Slovensko 99

O tomhle platí to samý, co o Šumavě 99.Fůra chyb, ale opravovat se mi to nechce.Nerad to po sobě čtu.Píšu jak prase.

Tohle to měla být má první dovolená uskutečněná na motorce.Dost sem se těšil a taky sem z toho byl krapet vykolejenej.Dyť to nakonec znáte sami.Abych náhodou něco nezapoměl, abych to někam nenakouřil, aby se podemnou nerozpad stroj atd.Cestovní horečka začala vrcholit v den odjezdu.Bylo to v pátek 1.9.1999.Ačkoli jsem ještě ve čtvrtek plánoval alespoň symbolickou návštěvu práce, v pátek už bylo navýsost jasný, že na to seru, a že budu rád, když do 11-ti sbalim a vyjedu.Sraz s kámošema jsem měl totiž až v Hradci Králové a to ve 14:00.No jelikož jsem z Tábora, tak to mám docela kousek cesty.První, na co sem si ještě doma vzpoměl že nemám, byly nepromoky.Vzbudil sem máti a ta mi musela operativně došít nepromokoavý kalhoty.Bundu sem naštěstí našel.Máti na mě byla pěkně nasraná.Hýřila dost nešlujnejma výrazama.Nebudu radši ani reprodukovat.Nakonec ale, budiž jí to připočteno k dobru, kalhoty ušila.Když je měla hotový a chtěla, abych si je vyzkoušel, tak sem jí úplně neskutečně vytočil otázkou, jak poznám, kde to má předek a kde zadek.Takový nepromokavý kalhoty kapsy nemaj, zip taky ne, a tak sem nevěděl, jak do toho mám lézt.Úplně totálně vytočená matka teda vzala bílou nit a udělala mi značku na předku.Na Slovensku už sem ale stejně nevěděl, jestli ta značka má bejt vepředu nebo vzadu.Po označení kalhot sem byl spokojenej a moh sem je přidat k ostatní konfekci do plastového GIVI kufru (to je kurevsky praktická věc).Tak ňák sem to všechno našlapal do kufru a brašen a šel je montovat na motorku.Kufr = pohoda, ale ty zkurvený brašny měli milion různejch úchytů a děr, čert aby se v tom vyznal.Nakonec sem vyhrál i zápas s brašnama (příští rok plánuju ale nákup bočních kufrů).Rozloučil sem se s pobledlou matkou, ketrá již asi nad mým návratem z dovolený zlomila hůl, a vydal se na zkušební jízdu k čerpací stanici SHELL.Z motorky sem slejzal jak naprcanej, protože sem měl za sebou na sedačce ještě spacák, stan a karimatku.Nohu tudíž nešlo klasicky a hlavně elegantně přehodit přez sedlo, nýbrž se musela vyprostit vám jistě známým gymnastickým cvikem.Vypadalo to dost debilně, zvlášť, když sem byl nabalenej jak mišelín ve spoustě svetrů a kůži.Natankovat se mi povedlo, při placení sem trochu zazmatkoval a peněženku našel až na třetí pokus, ale pohoda.Pak už sem jen nasednul na stroj, máčknul startér a hurá na Slovensko, no teda zatim do Hradce Králové. Cesta do Hradce byl oříšek číslo dvě.Cestu přez Benešov a Prahu znám, tak sem se rozhodnul, že pojedu jinudy.To sem neměl dělat.Otec mi podal velice detailní popis cesty.Následuje útržek rozhovoru zachycující inkriminovaný výklad cesty.O-otec J-já: O: Co, do Hradce ??? Nóo to musíš přez Benešov na Prahu ... J: Ale ne, to už znám, chci ject jinudy.O: No tak jeď přez Kutnou Horu.A co vůbec budeš dělat v Hradci ??? J: Jedu na dovolenou.Dyk sem ti to řikal už včera.O: Na dovolenou do Hradce ??? J: Nééé ježiš ty seš vůl, na Slovensko, dyť sem vo tom mlel už tejden.O: mě si nic neřikal.J: Tak dík." konec rozhovoru.Jediný, co sem teda věděl, bylo to, že musim na Kutnou Horu.Tak sem vyrazil podle cedulí na Kutnou Horu.Průser jak vrata.Asi v pátý prdeli končili směrovky úplně a já byl v p... Tak sem se ještě chvilku snažil ject tak nějak intuitivně, ale to fakt nešlo.Když sem podruhý přijel do tý samý vesnice, tak sem vzdal a vrátil se na Benešov a vzal sem to přez Prahu.Mezi Benešovem a Prahou sice krapet sprchlo, ale na nepromoky to nebylo.Cesta pomalu ubíhala a já se nekompromisně přibližoval vytouženýmu Hradci.Tam nastal oříšek číslo 3.Spich byl u Mekdonaldu.Prej když přijedu od Prahy, tak se dám na okruh a nemůžu to minout.No jo, kurva, ale na kerej okruh ??? Dyť jich tu sou tři prdele.Dal sem se teda po tý nejširší silnici.Samozřejmě to nebylo ono.V centru sem to zapích a šel se zeptat, kudy se dostanu k Mekáčovi.Neprozřetelně sem vplul do ňáký cukrárny a nechal si poradit od prodavačky.Byla to celkem nesympatická ježibaba tak kolem 120 ti let.Povídám jí (abych jí nasral) " Mladá pani, prosimvás, nevíte, jak se dostanu k Mekdonaldu ???".Baba se začala rozhlížet a když jinou ženskou neviděla, pochopila, že oslovení patří jí.Taky se mi za to svině pěkně pomstila."To víte, že vim.To musíte .... " bla bla bla .... mlela asi půl hodiny, tak sem to vzdal a vzal to na výpadovku z Hradce.Za Hradcem sem to zapíchnul, vzal debila a vytočil Petrovo číslo.Omluvil sem se za hodinové opoždění a ještě sem k dobru přihodil, že k Mekdonaldu netrefim, ať mě vyzvednou na konci Hradce směrem na asi Olomouc.Trošku nasranej Petr s Jardou přijeli asi za půl hodinky.To byla doba postačující k tomu, abych sežral tejdení příděl sušenek a vylemtal k tomu litr dobrý vody.Já to asi neřek, ale zapoměl sem se cestou nažrat.Po šťastném shledání sme se vydali vstříc novým dobrodružstvím.Cesta už tolik neubíhala.Kluci měli totiž Yamahy XT600 a Ténére a moc to nehonili.Radši sem jel na Transalpu poslední, protože když sem byl vpředu, tak sem musel každejch 5 minut 4 minuty čekat, než mě dojedou.Do Rožnova pod Radhoštěm sme dojeli až za tmy.Kemp sme našli ňákej hned u silnice a vzhledem k pokročilému ročnímu období rovněž bez osazenstva.Prostě sme tam byli sami.Taky dobře, aspoň nemusíme platit.Po paměti sme ještě rozdělali stany (zlatej Coleman) a Jarda ještě dojel pro pár piv.Pivo sme vypily a šli chrápat. Je sobota ráno.Pomalu rozloupávám oči a du na obhlídku kempu.Večer bylo vidět kulový, protože byla tma.Kemp je kurevsky malej, vlastně to ani neni kemp.Je to jen taková posečená tráva pod stromama a jedna unimo buňka, která je parodií na sociální zařízení.A je zamčená.Takže sociální potřebu konám zády ke stanu a v dostatečné vzdálenosti, abych si neoznačkoval svýho Colemana.Z vedlejšího stanu vylejzá Petr a opičí se.Jelikož Jarda ještě chrápe, a to měl o pivo míň než já salát, tak se deme s Petrem projít k nedaleký řece.Zajímá mě, jestli sou v ní pstruzi.A to byl další průser.Já jakožto rybář tělem i duší ( no spíš tou duší :)), sem se těšil, jak natrhnu prdel slovenskejm pstruhům a možná i hlavatkám.Jenže sem si kokot doma nechal prut i třpytky.Sem fakt jantar.Takže na pstruhy bylo pouze čumendo.Ale byly tam.U vody sem Petra udivil svými sklony k hygieně.V tý ultraledový vodě sem si umyl xicht.Petr to samozřejmě pochopil jako projev přebujelé hygieničnosti.Marně sem mu vysvětloval, že mám zalepený voči a hovno vidim a taky, že když spim, tak trochu slintám a mám poslintaný fousy a je mi to nepříjemný.Marně.Petr pouze zhnuseně namočil prst a zamumlal něco o bláznech.Po návratu už byl vzhůru i Jarda.Jali sme se vařit čaj.Jarda nabídnul svou údajně poloprázdnou bombu Campingas.Já na ní namontoval svůj vařič a začal vařit čaj.Když sem po půl hodině zjistil, že voda změnila teplotu asi o 2°C, tak sem byl nucen konstatovat, že bomba nebyla poloprázdná, ale celoprázdá a namontoval svoji úplně novou.Čaj byl za 3 minuty.Popily sme, pojedli sme, zbalili sme a vyrazili sme.Ba né nevyrazily.Nastal další průser.Máčknul sem startér a Transalp ani nehlesnul.Kurva, kurva zasraná motorka !!!! Co jé.Jal sem se servisně zasahovat.Sundal sem pravej plast a vyloupnul Taiwanskou baterku.Vyndal špunt a otočil ji vzhůru nohama.Nic.Ani kapka.??????Jak je to možný ????? Kluci do mě šťouchli, Transalp spokojeně zabrumlal a jelo se na pumpu pro destilku.Nezůstalo jen u destilky.Nakoupil sem i supřík pro mašinku, pro sebe nějakej Sprajt a Kolu a položil kabel.Po dolití destilky zas Transalpík chytal na cvrnknutí.Z Benzínky sme se vrátily kousíček zpět a vyšplhaly se po nádhernejch serpentinách k soše Radegasta.No teda až k soše nás na mašinách nepustily.Motorky zůstaly na parkovišti a my museli jít pěšky.U tý sochy bylo furt mraky lidí a spousta roštěnek.Člověk nevěděl, na co čumět dřív.Taky tam byl dědek co prodával příšerný kýče , a když se mu to někdo odvážil říct, tak ho děsně sprcal, co by za ty prachy chtěl.Vyhlídka byla super.Doporučuju navštívit.V dálce už byly vidět Tatry.Po turistické vložce sme se vrátili na parkoviště, že jako zaplatíme a vypadnem dál.Ale chlápek z parkoviště se projevil mnohem líp, než jak sme ho tipovali.Prachy nechtěl, mašiny se mu líbily a ještě s náma asi půl hodiny kecal.Doprdele teď v tomhle místě mi zatuhnul Frontpage editor.Takže ten odstavec musim psát znova.Takže do Slovenska sme infiltrovali přez Starý Makov nebo jak se to menuje.Tam sme taky někde vyměnili ňáký Kč za Sk a valili dál.Šéf v práci mi dal tip, že Tatry z polský strany sou moc pěkný.Tak sem navrhnul, abysme to projeli přez Polsko.Nikdo nic nenamítal.Vyrazili sme teda na přejezd do Polska.Menovalo se to asi Zakopane.Těsně před přejezdem začala několikakilometrová kolona kamionů.Bylo mi divný, že blokujou celou silnici.Takhle přece nestojej frontu na odbavení aspiranti na vstup do EU.Taky že to nebylo normální.Ty polský krávy stávkovaly a blokovaly celou silnici.Na mašinách sme v pohodě prokličkovali a na celnici byli za pár minut.Slovenská strana pohoda, akorát na polský sem se nelíbil ňákýmu Jerzimu, tak mě prolustroval v počítači.Pak mi dal i štempla a vyrazili sme.Varování pro všechny, kdo by chtěli ject na fároších (silnice) do Polska.Serte na to, tlumiče a prdel máte jen jedny.To sou cesty kolikrát dost hustý i na endura.Krajnice žádný, značek jen pár.Silnice zahnojený jak prase.Vypadalo to tam jak ve středověku.Všude se pásli krávy, ovce a Poláci.Silnice měli posraný od krav a koní.Každou chvíli sme předlížděli traktor nebo ňákou jinou zemědělskou mršinu.Jednou sme dokonce čekali asi 10 minut, než přešla kolona ovcí.Bohužel sem to nevyfotil, protože sem furt myslel, že než stihnu vytasit foťák z batohu, tak to procesí akorát skončí.Jinak Tatry z polský strany byly fakt překrásný.Paráda byla, že napravo se tyčily obrovský kopce a nalevo byla úplná nížina.Polskem sme projeli docela v pohodě.Jednou sme trošinku zabloudili, ale né moc.Pak sme taky viděli, jak sanita přijela pro stánkaře, asi v domění, že má infarkt.Když ho zvedali, tak mu z pazoury vyklouzla flaška.Pak sme se ještě hrozně tlemily meblim.Jednou už o tom někdo taky psal, že když byli v Polsku, tak byly všude meble.Nekecali.Fak tam ty meble maj úplně všade.To je samý meble, meble ratanowe, sklep meblowy ... ale to nebylo všecko.Pak sme přijeli do oblaasti, kde jakoby se po meblích zem slehla, ale se stejnou intenzitou se vyrojily cedule wulkanizacija.No a to doteď nevim co je.Navečer sme zase překročili hranici na Slovensko.Tam po mě ňákej kokot furt chtěl, ať si sundám helmu, že mě nemůže takhle poznat.Nestačilo mu ani to, že sem si odklopil plexisklo u helmy.Fakt sem musel ten lavor z hlavy sundat.Začalo se stmívat a to znamenalo, že vzhledem k pokročilému ročnímu období se začala dělat kurevská zima.Modlil sem se, abysme už zakotvili v ňákym kempu.Mé modlitby byly vyslyšeny a my přistály v Intercampu ve Starém Smokovci.Pajáda.Chajdu sme ukecali z litru na šest stovek, pivo neměli, ale zato kousek od nás byla chatka plná roštěnek.Dali sme ale přednost ochutnávce Slovenský chmeloviny před ochutnávkou Slovenskejch roštěnek.Ty sme odložili na druhý místo.Do hospody sme lezli přez plot, Petr s Jardou tvrdili, že je to kratší, mě se to nezdálo.Vpluli sme do pěkně vytopený koliby.Na lahváče sme čekali asi čtvrt hodiny.Pili sme Zlatýho bažanta.Musim říct, že byl docela dobrej.Když sme dopily první a objednaly druhý a zase se deset minut nic nedělo, zaplatili sme a vypadli.Popošli sme kousek dál, tam byla sauna a u ní bar.Zalehli sme tam a objednali osvědčenýho bažanta.Bažanta neměli, ale úlisně podsunuli Tatran.První, co mě zarazilo bylo balení.Pamatujete na takový ty starý pivní butyly, co se v nich prodávalo pivo za komančů.No flaška pivo nedělá, tak sem se zhluboka napil.Pánové to byla sračka.To nám ten kokot moh dát rovnou Šaratici nebo jiný projímadlo.V životě sem nepil větší sračku.Koupili sme teda aspoň flašku bílýho a že pudem za těma roštěnkama do chatky.Roštěnky ale mezitim zmizely.Smůla.Tak sme jim aspoň na dveře nalepili vzkaz, že až přídou, tak ať se stavěj u nás na chatce na láhev bílýho.Ty krávy přilezly ve 4 ráno.Čuměl sem jak lachtan, když mě probudili, všechno sem viděl jak ve snu.Jarda jim diplomaticky vysvětlil, že už je dost pozdě a ať vypadnou.Ráno mě probudil sluneční paprsek, kterej mi systematicky vypaloval díru do sítnice.Počasí se vyvedlo.Když spim někde v přírodě, tak sem zvyklej se ráno projít.Vylez sem z chatky a šel na procházku.Petr i Jarda byli ještě tuhý.Našel sem zase potok plnej pstruhů.Mohlo mi to srdce utrhnout a já kokot neměl prut.No nic vrátil sem se zpátky a to už i ty dva lenoši byli vzhůru.Umatlali sme ňáký žrádýlko, Petrovi prdla žárovka v koupelně, takže sem kabel pokládal skoro po tmě.Blbej pocit, i když na to vlastně neni třeba vidět.No úspěšně sem dokončil kladení a mohli sme vyrazit směr Štrbský pleso.Sluníčko svítilo, bylo nádherně a cestování na motorce byl fakt požitek.Cestou sme se zastavili v pár vysokohorskejch centrech.Moc pěkný městečka.Připadalo mi to podobný jako v lázních.Pak sme vyšplhali až do výšky 1700 m, kde se nacházelo Štrbské pleso.Mě se děsně líbilo.Bylo tam mraky pstruhů a jinejch ryb a krásně čistá voda.Prej je to hluboký 20m.Kluky nalákal poutač na pravou kofolu.Tak sme šli na škopek kofoly.Ale ouha.Pouhej reklamní trik.Prej jim kofola právě došla a že ať si dáme něco jinýho.Já jí poslal do prdele, kluci si dali Sprajt.Pak sme pokračovali dál do Liptovskýho Hrádku.Petr tam měl ňáký známý, tak se chtěl zastavit na pokec.My s Jardou sme šli prohlídnout ten hrádek.Byla to strašná zbořenina, celá oplocená, aby to nikdo nerozkrad na stavební kamen.Tak sme šli kousek vedle do nějakýho penzionu na něco dobrýho.Měli tam v nabídce lákavě vyhlížející amolety.Řikali tomu palacinky s ovocom .Já se tomu hrozně tlemil, těm palacinkám.Ale byly fakt dost goood.Jen co sme dožrali, tak se vrátil Petr a mohli sme pokračovat.Ten den sme dojeli až k Demenovský ledový jeskyni.Chtěl sem jí strašně vidět.Smůla jak bejk.Den předtim zavřeli všechny jeskyně.Konec sezóny.Tak sme přejeli do kempu, kde Petr zkusil nalákat recepční na láhev bílýho.Nešla.Škoda.Kemp se rozkládal v lese na úpatí ňákýho kopce.Byl takovej terasovitej a to přímo lákalo k enduro vložce.Trochu sme tam zakrosili i s kuframa a báglama a jali se stavě stany.Po silnici k nám přijížděl favorit.Mysleli sme, že nás někdo prásknul a že nás jede zmrdat za to ježdění po kempu.Fejvrt ale udělal jen kolečko a zase zmizel.Co to mělo znamenat vysvětlim pozdějc.Rozbalili sme stany a šli ukázat do hospody v kempu, jak se v Čechách chlastá pivo.Měli točený a dokonce Budvar.Teklo to do nás jak do kanálu.Dali sme si k tomu ještě výbornou pálivou topinku, Petr jako správnej myslivec ještě polovnickej guláš.Po vydatný útratě kolem litru sme šli ještě ztrestat tu litrovku bílýho.Udělali sme voheň, vymlaskli půlku flašky a šli chrnět.Beztak sme byli nalitý jak trubky. V půl čtvrtý mě probudil strašnej řev."Jardóóó, kradou nám mašinýýýý !!!!".Bylo to jak ve zlim snu.Vyhrabal sem se ze stanu do tý zimy.Jarda mizel někde ve tmě a Petr kousek opodál zvedal svojí mašinu ze země.Moje motorka stála naštěstí na svym místě.Zato Jardova zmizela.Petrovu zrovna kradli, ale probudili ho.Jak začal řvát, tak motorku pustili a zdrhali.Jel sem to hned hlásit na policii.Vůbec nám nedošlo, že máme mobily.Na recepci mi ta píča vůbec neotevřela.Ráno řikala, že se bála.Kráva.Tak sem jel telefonovat z vedlejšího penzionu.Tam na mě kluk nevěřícně zíral.Ale ochotně mi pomoh.Mezitim, než přijela policie, tak mi vykládal, že se tam krade hrozně.Jim se ze zamčenýho parkoviště nedávno ztratila Oktávka.Policie přijela během pár minut.Prohledali sme okolí, našli akorát pajcr.Pak se vrátil celej zchvácenej Jarda.Nikoho nenašel.Policajti ho vzali a jeli sepsat protokol.Na rovinu mu řekli, že moc velká šance na dopadení neni.Ten den už sem nespal.Asi v osum se Jarda s Petrem vrátil.Pak nám došlo, že to ty kurvy zlodějský měly otipovaný.Ten bílej favorit jel obhlídnout siutaci.Začali sme pomalu balit.Jarda byl naprosto zdrcenej.Motorka byla jeho všechno.Šetřil na ní několik let.Petr si dal na svoji starou Tenerku Jardovy věci a já vzal na Transalpa Jardu.Na hranice sme letěli co to šlo.Začalo chcát.Celej den byl zkurvenej.Zima jak v prdeli a mlha.Jarda se za mnou bál.To bylo taky blbý.Já se taky jako spolujezdec bojim.Nebral sem na to ale ohled, protože sme se chtěli ten den vrátit domů.Nakonec sme dojeli jen do Hradce k Jardovi domů.Jarda nám nabídnul, že můžem přespat u něj.Celkem sme to uvítali, protože už sme byli docela grogy.Jarda nás seznámil se svou rodinou.Děsně fajn lidi.Nabídli nám jídlo, Jardy táta kvůli nám dokonce i zatopil, když viděl, jak sme zmrzlý.Byla to paráda spát v posteli a v teple.Ráno sme se s Petrem rozloučili.Mě bylo líto skončit takhle brzo dovolenou, tak sem se s Petrem ještě domluvil, že mi ukáže Prachovský skály a Ještěd.Prachovky byly super, Ještěd byl v mlze, tak sme tam ani nejeli.Po prolezení Prachovek sme se s Petrem rozloučili a každý se vydal svojí cestou domů.Já přez M.Boleslav, Prahu a Benešov do Tábora.Nasadil sem 120 a jel furt jak robot.Za 2 hodinky a něco sem byl doma.Cestou sem ještě krapet zmoknul.Máti byla celá šťastná, že sem se vrátil celej.To je asi tak vše přátelé.Apeluji na Vás.Dávejte na ty svý miláčky sakra bacha.My je měli zamčený metr od hlavy a přesto nám jednu ukradli.Tak bacha na to. --------------------------------------------------------------------------------

---