Šumava 99

Jo, už vim, k čemu ten prolog použít.V tom, co si možná za chvíli přečtete, je stráááášně moc chyb.Vim o nich, omlouvám se za ně, ale opravovat se mi je nechce.

Tak sem se včera večer vrátil totálně umrtvenej ze Šumavy.Slovy se to skoro nedá vylíčit.Prostě NÁDHERA.Pokusim se to alespoň trochu popsat. Takže: Pátek 24.9. 17:15 pm něco kolem roku 1999.Po krátkem telefonátu s Kubou vyrážim na motorce směr Soběslav.Zasraný pražáci zas blokujou celou cestu z Tábora až do Sobíku.Takže jedu furt po prostředku a čekám, kdy mě ňákej magor sestřelí.Ručička tachometru se líně blemcá kolem 120 ti.Nikdo mě nesestřeil, a proto kolem půl šestý přistávám v Soběslavi u Jakuba.Balíme štrůdl, čokla a pruty a razíme si trochu zatrénovat na zítřejšií výlet na Šumavu.Vyrazili sme za Mlyny na pstruhy.Je to od Sobíku kousíček, takže sme tam za chviličku.Počasí i bohové nám přejí.Avšak pstruzi na nás z vysoka serou.Spíš si za to můžem sami.Vody je málo a je křišťálově čistá.Sebenepatrnější pohyb registruji už na vzdálenost kolem deseti metrů, takže je vždycky splašíme dřív, než stihnem nahodit.Zas taková tragédie to ale neni.Mě bohatě stačí ten čistej vzduch, parádní příroda a blbnutí s čoklíkem.Jakub by k tomu rád sice přihodil ňákýho pstroužka, ale taky se neposere, když tomu tak nebude.Došli sme až skoro na konec náhonu na pilu, ale nic sme nechytly.Zato my sme byli chyceni.Do tmy.Mrcasili sme se tam a vůbec sme si nevšimli, že je tma jak v prdeli.Jelikož nás nazítra čekalo brzké vstávání, tak sme dožrali štrůdl, sbalili Koudíka a mastili do šódy (šóda=škodovka).Mě pak ještě čekala cesta ze Sobíku domu.Podzim má dost špatnejch stránek, jedna z nich je to, že když padne tma, tak se udělá kurevská zima.A na motorce je 3x taková zima, než ve skutečnosti.No nezbylo mi, než to domu ňák přetrpět.Na cestu sem musel odmítnout ještě talířek se štrůdlama.Asi bych puknul nebo by se podemnou rozložil stroj.Domu sem přijel zmrzlej jak sobolí hovno.Roztál sem až v horký vaně.Pajáda.Skouknul Červenýho trpajzlíka a šel chrnět.Předtim sem si nařídil ještě budíka.To už sem činil asi v polospánku.Proč, to vysvětlim níže.Spim.ZZZzzz... Sobota 25.9.1999 5:15 am.Piiiip piiip piiip ...Budíček.Rozlepuju oči, padám z pelechu a přemejšlim, jestli ten zvonek v 5:15 je skutečnost, nebo zbytek snu.Skutečnost.Kurva co se děje ??? U vchodu stojí Jakub a tůruje zvonek.Vylejzám ještě ve slipech ven, čumim jak puk a už dostávám pojeb.Mmmm v 5:18 mě ještě nikdo nezmrdal." Ty čuráku, to snad nemyslíš vážně ??? Kurva ty snad chrápeš nebo co ???!!! No ty se mi zdáš!!!".Tak to sou první slova, co tu sobotu slyšim.Teď mi to dochází, 5:15 byl odjezd a né budíček.Doprdele.No nic.Kuba znechuceně sedí v kuchyni a cmrndá do sebe ten den již druhej půllitr ionťáku.Má ještě vetší problémy se vstávánim, než já a bez iontovýho nápoje by asi umřel.Balim krámy, krmim Kaťáka a Martínka (morčata) a nosim do auta.V autě se dovídám, že Vašek bere celou rodinu = Bukvice (takovej malej grázlík), Alice (manželka a zároveň Kubova ségra), Ája (takovej malilinkatej chlupatej zmrd - no prostě štěně japončíka).Jedem k Vaškovi a pomáháme mu nanosit krámy a rodinu do auta.Auto praská ve švech.Čoklík dožírá mojí snídani, já bych se z ní asi poblil.Udělal sem si ňákou pizzu a asi sem jí zkurvil nebo jí zkurvili už ve výrobě.No zkrátka hnus hnus hnus.Ještě u Shellky berem plnou a směr Šumava.Cesta probíhá v pohodě.Meleme píčoviny a pěkně nám to ubíhá.Občas si na ňákym místě vzpomenem, že právě tam vloni v zime Václav zapíchnul Forda do pangejtu nebo že na tom a tom jezu sme chytli to a to a tak to jde až do Čeňkovi pily.Tam vzniká Otava po soutoku Vydry a Křemelný asi.Taky tam začíná 1.zóna národního parku Šumava.Což je taková uplně malilinkatá bariérka."Vstup zakázán!" hlásí cedule na každym kroku.Překonáváme strašlivou bariéru strachu a mizíme v hlubinách 1.zóny.První co nás ohromí, je množství hub, které zde rostou.Je to jak v ruskym filmu.Taky je to důkaz toho, že je tam vstup zakázan, a proto je tam nikdo netrhá.Plížíme se po svahu a zdoláváme skalní úsek, který nás dělí od vytouženého kaňonu, do kterého se prakticky jinak než přez tuhle skalu dostat nedá.Po jejím překonání se cítíme jakžtakž v bezpečí.Teoreticky bysme tu měli potkat jen pracovníky správy národního parku (což by byl pruser jak vrata.S těma prutama by to bylo tak kolem deseti litrů za osobu = dost drahej vejlet),lesní zvěř, ňáký ty houby stromy atd.A taky kýžený pstruhy.Je tomu skutečně tak.Pstruhů sou tu mraky.Neberou sice tak, jak sme si představovali, ale 20ks/1h to jistí.Nejsou to žádní obři,ale sou překrásní.Všechny je samozřejmě pouštíme.Zas až takoví čuráci nejsme.Pstruhy na žrádlo si chytneme níž po proudu, kam je vysazujou rybáři ze Sušice.Tady nahoře je nikdo nevysazuje.Vše je přírodní výtěr.Příroda kolem vody je naprosto okouzlující.Uchvacuje mě, s jakou samozřejmostí se tu promenádují ledňáčci, v potoce se míhají pstruzi a v lese každou chvilku zahlídnem srny.Nedokážu si představit, že před X lety to tak vypadalo i u nás doma.Houby už nás nemůžou rozhodit.Cestou sme viděli stovky hřibů přes 1kg.Stejně byly skoro všichni červaví.Řeka byla tak křišťálově čistá, že bylo vidět na dno i těch nejhlubších tůní.Jejich hloubka místy dosahovala i ke čtyřem metrům.Voda byla jak led.Celoročně tu má jen pár stupňů nad nulou.Proto tu žijou jen ti pstruzi.Těm to zjevně nevadí, ale třeba takovej rak by z tý teploty asi dostal srdeční zástavu.Postupovali sme proti proudu,cestou míjely překrásnou přírodní scenérii, kde obrovské tůně střídaly bistré úseky s peřejemi, chytali pstruhy a nic nám nechybělo.Vodu sme chlastali přímo z malinkatejch vodopádů, který tu říčku přiživovaly a žádnou sračku sme z toho nedostali.Tohle udelat nekde tady u nás, tak by mě asi museli hospitalizovat s otravou.Došli sme až k místu, kde se kaňon trochu rozestoupil a říčka protékala lučním úsekem.Tam naše výprava za pstruhy Křemelné skončila.Následoval ukrutnej výstup na hřebeny kopců.Převýšení kolem 450 m.Hrůůůza!!! Krpál jako kráva.V půlce už sme neměli co potit.Ve třičtvrtě už sme byli skoro mrtví, ale nevzadávali sme to.Nakonec sme se s vypětim všech sil vyškrábali na vrchol.Tam nás čekala odměna v podobě přenádherné přírodní scenérie.Panoramatickej výhled, jakej nelze popsat.Úplně dole na úpatí svahu se klikatila říčka jako modrá stužka a všude kolem nás, kam až oko dohlédlo, nás obklopovaly zalesněné kopce.Potkali sme tu taky odpočívajícího domorodce.Vousy měl jak Krakonoš, v jedné ruce třímal zapálenou Startku bez a ve druhé dřevěnou hůl.Po boku mu ležely dva pytle plné hub.Odhadem tak kolem 10 kg v každym pytli.Pozdravili sme se s nim, prohodili pár slov a pokračovali v cestě.Na hřebenech sme míjeli stáda černých horských krav, původní polorozpadlé kamenné domky a rezivějící zemědělskou techniku.Bydlet a pracovat v kopcich asi neni žádej med, tak se tu na to všichni vysrali a buď chcípli nebo se roztrousili do měst.Vypadalo to tam dost smutně, jak to bylo všechno opuštěný.Po pár kilácích sme narazili na asfaltovou silničku a s ní přišli i roztroušené skupinky našich německy mluvících sousedů.Zmrdi.Promenádovali se tam, jak kdyby jim to tu patřilo.Pak sme narazili na něco, co mi vyrazilo dech.Je to přečerpávácí stanice na vodu, která byla vybudovaná za války asi německými vězni.Na vrcholku jednoho kopce je vykopanej takovej bazén asi 100x100 m.Z jedný strany do něj 3,5km dlouhym podzemnim kanálem přitejká voda a z druhé strany zas vytejká a napájí někde úplně dole pod tim kopcem ňákou vodní turbínu nebo něco takovýho.Fakt sem čuměl, co to muselo dát práce.Pak už následoval jen sestup do ňáký vesnice, ketrá měla českej snad jen název.Jinak tam bylo všechno napsaný německy.Tam sme měli sraz s Vaškovou rodinou = čekala tam na něj těhotná žena, dítě a pes.Jo a eště taška hub.Sebrali sme je a táhli do hospody.Vychlastali sme tam kazdej 2 piva, vysomrovali kostku másla a protože na nás blbě čuměli němčouři, tak sme vypadli.Slezli sme zpátky do Čeňkovi pily.Cestou nás zahlídnul ňákej hajnej, jak lezem do lesa, kam se nesmi a pustil se za náma.Bohužel sme si ho vubec nevšimli.Dohnal nás až u Vydry, kde sme chtěli ještě zachytat.Naštěstí sme ještě nevybalili cajk.Místo aby nás zmrdal a vyhodil, tak nám řek, ať se tu na to vyserem, že houby rostou v tom hornim lese.Tady prej byl ráno a nic moc.Skoro musel slyšet, jak nám spadnul kámen ze srdce, když sme zjistili, že nám šel jen říct kam na houby, a ne kvuli tomu, aby nás odsud vyhodil.Pak mi došlo proč asi.Podle oblečení sme vůbec nevypadali na turisty, ale spíš na domorodce.Hadry sme fakt měli strašný.Pomalu sme došli k Čeňkově pile, holky se šli vyvalit do auta i s psíkem a mi se šli vyvalit do knajpy.Dali sme eště pár kusů na kuráž a pak sme šli natvrdo chytat přímo pod penzion na Werrichovu tůň a pod Čeňkovu pilu.Vyplatilo se, chytli sme 2 nádherný pěkně vypasený pstruhy.Čuměla tam na nás akorát rodinka ňákejch turistů.Tatík zkoušel něco jako že v národnim parku se asi ryby chytat nesměji, tak sme mu řekli, že pro nás to neplatí, že mi můžem všude.Zakroutil hlavou a šel nás asi práskonout.Na nic sme nečekali a vyhulili fofrem od vody do auta.Bylo už celkem pozdě večer a holky chtěli spát.Tak sme jeli hledat ňákej flek na spaní.Když už sme si konečně mysleli, že sme ho našli, tak nás Alice s Barčou ubezpečili, že v autě u silnice chrápat nebudou.Chtěli sme je s Jakubem poslat chrápat třeba do prdele, ale Václav nám vysvětlil, že by pak měl doma peklo a že musíme najít něco jinýho.Zasraný manželství.Táhli sme chrápat až do Sušice do vodáckýho kempu.Tam už jim to celkem vonělo.Nám taky, protože tam nikdo nevoxidoval a kempem tekla Otava.Hned sme to tam promrskali, ale bezvýsledně.Vodáci to tam vybrali už před náma.Smolík pacholík.Šel sem si teda vybalit stan.Když sem ho měl postavenej, tak přisel Kuba s tim, že to je evidentně stan pro dva a že si zapoměl karimatku a celtu a že teda bude chrápat se mnou ve stanu.No co, nejsem kurva, tak sem svolil.Sice se nebudu moc válet po celym stanu sám, ale budiž.Vašek rozdělal vohýnek a naporcoval pstruhy.Byly to jikernačky.Jikry sme sežrali nasolený s Kubou.Jen tak nasolený syrový čerstvý jikry sou lahůdka.Alici se z toho dělalo na blití.Neví co je dobrý.Pak sme ty pstruhy naflákali do ešusu s máslem a kmínem a upekli.Byla to neskutečná lahůdka.Mňam, jeste teď mi tečou sliny.Pak sme šli chrápat.O půlnoci sme se s Jakubek vzbudili žízní.Skurvený pivo.Nalili sme do sebe ionťáky a chrápali dál.Asi za hoďku začalo chcát.To nás Vašek probudil svym nadávánim.Spal totiž pod širákem a celej prochcal.Tak se nakýbloval k holkám do auta.Celkem by mě zajímalo, jak se tam ti tři i se psem vychrápali :-)).Asi nic moc.Stan byl pohoda.Jakub snad ani nechrápal nebo sem stihnul usnout dřív než on.Prostě vyspal sem se úplně báječně.Ráno už tak báječný nebylo.Zjistil sem, že nebyla zapnutá předsíňka u stanu, ve který sem měl tenisky.Byly prochcaný do poslední nite.Takže sem si musel vzít polorozpadlý Martensky.Po sušenkový snídani sme vyrazili ještě nachytat něco domu.Byly sme voražený jak nádražní brabci ( u Venci to bylo příznačný, protože se menuje Brabec :))).S ledovym klidem sme chytali u náhonu na státní rybářství Sušice.Kurva tam bylo pstruhů.Pak nás Václav vysadil u takovejch nádhernejch peřejí a s maželkou, psem a dítětem jel kus proti proudu.Sraz sme měli na silnici.Václav vymyslel, že až přijede, tak třikrát zatroubí.Dobrá myšlenka.Peřeje dělaly takovej bordel, že sme se s Kubou neslyšeli pomalu na metr, natoz ňáký troubení od kilák vzdálený silnice.Při přelejzání jedný skalky hodil Kuba málem máňu do vody.Nevim jak by to rozhejbal.Asi dost blbě.Naštěstí to vybral, ale jak sebou plácnul o tu skalku, tak rozflákal naviják.Takže pro Jakuba Game over.Já si chytnul ještě pár pstruhů domu a šli sme pomalu na silnici čekat na Vencu.Ten dorazil za chviličku a líčil nám, jak chytal pod tankovym mostem.Prej hned při příjezdu mu rybolov znepříjemňovaly dva jeepy správy parku.Václav byl však natolik voraženej, že šódu vrazil mezi ně, Bukvici s Alicí a psem postavil na most hlídkovat a sám se jal lovit dole pod mostem.Prej se tam mezi těma šutrama plazil jak had, aby ho nikdo neviděl a v tom řev jak kráva " tatiiiiii už máááš ňááákou rybuuuu ??? ".Alice ani nestihla Báře přikrejt pusu, aby neječela.Václav prej v ten moment moh prdelí štípat desítku drát.Naštěstí Bukvici nikdo nevěnoval pozornost.Pak už následovala poslední zastávka na rybolov.Zde sem totálně nakrknul Václava, když sem přišel k němu pod takovej malej jezík a na druhej nához sem mu pod nosem vyfouknul parádního sivena.Byl celej zelenej závistí.Ale nakonec to ňák spolkunl.No a následoval už jen smažák v Katovicích a cesta domu.Byl sem z toho tak zhoblovanej, že sem usnul už v autě.Probudil sem se až kousíček od Tábora.Tak to je vše přátelé.Pohádky je konec a zazvonil zvonec nebo jak to bejva.

---