pěšky, což představuje dalších 10 km, tentokrát ujitých. Docela jsem ho obdivoval a měl náběh k tomu, abych trpěl komplexy, neboť jsem byl až dosud velmi hrdý na své uplavané čtyři km vloni na Mindoru. Člověka, který dokáže uplavat 10 km totiž už řadím do kategorie těch, kteří jsou schopni přeplavat i La Manche.
Po několika krátkých setkáních u nás jsme se rozhodli, že ho vezmeme sebou. Bude nás víc a to bývá při delším pobytu lepší.
Letenky jsme koupili u cestovní kanceláře ESO v Korunovační ulici, kde už je kupujeme několik let, ceny nejsou přehnané a máme k nim důvěru. Praha Londýn s British Airways, následně London Bangkok s Qantas, Bangkok Puket s Thaj, Singapur London opět Qantas a London Praha British Airways. Spoje mají dobrou návaznost, pouze při návratu se čeká dlouho v Londýně, skoro 6 hodin. Všechno včetně letištních poplatků za 25 000 Kč.
Cesta započínala 16. Listopadu, sraz z Benešem jsme měli na Ruzyňském letišti po sedmé hodině.
Nás tam přivezla moje neteř Olga a Beneš dorazil městským autobusem s Petřin, kde bydlí. Ještě večer jsem mu volal, že si myslím, že když ušetří nějaké čtyři stovky za auto, tak se ale bude muset vláčet přes celé tropy s nepotřebnými zimními věcmi, které mu můžou zplesnivět a bude mít větší škodu než užitek. Odpověděl, že je sportovec, a že pojede pouze na lehko. Byli jsme na něj zvědaví, jak přijede vymóděný a Jarka říkala, že jestli v tom 5stupňovém mraze, který to ráno byl, pojede v trenýrkách a sandálech, tak ho zbalej do blázince. Nakonec přijel v lehké modré bundičce a v polobotkách, měl dvě velké tašky, ale na váhu málo. Jen 14 kg. My jsme měli dohromady něco přes 40.
Následuje deník z této dovolené, který jsem nazval Reportáž psaná v "boudičkách", a který zde rozdělím na několik částí.
R E P O R T Á Ž P S A N Á V „B O U D I Č K Á C H"
1
Deník..
úterý 16.11.
Odlet podle plánu z Ruzyně. Počasí v Praze bylo hrozné. Byla zima a foukalo to mrazivě. Uklidňovali jsme se tím, že to je poslední zima, kterou letos zažijeme. To jsme ještě nevěděli jak hluboce jsme se mýlili. Let do Londýna byl v pohodě a už jsme se nemohli dočkat, jaký perfektní servis bude u Australské společnosti Qantas, kterou jsme si v našich představách, podporovaných dlouholetou nenápadnou Otí propagací tohoto kontinentu, na kterém strávil dva roky svého bouřlivého života vytvořili. Londýn byl v cuku letu za námi a už jsme seděli v pěkném patrovém Boingu 747. Posádka byla docela příjemná, ale to bylo vše. Zima v Praze nebyla ničím ve srovnání s tím, co jsme prožívali v letadle. Rampouch u huby a hlad. Začali jsme splétat hypotézy o tom, že předkové naší posádky byli určitě Skotové a to zaručeně ti nejskotštější. Již nám bylo jasné, že o co méně jsme zaplatili za letenku o to více si užijeme zimy a hladu. Abychom jim zas tak nekřivdili, dali nám jakési deky, do kterých jsme se mohli zabalit a vzdorovat tak spoře puštěnému topení. Říkal jsem si, že je škoda, že s námi neletí Lenkyn. Ten by byl jistě ochoten ještě připlatit za perfektní klimatizaci. Takovou zimu by nedokázal vyrobit ani v nejnovějším Mercedesu. Ale nakonec jsme hladoví a prokřehlí přeci jenom šťastně přistáli v Bangkoku. Konečně jsme se ohřáli. Litovali jsme o to více ty chudáky, kteří pokračovali až do Sydney.
Středa 17.11.
Bangkok byl také rychle za námi a po více než hodinovém letu přistáváme na Phuketu. Je příjemné teplo a po chvilce dohadování najímáme taxi k blízkému resortu za 200 Bathů.
Cena (1800 B) se nám zdá být přemrštěná, a tak pokračujeme taxíkem do města Phuket, cca 30 km. Tam trochu zmatků v ‘travell agency’ a nakonec odjíždíme na druhý břeh do zátoky Patong Beach, kde se ubytováváme v resortu Holiday Inn za šílenou cenu 1400 B, s tím, že toho máme dnes už dost a chceme někde už konečně složit hlavu.
Taxikář je velmi solidní, říká si za celé to martyrium 400 Bathů.
Patong Beach
Nacházíme pouliční stánek a ochutnáváme po čtyřech letech opět Thajské speciality. Nezklamaly, nudle Pat Thaj jsou tradičně výborné, pouze přeháníme okořenění, a tak je nám ihned ‘připoměno’, že Thajské koření je opravdu koření a ne slabý odvar, který známe z domova. Při jídle se potíme a teče nám z nosu. Můžeme si být jisti, že poslední ‘Australské’ Qantas bacily z nás právě vyšly.
Potom padáme, alespoň já, a spíme jako dudkové. Budí nás opět nesnesitelná zima, unesly by se ponožky. Nechali jsme totiž zapnutou klimatizaci a ta byla snad ještě výkonnější než ta v Boingu firmy Qantas. S drkotajícíma zubama vypínám air condition a opět usínám. Ne na dlouho. Probouzí nás krvežízniví moskyti, kterým pouze podchlazení zabraňovalo na nás zaútočit už dříve. Nyní si připadám jako Hamlet (Být či nebýt), Zima nebo komáři?
Nakonec se to vyřeší jednoduše, zapínáme starý dobrý ventilátor, zapomínáme na klimatizaci a konečně je nám dobře. Sice nás štve, že tak drahou klimatizaci nemůžeme za ty hříšný peníze alespoň využít, ale dáváme přednost klidnému spánku. Teď mi už začíná být jasné, že Lenkyn musí denně mrznout, když si koupí auto podstatně dražší, než my boudičku
Čtvrtek 18.11.99
Ráno se probouzíme vyspalí a odpočatí, děláme si kávu a k ní dobré české tatranky. Potom se jdeme podívat na nové ubytování v hotýlku B+B, kde si pronajímáme docela pěkný pokoj sice bez klimatizace, ale za to za mnohem příjemnějších 600 Bathů. Dáváme si hned naproti novému bydlišti fritovanou rýži a jdeme balit věci. V Patong Beach jsou dročkáři oprsklí skoro jako v Praze a tak nakonec, když ze sebe nechceme udělat voly a odmítáme zaplatit za tuk tuka 100 Bathů, které po nás požaduje za ujetí přibližně 300 m, tak to zvládáme pěšky. Alespoň něco pro zdraví. Také zjišťuji, že mám mnohem větší břicho než vloni a nemohu si dovolit nosit
rozepnutou košili, neboť potom budím veřejné pohoršení.
Ubytováváme se, zajišťujeme na zítra dopravu na ostrov Ko Lanta, pojedeme ráno minibusem do Phuketu City, odtud lodí na Phi Phi island a další lodí na Ko Lantu. Kompletní cena je 500 Bathů. Jedná se o přibližně 20 km autem a 90 km loděmi. Jdeme se také poprvé vykoupat a ujišťujeme se, že skutečně o nic nepřijdeme, když mnohými turisty opěvovaný Phuket opustíme. Jediné co je na Phuketu dobré, jsou nákupy, a tak toho využíváme a naše zavazadla se neúměrně zvětšují. Mimo nákupů si také dopřáváme další dobré věci na Phuketu, a tou je opravdu výborná Thajská kuchyně za velmi solidní ceny.
Náš společník, zhrzený ‘Věří milenec’ Beneš se začíná projevovat jako ‘hučák’, což obzvláště Jarka těžko nese.Večer balíme a na ráno máme připravené polévky na zalití a kávu, abychom mohli odjet objednaným autem v půl osmé.
Pátek 19.11.
Auto je přesné jako hodinky, loď odjíždí také podle plánu, jenom počasí nám nepřeje. Je sice příjemně, ale pod
mrakem a tak je velmi špatná viditelnost, což je na tak krásné cestě opravdu veliká škoda. Po dvou hodinách plavby mezi nádhernými vápencovými ostrůvky a ostrovy neuvěřitelných tvarů, které jsem filmoval i přes to, že z toho asi moc nebude, přistáváme u ostrova Phi Phi. Krátká prohlídka, oběd, makaróny s mořskými potvorami, tentokrát nic zvláštního, zneužití přetlaku turistů. Ve dvě odpoledne odjezd na Lantu. Mnoho ‘lanařů’, kteří se nás snaží dostat do ‘jejich’ resortu. Nepodléháme a necháváme se dovést do resortu asi tak v polovině východního pobřeží, neboť odtud chceme podnikat průzkumy a najít si nejoptimálnější ubytování. Finančně i kvalitou jsme spokojeni, 150 Bathů, pěkná velká boudička 30 m od moře, ale to je ten zádrhel, při odlivu špatný přístup do vody, mnoho kamenů, pláž příliš dlouhá a voda ne úplně průzračná. Také pláž je na naše gusto moc dlouhá, neposkytuje přesně to co hledáme. Ti turisté, kteří přijeli s Fischerem na Phuket a dávají přednost romantice před velkoměstem a zábavou, by asi slintali blahem, ale po těch nespočetných plážích, které jsme už viděli máme možná až přehnané požadavky. No a proč ne. Chceme aby se nám to opravdu líbilo a k vůli tomu stojí za to trochu námahy s hledáním.
Vybalujeme, zkouším moře, večeříme (dobře) a chytám první relaci Rádio Praha, Havel uděluje Zlaté lvy, v Praze je lezavý podzim a já vybaluji notebook a začínám psát tyto řádky. Několikrát vypínají na okamžik proud, oceňuji notebook, jinak by mi veškerý text už zmizel a já bych váhal mám-li začít znovu. Psaní mi nejde dvakrát dobře, notebook není holt keyboard, ale věřím, že se to časem poddá.
Na Lantě nejsou už generátory, z pevniny je sem nataženo vedení vysokého napětí, které překračuje průliv mezi oběma ostrovy Lanta, severním, Lanta Noi a jižním, Lanta Yai u přístávku Ban Saladan, který je vstupní branou na západní pláže jižního ostrova a kde jsme i my přistáli po hodinové plavbě rychlou lodí z Ko Phi Phi. Když dopisuji tyto řádky je už vlastně:
Sobota 20.11.
Po ránu jsme si přispali, vyzkoušel jsem pláž a v obvedlejším resortu jsem objevil Dána naší ‘krevní skupiny’, je v Thajsku už od října a bude tu tak asi do dubna. Dánsko je severněji než my a tak ty zimy jsou také delší. Ještě se uvidíme, času je dost. Při přílivu je vlez do vody o poznání lepší než při odlivu. Také jsem objevil nový ‘koridor’ pro vstup do vody, ten je právě u toho ‘Dánského resortu’. Absolvovali jsme výlet podél pobřeží až do zátoky a resortu ‘Dream Team’. Celkem asi tak 8 až 10 km. Představovalo to několik delších i kratších pláží a mezi nimi ‘traverzy’ přes útesy, které byly občas dost dlouhé, a obtížně zdolatelné. Cestou jsme se několikrát koupali, přístupy k vodě nic moc, většina dosud zhlédnutého pobřeží je silně kamenitá, korály jdou až ke břehu a špatně se přes ně dostává, někdy je to téměř nemožné. Kousek za naším resortem se stavujeme na jídlo, dáváme si fritovanou rýži (Khao Phat) a fritované nudle po Thajsku (Pad Thaj), i s vodou za 90 Bathů. Boudičky levné, ale horší než u nás. Další zastávka byla před útesem (laem) u klongu. Vykoupali jsme se a přeskákali přes skaliska do další zátoky (ao) Po chvíli dorážíme k pobřeží téměř bez kamenů a korálů. Pouze prvních 20 m je třeba překonat šutry a potom už je písek (to při odlivu). Mělčina jde bohužel dost daleko, cca 100 m. Při odlivu to bude lepší. Boudičky jsou tam nové za 150 zadní dvouboudička a přes 200 až k nejdražší v první řadě za dobrých 250. Potom už byly sice moc hezké resorty, ale přístup do vody špatný. Pouze před Dream team je krásná opuštěná zátoka, se dvěma potoky (klongy), kde jsme potkali dvě Němky, které se tam byly koupat. Když jsme přelezli poslední laem, otevřel se nám krásný pohled na nádherný resort Dream team, ale při odlivu se do vody nedalo vůbec vstoupit. Odtud po svých a po silnici. Zastavujeme auto, které vezlo německou rodinku s půjčenou motorkou, které došel benzin a tak je vezl k ‘pumpě’. Benzinová pumpa ‘Pad Thaj’, v krámku, kde jsme koupili malý ananas (saparot) za 5 bathů je sud a ruční čerpadlo s hadicí, obsluha většinou kouří. Kupujeme ještě melouna a zelené banány a spoustu různých drobností za velice přijatelné ceny. Projevuje se odlehlost místa, komunikace probíhá rukama a Thajsky. Při placení mi vypadly kovové drobáky a dva malí ‘kubové’ do mě začali strkat a podávali mi je. Vůbec jsem si nevšiml, že mi vypadly. Opět jsem ocenil poctivost Thajců. Napřed jsme si mysleli, že tady na jihu na Ko Lantě, kde je 96% muslimů to bude jiné, ale jak píši opravdu od malinka perfektní výchova. Za svezení dáváme řidičovi dvacku a dál jdeme pěšky neboť za zbývajících necelých 5 km chce 150. Cestou objevujeme ještě mnoho krámů v blízkosti našeho resortu. Kupujeme chleba a myslíme si, jaký jsme neudělali dobrý obchod, když jsme dali 40, ale Beneš potom kupuje v dalším krámě také, ale za 25. Dorážíme domů, rádio jde velmi špatně, posloucháme pozdější relaci, od 19 do 19,27 a potom večeře, tentokrát malá, jsme nacpaní banánů a sušenek.
Beneš se dnes překonával, ale měl toho dost. Říká, že není unavený, ale zítra už pro sichr nikam nejde, říká, že plně důvěřuje našemu úsudku při výběru.
Highway na Ko Lantě
Večer zastrkuji udělátor s rozdvojkou a redukcí do jediné zásuvky v boudičce abych mohl počítačovat a vařit vajíčka, která jsme si přinesli. daří se mi zneprovoznit zásuvku, ovšem nevím o tom. Notebook si šlape na baterku a voda na vajíčkách je ještě teplá. Z večeře odbíhám vypnout spirálku (vařič), abychom nevyhořeli a zjišťuji, že voda je studená a vejce samozřejmě také. Po jídle se dávám do odstraňování závady. Po delším zkoumání se mi daří rozebrat thajskou zásuvku v kombinaci s vypínačem. Musíme k vůli tomu postupně vybalit malý nožík, velký nůž a baterku, takže už jsme kompletně vybaleni, neboť všechno bylo zákonem schválnosti až na dně zavazadel. Rozebírám zásuvku, zase zkoumám, pak jí dávám dohromady a ona funguje. Akta X.
Neděle 21.11.
Dnes bude odpočinkový den, je pod mrakem a po rozednění i poprchává. Ke snídani si dáváme vajíčka na tvrdo s chlebem, který není kupodivu sladký. Ještě polévku, také s chlebem a na zpestření okrajuji ananas. Seznamujeme se ze sousedem z Mnichova, který je tady už čtrnáct dní a dělá si potápěčský kurs. Stojí necelých 300 USD. Dozvídáme se také, že ráno jezdí do vesnice pickup. Odjezd je 6,30. Zpět podle úspěšnosti v lovení nových turistů. Když má úlovek, tak ho odváží do resortu a je možno se přidat. Chce to jenom mít přehled o příjezdech lodí z Krabi a Phi Phi.
Na sever od nás je orchidejová farma a u ní je také resort. Zřejmě se jim zde daří. Včera jsme viděli kvést mnoho pěkných orchidejí podle cesty. Také jsou zde dva sloni, na kterých je možno podniknout cestu vnitrozemím. Tato atrakce se nachází asi dva km na jih od nás. V jižní části ostrova, kde jsou nejvyšší hory, dosahují téměř 500 m je národní park, zahrnující jak pozemskou tak mořskou oblast. V pozemské je původní deštný les, několik vodopádů a vesnička, v níž žijí zbytky původních obyvatel, kteří byli léta tradičně piráti a naháněli v této oblasti námořníkům hrůzu, neboť zdejší piráti patřili spolu s malajskými k těm nejkrvelačnějším.
Beneš dnes vstával velmi pozdě. Jarka už ho šla zkontrolovat, jest-li nám neumřel. Ale byl v pořádku, zhotovoval si opět nové seznamy obsahu zavazadel. Má totiž systém na to, aby věděl kde co má. Každé zavazadlo má podrobně sepsáno a tak by teoreticky měl všechno snadno najít. Praxe je však trochu jiná. Včera si koupil maggi do polévky a dneska musel všechno vybalit, jelikož ho neměl na seznamu. Teď ho tam zapíše a než zase něco přikoupí, či přepakuje jinam, tak se bude vychloubat jak mu systém funguje. A potom zase přebalí a přepíše. Máto tu výhodu, že se nikdy nenudí. Stále má co dělat.
Dozvídáme se jak vznikl název našeho ostrova. Kdysi se v okolí usídlovali lidé, kteří si zvláštním způsobem upravovali maso a potravu. Bylo to něco na styl grilování a měli k tomu zařízení, které se nazývalo lantas. Později se to pothajštilo a přidalo se slovíčko Ko vyjadřující ostrov. A tak vznikl dnešní název Ko Lanta.
Kolem jedenácté přestává pršet. Jdu na malou procházku na sever podél moře. Za námi je ještě jeden resort a potom pokračuje kokosová plantáž až na konec pláže, což je asi necelý kilometr. Pláž končí nízkým útesem, který odděluje další zátoku, mnohem kratší než je ta naše. Asi 150 m před tímto útesem je v palmovém háji ještě jeden resort. Kolem útesu vede stezka horem. Kokosy jsou všude očesány, žádné čerstvě spadlé jsem nenašel. Vedlejší zátoka vypadá lépe než ta naše, ale myslím, že bude opuštěná. Po návratu si dáváme kávu a čaj ze sušenkami a odpoledne prolenošíme a prospíme. Potom jsme si dali včerejšího melouna a čekáme na zprávy. Příjem je opět velmi špatný, není rozumět a plete se do toho silná arabská stanice. Beneš byl na výletě na severním pobřeží a přinesl informace o několika resortech s dobrým přístupem k vodě, podle toho co říká, tak by to mělo být někde poblíž orchideové farmy, na ‘Long Beach’.
Jsme sice na západním pobřeží, ale západ slunce jsme ještě neviděli, protože se vždycky k večeru zatáhne, popřípadě jako dnes je zataženo celý den.
Pondělí 22.11.
Dnes vykukuje občas sluníčko hned od rána. Je vysoký příliv a při koupání zjišťuji, že je docela studená voda. Byla ale pouze prvních asi 20 m a dále už byla stejná jako předevčírem. Usuzuji, že při vysokém přílivu se dostává studenější voda z hloubky ke břehu. Další koupel jsme podnikli kolem poledne a to byla voda už od břehu stejně teplá jako na hloubce. Vydáváme se na průzkum na sever. Při obcházení prvního útesu na konci naší pláže Beneš vzdává a vrací se domů. Za útesem jsou tři krásné malé a uzavřené zátoky, u kterých nejsou žádné boudičky. Přístup k vodě je ale dobrý, koupeme se zde. Pak přichází velký útes na kterém je postaven obrovský a ohavný resort Relax Bay. Škoda tak krásného místa. Za útesem začíná velmi dlouhá pláž, jíž dala její délka jméno ‘Long Beach’. Třetí resort na ní se jmenuje Rapala a vypadá docela dobře, přístup do vody je dobrý a boudičky jsou o něco horší než u nás, nemají terasu. Domlouváme cenu. Po delším smlouvání se shodujeme na 200 B za noc na celý pobyt, tedy bez sezónních výkyvů. Další dobrý resort nacházíme až na konci Long Beach, ale tam je cena neskutečná. Boudičky nic moc a 500 nyní v prosinci 600 a na vánoce a nový rok snad 1000. Vylézám na skálu, abych viděl co je za ní a naskýtá se mi výhled na poslední pláž ostrova. Je asi něco ke dvěma km dlouhá, hezky vykrojená, ukončená dlouhou kosou vybíhající do moře a zakončenou poměrně vysokým skaliskem. Bohužel je tam zástavba jako na Pražském sídlišti, jeden resort vedle druhého. Pouze na této jedné pláži je více resortů než na všech ostatních plážích, které jsme do teď prošli.
Vracíme se po silnici, hledáme orchideovou farmu, nikdo jí tady nezná. Nakonec jí nacházíme, chceme se na ní podívat, ale začíná pršet a tak se vracíme. Po chvíli vidíme taxi a tak se necháváme odvézt domů.
Jen vystoupíme a stačíme udělat pár kroků začíná slejvák. Schováváme se v domorodé chýši. Déšť za chvilku přestává, jdeme ale radši na pláž, protože je mokro. Stavujeme se u Dána, dáváme si vodu, nejdražší na Lantě, poloviční láhev za dvojitou cenu. U Dána narážíme na Beneše, který se tu schoval před deštěm. Začínáme uvažovat o tom, že bychom zůstali tam kde jsme. Ještě se podíváme na jih do Waterfal Bay, kde by měl být dobrý přístup k vodě.
Dnes je v ‘naší’ hospodě roztržitý personál, objednáváme špagety carbonara a dostáváme neapolitana, Beneš místo kuřecího řízku se salátem dostane rajskou polévku. Zítra půjdeme ke konkurenci.
Daří se nám přijmout Prahu, dozvídáme se, že v Americe zemřel Lux. Večer Jarce předčítám Cibulku.
Úterý 23.11.
Den jako vymalovaný, sluníčko praží a připaluje to. Jdu vyzkoušet Benešovi plavecké schopnosti. Krmil nás už od Prahy, že uplaval 10 km a pak se vracel pěšky. Při přílivu doplouváme asi 150 m od břehu a dáváme se podél pobřeží na sever. Na konec pláže ke skále je to slabý kilometr. Asi v polovině cesty se domlouváme, že doplaveme až za další skalisko, za kterým je plážička. To by bylo něco přes kilometr. Beru si šnorchl a zaberu, se šnorchlem umím plavat docela rychle, ale bohužel nevidím zase, kam plavu a tak trávím mnoho času korekcemi dráhy. Po chvíli zastavuji abych počkal na ‘velkého plavce’ Beneše, ale není ho nikde vidět. Stále po něm pátrám, leč bezvýsledně. Začínám o něj mít obavy, díky intenzivnímu pozorování objevuji kousek od sebe želvu, která se nadechuje, ale Beneš nikde. Po delší době uzřím zhroucenou postavu, která se snaží vydrápat na břeh. Jak s ním pohazují vlny tak ho bezpečně poznávám a padá mi kámen ze srdce, že nezahynul. Klátí se po břehu ve směru, kterým jsme měli plavat. Zastavuje se u skály a vypadá to, že na mně bude čekat. Po chvíli k němu doplouvám a on mi sděluje, že na mně volal, ale já ho asi neslyšel. Říkám mu, že tohle nemůže dělat, že mi nahnal strach co s ním je. Rýpnul jsem si do něj s tím, že od plavce, který se presentuje uplavanými 10 km nemohu předpokládat, že vzdá po půl km! Nehne to s ním, pouze zamumlá, že už dva roky neplaval, a nemá tedy ideální formu.
Jdeme nakoupit do místních šopů. Ovoce je stále fantasticky levné. Kupujeme trs malých banánků za 10 B a asi kilový saparot za 12 B. Tak levné ovoce jsme ještě nikdy a nikde nezažili. Odpoledne je velice nízký odliv a tak hledáme nejlepší místo ke vstupu do vody. To nalézáme malý kousek za námi (na jihu), kde se vlévá do moře malý klong a kde je přerušena souvislá hradba s odumřelých korálů, která jinak lemuje celou naší asi 4 km pláž. Při nízkém odlivu jdou korály až do vzdálenosti 150 až 200 m. Výškový rozdíl dosahuje téměř 3 m. V ústí potoka se musíme o místo ‘na slunci’ dělit s žahavými meduzami, ale jejich žahnutí je pouze asi jako spálení kopřivou.
Nejprve to vypadá, že konečně uvidíme krásný západ slunce, ale na poslední chvíli se na severu začalo stahovat bouřkové mračno a vzdálené hromobití nám připomínalo, že v tropech má pršet každý den. Nakonec do večera sice nepršelo, ale trochu se zatáhlo, což stačilo k tomu, že se dnes opět žádný ‘sun set’ nekonal.
Na večeři jsme se rozhodli vyzkoušet vedlejší resort ‘New Horizont’. Přivítali nás s velikou slávou. Měl tam dvě dvojice z obsazených dvou boudiček a nás. Nabídnul nám baracudu. Když jsme se ptali za kolik, uzemnil nás cenou 5O B. Říkali jsme si, že je to nějak moc levné, tak, že to dožene na malých porcích. Dali jsme si proto ještě nudle Pad Thaj jako předkrm. Porce baracudy byly tak malé, že je snad ani nebylo vidět. Zato rýže jsme k ní dostali jako pro celý pluk. Nudlí nebylo až tak málo, ale moc rozhodně také ne. Nudle i ryba byly skutečně výborné. Ke zbylému kopci rýže jsme si dali naše oblíbené ‘Thaj Green Sweet Coconut Curry’ s vepřového. Byla to první hospoda zde na muslimském ostrově, která má vepřové. Všechno chutnalo báječně, curry bylo opravdu jedinečné. Jedinečná byla potom ale i cena. S Benešovými špagetami za 80 B jsme platili 440 B, což je na místní poměry skutečná rána. Takže zítra to vyhrála naše hospoda, do které teď budeme chodit než nám zase trochu otrne a budeme zase pokoušet osud.
Dnes jsme Benešovi řekli, v reakci na jeho hamounství, že v Malajsii, bude podstatně dráž než v Thajsku a že je možnost přebukovat letenky, v Malajsii si zažádat o Thajské vízum a vrátit se zpět na Lantu. Uvidíme jaké budou jeho reakce.
Středa 24.11.
Dnes je už od božího rána nádherný den. Otevřel jsem oko už asi v sedm a viděl jsem Kuby, jak chodí po kamenech a něco loví. Kolem osmé už byly kameny pod vodou, tak rychlý je zde příliv. Kolem 10 jsme se šli koupat my, a to už byla voda až na maximu, šplouchala na volejbalové hřišťátko na pláži. Dnes se schovávám před sluníčkem, včera jsem si ho dopřál trochu moc a 7 rovnoběžka se poslední dny činí seč může, aby nám ukázala zač je toho loket. Před chvílí jsme spolkli ananas a změřili teplotu. V boudičce je 31° a před ní ve stínu 32,5°C.
Voda měla ráno 28 a kousek, teď se šplhá nezadržitelně ke 30°. Máme dnes také neobvykle jasno. Vidíme siluetu obou ostrovů Phi Phi, které jsou od nás vzdáleny asi čtyřicet kilometrů. Také na severu vidíme nějaké kopce, které jsme ještě nikdy nespatřili. Budou to asi vrcholky nějakých ostrovů, ležících mezi námi a pobřežím u Krabi.
Po poledni začíná zase odliv. Jdeme se několikrát koupat a vody je stále méně. Nakonec kolem páté hodiny odliv vrcholí. Už máme namakaný univerzální vstup do vody a naučili jsme ho taky našeho plavce Beneše, aby se mohl alespoň jít vykoupat. Šel do vody s námi a oslňoval nás tím, že vždycky udělal pár temp kraulem a potom se s toho několik minut vzpamatovával. O jeho plaveckých výkonech nás už přesvědčil dokonale. Dnes do nás přišel zase odpoledne hučet a dozvěděli jsme se od něj, že má v plánu vyzkoumat co mají v bufáči u silnice za dobroty. Jsou tam totiž jenom nápisy v Thajštině u nichž jsou napsané ceny od 15 do 30 Bathů a to mu nedá spát. Dneska to vypadá, že konečně uvidíme pěkný západ slunce, je už skoro půl šesté a ještě se nezatáhlo. Za chvilku bude rádio. Zachytáváme relaci pouze částečně, je silně rušena arabským vysíláním. To nás pronásledovalo už i na Srí Lance.
Slunce se noří obrovským rudým kotoučem do moře přímo za naší boudičkou. Sedíme na terase a kocháme se nádherným pohledem, doprovázeným hučením moře. Beneš si dal v bufáči polévku s nudlemi a nějakým bílým masem, které nedokázal identifikovat za 20 B a byl velmi spokojen. Oznámil nám, že na večeři nepůjde, protože v boudičce má ještě sušenky od včerejška, které byly tak tvrdé, že aby je mohl sníst, tak je musel zabalit do hadru a roztloukat klackem. Jeho boudičce říkáme ‘Benešova vila’. Je to bambusová boudička v zadní části resortu na muřích nohách, do které se leze po žebříčku. Hned u Benešovy vily roste kokosová palma a v noci mu spadl menší ořech na střechu a on se strašně vyděsil, protože myslel, že je zemětřesení. Tím nárazem mu zhasla žárovka a zůstal se svým děsem v naprosté tmě. Ráno měl na sobě jiné kalhoty, a vzhledem k tomu, že se zase až tak často nepřevléká, tak se asi strachy posral.
Čtvrtek 25.11.
Od rána opět slunce, jenom chvílemi ho na okamžik zastře mráček, který se zrovna sune většinou od východu k západu. Ostrovy na západním obzoru jsou jasně viditelné, obzvláště po ránu, kdy je osvětluje slunce pod nízkým úhlem. Jdeme na nákup a na snídani do krámku na pravo od nás. Práškové mléko do kávy mají pouze ve velmi malém balení, kupujeme saparot, banány, melouna, banánové buchtičky a ještě jedny buchtičky neznámého původu, pastelově žluté barvy. K tomu si dáváme dvakrát Pad Thaj a platíme 170 B. Jarka kupuje cigarety LM Thajské provenience za 40 B. Nudle chutnají výborně a za chvíli jdeme do boudičky a do vody. Přichází za námi náš ‘plavec’ s plaveckými brýlemi a čvachtá se chvíli u břehu. Nahaněči dnes byli úspěšní a přivážejí plný pickup turistů s Kanady. Jarka hned konstatuje, že mají více zavazadel než my, a že určitě nejedou na tak dlouho.
Schováváme se před sluníčkem, je velmi silné, obzvláště přes poledne a přece ještě nejsme pořádně aklimatizováni. Musíme přikrývat banány, které jsme pověsili před boudičku, neboť se nám do nich dali ptáci. Jsou krásní, mají nádherně barevné zobáky a štěbetají. Když jsme banány překryli igelitovým pytlíkem začali se úplně rozčilovat, jejich štěbetání se znatelně změnilo a bylo v něm přímo znát jak nám nadávají. Konstatovali jsme, že jsou pěkně voražení.
K večeru se již vlastně pravidelně zatáhlo a začal hustý teplý déšť. Byl jsem se koupat a bylo to moc příjemné, neboť voda v moři byla po celodenním pařáku krásně prohřátá a kapky deště příjemně chladily. No a než člověk dojde do boudičky je osprchován. Tím pádem ovšem odpadá plánovaný zítřejší motocyklový průzkum ‘hlubokého jihu’, který jsme chtěli podniknout, neboť ‘jižní highway’ bude rozbahněná a pro motoristy naší úrovně tudíž zřejmě nesjízdná. Večer předčítám Jarce povídání o Austrálii ze zásob na harddisku, které jsem stáhnul z různých serverů v Praze. Notebook tak vlastně představuje pořádnou haldu časopisů, nebo ‘bobkových listů’ jak by jistě řekl náš kamarád Ota.
Pátek 26.11.
Dnešek probíhal již v zaběhnutých kolejích. Ráno snídaně v Buffetu, Kao Pat, koupil jsem Thajskou zástrčku, abych mohl používat ‘udělátor’, prodlužovačku s rozdvojkou. Plavec a chodec šel dnes na procházku zjistit jak je to tady na Lantě s těmi slony. Došel až k ‘elefantímu depu’, kde zjistil, že tam je slon, který má posed pro více lidí, počet nedokázal definovat, a na něm se pořádá výprava do ‘jungle’. Cena za osobu je 800 Bathů. Bohužel nezjistil na jak dlouho a kam to je. Cena se mi zdá být přemrštěná. Celý den je krásně, v podvečer už tradičně mraky a přeháňka s bouřkou. Také jsem dost plaval a potkal v moři asi 500 m od břehu želvu. Musím si příště vzít šnorchl. Odliv už přestává být na maximu, voda klesá mnohem méně a celkově trvá déle stav přílivu než odlivu. K večeři jsme si dali baracudu, jednou na česneku a pepři a jednou Thaj curry s kokosovým mlékem. Bylo to výborné a cena včetně vody 240 Bathů.
Sobota 27.11.
Počasí už je po ránu tradičně krásné, voda teploučká, ode dneška máme plný resort. Dnes k nám přišel místní Kokeš, podělili jsme se s ním o odpolední buchtičky, které jsme si dávali ke kapucínu. Je to malý kocourek a má hodně Kokeší barvy. Byl u nás až do večera, potom odešel na lov. Beneš byl na objevné výpravě, vyprávěl nám jak šel po silnici, kterou jsme šli před týdnem, když jsme prozkoumávali jih ostrova, a on tam byl s námi. Buďto má totální sklerózu, a nebo byl při minulé cestě tak znavený, že si nic nepamatuje. Na zítra plánujeme přechod ostrova na východní pobřeží. Zkusíme to kolem ‘Elefantího depa’ přes ‘džungli’.
Neděle 28.11.
V bufáči u silnice, kde jsme se s Benešem stavovali cestou na ‘tůru’ mi z neznámého důvodu nechtějí dát jídlo. Seděl tam jeden skin s Thajkou a ještě nějací Kubové a něčím se živili. Chtěl jsem si dát Khao pat a nebo něco jiného ale velmi dlouho se nedělo nic. Potom mi úřadující Kuba (výraz úřadující Kuba používám pro toho, který to má momentálně v krámku na povel. Krámek patří velmi rozvětvené famílii a často se ve svých funkcích střídá nespočetně jejich příslušníků a zaměstnanců) přes skina a jeho děvče přetlumočil, že nemá Khao Pat, jestli nechci nudle. Odpovídám. Že ano a sednu si a čekám. Všichni kolem už jedí a já stále nic. Ptám se co je s mým jídlem, a úřadující Kuba mi nechává přetlumočit, že jídlo nemá. Stejnou cestou mu odpovídám, že jídlo má, ale nechce mi ho dát , a že je zřejmě ‘crazy’, že mi mohl říci hned, že mi nic nechce dát. S něčím podobným jsme se zatím ještě v Thajsku nesetkali, ale takové jednání známe dobře ze Srí Lanky. Popošli jsme o kousek dál a tam byla jiná jídelna, v níž jsme dostali najíst bez problémů a byli velmi ochotní. Dali jsme si nudle, k tomu pečené vajíčko ve skořápce, spoustu různé zeleniny jako přílohu a navrch Beneš Kávu a já čaj. Čaj byl velmi zajímavý, průzračný, téměř bezbarvý, voněl silným čajovým aroma a chutnal jako velice slabý, ale dobrý čaj. Jídlo stálo 25 B a nápoj 15.
Potom jsme odbočili z High Way do ‘Jungle’ k Elefantímu depu. Bylo prázdné, slon byl právě v akci. Cena té legrace je na osobu 800 B a okruh kolem depa trvá necelou hodinku a je dlouhý něco přes dva km. Šli jsme dále po cestě a po chvíli jsme potkali elefanta. Čvachtal se v blátě u potoka, za hlavou mu Mahut (kočí) a přes hřbet měl upevněnou lavičku na které seděli dva turisti, kteří právě absolvovali inzerovaný ‘Jungle truck on the Elefant’. Na Lavičku na slonovi by se vešli tak maximálně čtyři lidé. Celá trasa jde kolem potoka, kopíruje cestu po které projede auto a potom se slon pomalu šplhá na asi 60 m vysoký kopec, odkud je výhled na moře a do údolí.
Pokračovali jsme dál po cestě. Všude kolem byly plantáže kaučukovníků, mnoho jich bylo čerstvě založených. Po asi 2 až 3 km jsme narazili na asfaltovou silnici. Usoudil jsem, že to bude ta severnější cesta ze dvou, které spojují oba břehy ostrova. Dali jsme se tedy v dobré víře doprava a předpokládali jsme, že po nějakých 2, 3 km dorazíme k východnímu pobřeží. Silnice se motala v mnoha zatáčkách a najednou jsme spatřili první nethajskou upoutávku na jeskyni, o níž jsem věděl, že je mnohem jižněji. Bylo jasné, že moje úvaha byla chybná, nacházíme se ne na severní, ale na jižní spojce. Změnili jsme tedy operativně plán, půjdeme se podívat k jeskyni a potom budeme pokračovat po silnici zpět na západní pobřeží a dostaneme se na křižovatku, která leží necelých 5 km od nás a odtud podél moře nám už známou cestou zpět. U jeskyně je příjemná hospůdka ve stínu starých mohutných stromů. Je to na konci údolí, které se zužuje a prohlubuje a v jeho závěru je nedávno objevená jeskyně. Prohlídka, jak zjišťujeme trvá o málo víc než 5 minut a platí se za ní 100 B osoba, takže od ní opouštíme a v klidu si dávám Papaya salát a vodu. Salát byl výborný nebyl přehnaně pálivý, ale příjemně pikantní. Papaya se v Thajsku jmenuje ‘malakor’ a na salát se používá nezralá plodnice, ze které se oškrábe zelená slupka, potom se plod naseká nožem, tak aby byl jeden zářez vedle druhého a následně se škrabkou oškrábe nasekaný povrch, čímž se vytvořejí tenké nudličky, které jsou základem tohoto pokrmu. Nudličky se smíchají s různými přísadami a zeleninou neznámého vzhledu i jména a výsledek je výborná osvěžující směs vzdáleně (hodně) připomínající lehký salát s těstovin. Pěkná miska této pochoutky stála 25 B.
Potom pokračujeme podle plánu, u pobřeží opouštíme silnici, jdeme po pláži a mácháme si nohy ve vodě. Na křižovatce je veliká cedule na níž jsou vzdálenosti. Takže nyní víme, že Waterfal Bay je od křižovatky 9 km, Dream Team Bay, kam jsme došli na minulém průzkumu 2,5 km a do našeho resortu, Lanta Riviera máme 4 km. To znamená, že je možné absolvovat průzkum až na jih ostrova pěšky, je to blíž než jsme si představovali.
Když už jsme byli na dohled od našeho resortu, začalo se silně kabonit. Napřed jsme si všimli, že nám zmizel s obzoru ostrov Phi Phi za dešťovou clonou, za chvíli jsme totéž uviděli daleko před námi na severu ostrova, či na sousedním ostrově Lanta Noi. No a netrvalo to ani pár minut a už jsme viděli, jak se k nám řítí liják a vichr. Posledních pár metrů k resortu, který je od nás vzdálen asi půl km a kam jsme se šli schovat jsme už šli v silné průtrži mračen. Tak jak to přišlo to zase skončilo. Asi po 20 minutách bylo po všem. Jenom vzduch se vyčistil a osvěžil. Došli jsme domů a vyprávěli Jarce zážitky.
Ještě jsem se během odpoledne několikrát koupal. Beneš šel večer do toho problémového bufáče na jídlo, ale byl tam už jiný personál než ráno a neměl žádné problémy. Ten skin, který byl se svou Kubí ženou ráno v bufáči se s ní přistěhoval k nám do resortu. Ubytovali se v řadě ‘vil’, ob boudičku od té Benešovy.
Jarka si pochvaluje, jaké je zde příjemné podnebí, protože už více než týden na sebe neplácá žádné kosmetické preparáty, ale přesto má pokožku lepší, než by měla po nich. Já jsem sice přesvědčen o tom, že kdyby je nepoužívala doma, tak by na tom byla také lépe, ale to už je jiná věc. Každopádně, vlhkost a teplota jsou zde optimální. Přes den kolem těch 30, k večeru se malinko ochladí, ale pouze tak, že se dá příjemně sedět jen v trenýrkách a není chladno. Obdivuhodné je, že tady nejsou prakticky žádní moskyti. Přitom všude v okolí jsou bažiny a podmínky pro komáry dalo by se říci optimální. A když si my pochvalujeme klima, měly by s ním být moskyti přeci spokojeni také.
pokračování
Písmák