Bolest války

Rozlilo se slunko černé v kraji,

teď její oči černá síťka halí.

Proč její dítě na vojnu si vzali?

Zalilo se čelo vlhkým potem,

v dálce je vidět jen sluncem ozářený totem,

jeho srdce bylo proraženo ostrým hrotem.

Kamarád jeho se s kulkou v hlavě v poli válí,

jeho žena vyhlíží ho v dáli,

a jeho dítko čeká a vzpomíná jak s tatínkem si hráli.

Matička na smrtelné posteli fotku v ruce drží,

dočká se synů – asi stěží,

tiše oddychuje a poslední minuty života jí běží.

Jen generál vyšel z bitvy neporažen,

do vyšší hodnosti byl zařazen

a manželkou doma pohlazen.

Proč tolik obětí muselo svůj život položit,

je jedno jestli to byl katolík nebo žid,

vždyť všichni měli právo v lásce tady žít.