Jsem

Jsem

Bojím se smrti, bojím se života,
bytí se vzdávám.
Přede mnou temnota,
s kterou si hrávám.
Jsem opuštěný strom ve větru,
v kolotoči existence.
Zahalen do vybledlého svetru,
umřít se mi nechce.
Nechce se mi žít.
Dokola padám a vzlétám,
Jsem mladý stromek,
Který byl ohýbán…příliš.
Povolil. Rozlomil se v půli.
Jsem bytost bez vůle, bez citu,
bez chtění.
Nevidím, neslyším, neumím, nechci, nesmím, nepotřebuji, nehořím, nemůžu, nedokážu.
Nepovolím?
Zbaven slov se prodírám houštím,
hustým a neprodyšným.
Zažloutlé listí barví mi vlasy,
jsem hanebná bytost zbavená krásy.
Jsem zoufalec na poušti, co prosí o vodu,
kterou nikdy nedostane.
Jsem bolavý trn v patě, který vytáhnout byl by hřích.
Jsem proklaté nic v chatě, jež zítra vyhoří.
Jsem jedovatá houba, kterou houbař mine.
Jsem lákavá borůvka, nad kterou dítě zhyne.
Jsem zbloudilý blázen nenalézající cíle.
Jsem tříhlasá sinfonie, hraná jednohlasem.
Jsem maličký červ v kostech mrtvého velikána.
Jsem opilý malíř, mající strach z dalšího rána
Jsem…
…ČLOVĚK!?

---