Lev

Lev

Jak starý unavený lev,

posazen do stínu skříně,

skrývám svůj hořký hněv a pláč.

Rozevlátá hříva průvanem chladným,

těžká tlapa slzy utírá.

A kdesi venku v malém domě,

podkroví ať napoví,

že tam někde spíš ty ve svém krásném pokojíčku.

Tvé přenádherné oči přikryl sen.

A pod polštářem včelí svíčku necháváš si vonět.

Tvé vlasy splývají se světlem hvězd.

Kapky deště hrají jemnou melodii na parapet.

Nikdy však nebudeme svoji.

Tys kráska, já jsem zvíře.

Buď šťastná, žiju jiný svět.

Jsem zvířat král- zubožený starý lev.