Prázdnota

Prázdnota,

podivná a krásná protíná mou kůži,
beze svědků tančím v náruči lůzy.
A houpám se tiše jak kapka jarního deště
v korunách stromů, sdělující naději,
šanci na lepší, horší příště.
Života se držím jak klíště,
držím a nepustím.
A kdyby přece jen někdo přišel,
někdo silnější.
Přišel a škubl a vytrhl mě z té zásobárny energie,
moje srdce stále bije.
A nepovolí, i když už nebude za co bít.
Je krásné, krásné, ale prázdné stále snít,
a zapomenout žít.
Pro touhu se trápit, své skráně solí skrápit.
A nepřestat dokud se neobjeví
ONA
Ta, jež tě vysvobodí ze všech světa muk,
Ta, jež zahalí tvou tvář do hábitu zapomnění.
Volal jsi ji, však tu stále není.
A snad na tebe zapomněla, tvoje krutá známá SMRT.

---