Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Není malých činů, řekl kdysi někdo. No a někdo taky řekl, že každý čin je po zásluze potrestán, tak vám nevím, má cenu něco vůbec dělat??? No, musíme jen doufat a radovat se z každého momentu, který v životě máme!
Crr. „Klíma, prosim,“ zazní hluboký, rozespalý a trochu nakřáplý hlas.
„Ahoj, Petře,“ zakvílí do telefonu ostrý ženský hlas s kadencí samopalu, „tak se mi to konečně povedlo. Konečně jsem to vymyslela. Mám to. Je to úžasný! Rychle přijeď!!!“
„Hele, klídek,“ rozsvítí se světlo. Lampa stojící na nočním stolku osvítí obličej třiadvacetiletého mladého muže se světlehnědými vlasy dlouhými až na ramena a hlubokýma modrýma očima, které jsou momentálně rozespalé, nateklé a zarudlé. Muž zamrká, když se mu světlo ostře zabodne do očí. „Lucko, neblbni. Ty se pořád zabejváš tou hovadinou?“
„Jo a teď se mi to opravdu povedlo. Udělala jsem objev století,“ vzrušeně vykřikuje Lucie.
„Jestli si ze mě chceš dělat srandu, tak je na to dost pozdě. Vždyť je jedna ráno. Hahaha, a teď mě nech trochu vyspat,“ ospale zavře oči a pravou rukou si je promne.
„Nedělám si srandu, fakt se mi to konečně povedlo,“ zklamání se jí trochu objevuje v hlase. „Tak přijedeš nebo ne, budeš moct o tom, jako první na světě, napsat článek,“ láká Petra. Ten chvíli váhá.
„Tak jo. Za půl hodiny sem tam, jenom se oblíknu,“ řekne otráveně Petr, rozloučí se s Lucií a zavěsí. Posadí se na postel a nahlas zívne.
Déšť bubnuje na přední sklo staréhu Fordu Escort. Petr pohne páčkou obsluhující stěrače. Ty se pomalu za tichého vrzání rozpohybují. Silnice je prázdná. Petr se podívá do zpětného zrcátka. Nic, žádné auto, jen osvětlený Krumlovský hrad se pomalu ztrácí z dohledu. Do kopce a z kopce. Doleva a doprava. Z dvouproudové silnice Escort zatočí na úzkou asfaltku, která hned vbíhá do lesa. Les po chvíli končí a Petr vjede mezi ploty z kmenů stromů. Za těmito ohradami se rozprostírá velká travnatá zvlněná krajina, kde se přes den pasou krávy. Auto mine ceduli s nápisem ‚Biofarma Krumlov. Biologický výzkumný ústav‘. Na konci cesty se vynoří velký dům s několika skleníky a menšími postranními budovami.
Petr zastaví svůj Ford před osvětleným vchodem, kde už netrpělivě čeká rozradostněná Lucie. Má na sobě bílý plášť, tmavé vlasy svázané do copu. Hnědé oči jí radostí svítí. Mává na Petra, který se pomalu hrabe ven z auta.
„Konečně seš tady. Poď rychle, musim ti to ukázat.“ Tahá Petra z auta. Drží ho za ruku a běží ztemnělými chodbami. Po chvíli běhu se oba dostanou do malé laboratoře, kde to silně zapáchá. V první chvíli si Petr sevře rukou nos, pak ho ale pustí, aby si zvykl, protože to vypadá, že tady bude muset být ještě dlouho. Lucie ho popostrčí k jednomu stolu, kde z malé trubky šlehá modrý plamen. Vedle trubky je postaven stojan, na němž je připevněna malá kulatá plotýnka tak, aby se jí dotýkala špička plamene. Lucie odběhne. Vezme z vedlejšího pultu kovovou válcovitou věc s drátky, písty a pružinami.
„Tohle je ten můj vynález,“ vysvětluje znuděnému Petrovi, „teď do něj načerpám trochu bioplynu.“ Poodběhne k nějakému vyústění, které narazí do otvoru ve svém vynálezu, otočí kohoutkem. Ve válci to zasyčí. Lucie po chvíli plyn vypne, válec odpojí a jde k chladícímu boxu. „Teďka aktivuju kompresi a dám to na chvíli zmrazit na mínus dvacet.“ Na válci otočí páčkou a válec potom vloží do mrazáku. „Za chvíli to bude,“ řekne Lucie vzrušeně.
„Tos to už nemohla mít připravený?“ zeptá se Petr unaveně. Lucie se nechápavě na něj podívá a řekne: „Ty si to asi neuvědomuješ, ale právě sleduješ výrobu paliva jednadvacátého století. Todle změní svět.“ Petr na ni jenom nechápavě a otráveně civí. „Chápeš to, sakra? Tohle palivo, když ho vyčistim, bude desetkrát výhřevnější jak ropa nebo uhlí. Je srovnatelný s atomovou reakcí, jenže po něm nezůstává žádný odpad, nic, všechno se spálí. Je to prostě stlačený koncentrovaný plyn. Není vůbec toxický, jenom smrdí jako normální prd.“
„Takže ty tady stlačuješ prdy a říkáš tomu objev století?“ vysmívá se jí Petr.
„Jo, přesně tak,“ odpoví uraženě Lucie, a tím se v laboratoři rozhostí klid. Jen plamen a mrazák tiše hučí. Lucie se podívá na hodinky. „No, už to je. Tak se teda dívej,“ řekne Lucie. Otevře mrazák a vyndá z něj ten kovový válec. „Dej ruce k tý plotně,“ rozkáže Petrovi a ten ji poslechne. Natáhne ruce a dlaně nastaví proti plamenu. Lucie vysype z válce malé, mírně nažloutlé granule.
„Tohle má bejt výhřevnější jak kus uhlí?“ zasměje se Petr.
„Tak sleduj!“ Lucie odstoupí od hořáku a pozoruje granule. Ty se po chvíli vznítí. Hoří neuvěřitelně vysokým a intenzivním žlutým plamenem. Lucie se usmívá.
„Ssss,“ zasyčí Petr a prudce ucukne rukama, „to strašně pálí.“ Podívá se na Lucii. Ta ale jenom pozoruje plamen. Když asi po minutě plamen zhasne, podívá se Petr na plotýnku. Opravdu, nic nezůstalo, žádný popel. Neví, co má říct. Nakonec se odhodlá a promluví. „To je úžasný,“ vydechne, „je to fakt úžasný.“ Podívá se na Lucii, která se jen usmívá. „To si musíš nechat patentovat, nebo tak něco, aby ti to nějakej Němčour nebo Amík neukrad. Budeš slavná, budeš ve všech novinách a v televizi. Třeba dostaneš i Nobelovku?!“
„To mě vůbec nenapadlo,“ řekne Lucie zamyšleně a zamračí se. „Nechci bejt slovná. Nechci, aby mě novináři pořád otravovali a lezli mi do soukromí. Nebudu moct jít ani na záchod, aby mě nenatáčela televize," tahle představa se jí opravdu nelíbí. Zašklebí se.
"To není tak úplně pravda. Já tě otravovat nebudu," řekne Petr s úsměvem a zvedne obočí.
„Tak jsem to nemyslela. Jasně, že ty mě otravovat nebudeš, ale co ty ostatní novináři?“ podívá se Petrovi do očí a chytne ho za ruku.
„Můžeš se zkusit schovávat,“ napadne Petra.
„Ses zbláznil, já budu zbytek života utíkat před nějakýma blbama od novin? Ani náhodou!“ řekne Lucie naštvaně. Potom se v místnosti rozhostí ticho. „Co takhle,“ vyhrkne Lucie najednou, „kdybys byl můj tiskovej mluvčí, nebo ten, jak se tomu řiká, mediální poradce.“ Zazubí se na Petra, ten se na ni nejdřív zděšeně podívá a pak se začne smát.
„Si děláš zase srandu?“ ptá se pobaveně.
„Ne, myslim to smrtelně vážně. Hele, ty seš novinář. Tebe to v těch médiích baví, umíš v tom chodit, tak ať otravujou tebe. Budeš odpovídat na ty blbý otázky a budeš chodit do těch dementních debat.“
„Vždyť o tom vůbec nic nevim.“
„To není problém. Já ti to vysvětlím. Je to totiž strašně jednoduchý,“ zamrká prosebně na Petra.
„Tak jo, du do toho,“ řekne Petr po chvíli přemýšlení.
VYNÁLEZ TISÍCILETÍ
Včera v pozdních večerních hodinách byl v Biologickém výzkumném ústavu u Českého Krumlov učiněn objev, který změní svět. Chemička a bioložka Dr. Lucie Štorchová po několikaletém výzkumu přišla na efektivní a velice levný zdroj tepla a elektrické energie. Podařilo se jí stlačit bioplyn, a tím vytvořit pevnou látku, která je desetkrát výhřevnější než uhlí nebo nafta. Toto palivo je přitom velice ekologické. Nezůstává po něm žádný odpad a neprodukuje žádné splodiny. Jsme velice šťastni, že se Český Krumlov stal městem zrodu energetické revoluce.
Petr Klíma, Krumlovské listy, Pondělí 13. 10. 1998
Crr. „Haló,“ zazní Petrův dunivý hlas redakční místností, kde je neuvěřitelný klid. Není divu, vždyť Krumlovské listy se svým malým nákladem a pěti stálými redaktory nepatří mezi největší noviny v republice. Není divu, že se tu Petrovi nelíbí. No, snad to bude teď jiné, když je ten tiskový mluvčí.
„Ahoj Petře, právě jsem si přečetla tvůj článek...“ vychrlí Lucie na zamyšleného a unaveného Petra.
„Jó, nic moc, co?“
„Ale...“
„To je proto, protože sem to psal strašně pozdě večer a šéfredaktor mi nenechal moc místa. Kvůli mně se musel pozdržet tisk,“ skočí jí do řeči.
„Né, mně se líbí, je to opravdu hezký.“
„Tobě se teda líbí?“
„Jó a moc. Je to dobrý článek, jenom asi trochu přehnaný. Já si myslim, že to možná zas takový hit nebude. Podívej se třeba na sluneční energii, nebo třeba větrnou...“
„Copak? Ty už svojemu vynálezu tak jako včera nevěříš?“
„No. Já jsem o tom celou noc přemýšlela.“
„Hele, klid. Můžu tě ujistit, že já tomu stoprocentně věřim. Je to totiž neuvěřitelně dokonalý. Je to účinný, levný a ekologický. Všechno, co si dnešní člověk přeje. Jo, a abych nezapomněl, jak jsem to psal, tak sem nevěděl, jak to mám pojmenovat. Měla bys tomu dát nějaký jméno,“ řekne Petr důležitě.
„Hmm..., máš pravdu. Na to jsem ještě nemyslela,“ zamyslí se Lucie, „co kdybys zkusil vymyslet jméno ty? Byl to vlastně tvůj nápad, jak jsi řekl, zhmotňovat prdy.“
Crr. „Klíma, prosim?“
„Dobrý den, pane Klíma. Jmenuji se Karel Baštář a jsem z Jihočeského deníku. V Biologickém výzkumném ústavu mi řekli, že všechny záležitosti, týkající se toho nového vynálezu, vyřizujete Vy.“
„Ano, to je pravda.“ Petr se usmívá, konečně s ním Jihočeský deník mluví. Když tam byl naposledy, tak ho odmítli, že o nevystudovaného redaktora bez praxe nestojí. „Co pro Vás můžu udělat?“
„No, víte, pane Klíma, chtěl jsem udělat s paní Štorchovou rozhovor.“ Tak, a teď má Petr šanci a hlavně moc zamést s Jihočeským deníkem.
„To bude asi dost těžké, protože doktorka Štorchová žádné rozhovory neposkytuje,“ důležitě pronese Petr.
„Ale pane Klíma, takový velký objev. Lidé by měli o objevitelce něco vědět.“ pokouší se reportér Petra umluvit, ten se ale nenechá.
„To je ale snad jenom na ní, a když ona řekla, že žádné rozhovory nebudou, tak prostě nebudou,“ rezolutně prohlásí. Reportér se ale také jen tak nevzdává a zkusí to jinak.
„Podívejte se, pane Klíma, když mi s tím rozhovorem pomůžete, tak není vyloučeno, že byste do našeho Deníku nemohl přispívat i jindy.“
„Já bych Vám měl pomoct?“
„Považte, že je to Vaše veliká šance dostat se výš,“ snaží se Petra nalákat.
„Vy si myslíte, že Vám s tím pomůžu?“ diví se Petr neskrývaně.
„Samozřejmě, takovou nabídku určitě každý den nedostáváte,“ pronáší namyšleně reportér.
„No tak, co to tady na mě pane ... pane,“ Petr dělá, že zapomněl jméno.
„Baštář,“ odsekne reportét.
„Jo. Co to tady na mě zkoušíte. Takovýhle finty na mě neplatěj. Vy si opravdu myslíte, že Vám budu pomáhat?“ obul se Petr do ubohého reportéra, „Budete rád, když VY budete moct spolupracovat se mnou.“ Reportér jen zalapá po dechu, vytřeští oči a nechápavě otevře pusu. Petr ví, že je reportér v šoku. Nenechá ho chytit dech a pouští se do něj dál: „Jestli má ten Váš plátek,“ říká opovržlivě, „opravdu o rozhovor takový zájem, tak o tom budu mluvit jedině s šéfredaktorem. A ne s nějakým podřadným reportérem. Můžete mi ho, prosím Vás, zavolat?“
„Moment,“ vypraví ze sebe zdrcený reportér.
„Rybář, prosim,“ ozve se ze sluchátka po chvíli.
„Dobrý den, Vy jste šéfredaktor?“ ujišťuje se Petr, jestli na něj nezkoušejí nějakou fintu.
„Ano.“
„Chci Vám navrhnout, že pro Váš deník udělám rozhovor s doktorkou Štorchovou. Mám s ní exkluzivní dohodu na všechno, co se jí a vynálezu týče, takže tohle je vaše jediná šance. Opravdu chcete, abych pro Vás ten rozhovor napsal?“
„Ale jistě. Kdy si myslíte, že byste mi ho mohl předat?“ snaží se klidně šéfredaktor.
„Myslím, že zítra po obědě bych Vám článek mohl dovézt, budu se muset ještě dohodnout s doktorkou Štorchovou, ale jsem si jist, že s rozhovorem bude souhlasit,“ vítězně a důležitě pronáší Petr do sluchátka.
„Dobře, takže zítra.“
„Nashle,“ říká Petr s úsměvem od ucha k uchu. To se nám to pěkně vyvíjí.
„Vítejte při sledování úterních Událostí,“ vychází z televize. Petr a Lucie sedí na sedačce a napjatě sledují modře blikající obrazovku. „Včera v pozdních večerních hodinách učinila paní doktorka Lucie Štorchová v Biologickém výzkumném ústavu u Českého Krumlova unikátní objev. Podařilo se jí vytvořit nový druh paliva, které, podle prohlášení Petra Klímy, jejího blízkého přítele,bude začátkem nové revoluce v energetice.“ televizor blikne a na obrazovce se objeví Petr. „Toto palivo je neuvěřitelně výhřevné, zhruba desetkrát výhřevnější než uhlí nebo nafta, je ekologické, není jedovaté a hlavně je velice levné, podle mě má před sebou vynikající budoucnost. Výrobní postup Vám prozradit nemohu, ale palivo vzniklo na principu stlačení a současného zmrazení bioplynu, ze kterého takto vznikne pevné palivo. To je zatím všechno, co Vám mohu říct.“ „A teď další zprávy...“
„To bylo pěkný,“ usmívá se Lucie na Petra. „Hlavně to, jaks jim řekl, že je to všechno, co zatím můžeš říct.“ Oba se na sebe usmějí.
ENERGETICKÁ REVOLUCE ZAČALA
Praha – Vláda na svém zasedání rozhodla, že podpoří výrobu a využívání nového paliva. Rozhodla také o okamžitém zavření všech povrchových dolů na hnědé uhlí v celé ČR. Dále rozhodla o postupné přeměně tepelných uhelných elektráren na elektrárny, které budou spalovat nový druh paliva. V regionech, kde kvůli zavírání dolů poroste nezaměstnanost, by měli do konce léta vyrůst továrny na výrobu granulovaného plynového paliva.
Petr Klíma, MF Dnes, 25. 11. 1998
Crrr. „Anó?“
„Ahoj Lucko, tak co, jak to de?“
„Čau Petře. Jde to docela dobře, zbavuju granule nečistoty, aby byly ještě výhřevnější. Pořád mě otravujou novináři. Nechala jsem si změnit čísla a různě se jim schovávám, zatím je to docela zábava, ale kdyby to trvalo ještě dýl, tak bysem se z toho asi zcvokla, naštěstí je to pomalu přestává bavit.“
„Ty se máš, mě otravujou už i ze zahraničí. Pořád mi zvoní mobil, telefon v autě, v práci i doma.“
„Jé, ty seš vlastně teď v tý Praze. Jak se ti tam líbí?“
„No, docela to de, jenom je tady všude strašně moc lidí, ale nechci si stěžovat, protože konečně mám to, co sem chtěl.“
„Hele, Peťo, konečně jsem přišla na název.“
„Skvělý, tak sem s nim, protože už mě nebaví to pořád nějak vopisovat nebo furt psát ‚palivo‘ a ‚nové palivo‘. Na cos teda přišla?“
„Gran-gas. Ty sám si to už napsal. A bude se to dobře číst i v zahraničí,“ zasměje se Lucie.
„Tak jo, to je dobrý. Beru to...“
ZÁPAD SE ZAJÍMÁ O ČR
Bonn – Německá vláda Gerharda Schrödera projevila zájem o nákup licence na výrobu Gran-gasu. Nabízí vysoké finanční částky. „Takovýto objev je zájmem celého světa a Česká republika by si ho neměla nechávat jen pro sebe.“ Prohlásil Jožka Fischer spolkový ministr zahraničí.
Washington – Prezident USA Bill Clinton se velice zajímá o Gran-gas a jeho využití v USA hodlá podpořit. Prezident Clinton pozval Dr. Štorchovou na každoroční konferenci o energii a životním prostředí, která se bude konat ve Washingtonu 7. března příštího roku.
Petr Klíma, MF Dnes, 14. 12. 1998
DŽJÁR JDE NA ŽBROTU
USA - Velké americké ropné společnosti zacínají vykazovat rapidní pokles zisků. Spotřeba ropných produktů, především různých topných olejů a benzínů, klesá. Automobilová spotřeba není tak zisková, aby dokázala pokrýt ztráty z poklesu prodeje topných olejů. Příčinou je rychlý rozvoj učinnějších a levnějších tepelných zařízení spalujících Gran-gas. Narozdíl od Evropy se v USA k topení oleje používají častěji a tudíž finanční ztráta amerických společností z jejich prodeje je dosti citelná. To ale neznamená, že snížení zisků nezaznamenali i britští, norští a němečtí producenti ropy a ropných produktů. Naštěstí, pro těžaře, má ropa narozdíl od uhlí větší využití. Vyrábí se z ní například benzín, asfalt a různě mazací oleje, proto zastavení těžby ropy je zatím v nedohlednu.
Petr Klíma, MF Dnes, 7. 2. 1999
SVĚT MÁ ZELENOU
Londýn – Členové Greenpeace z mnoha zemí se dnes sešli v Londýně na mimořádném shromáždění. Zde se dohodli, že budou podporovat využívání Gran-gasu, budou se snažit odradit vlády svých zemí od používání uhlí, ropy a jaderného paliva. Jako prioritu si kladou úplné zastavení těžby uhlí a zastavení provozu jaderných elektráren. Greenpeace oslovilo i mnoho dalších celosvětových a místních ekologických hnutí a vypadá to, že se skoro všichni ekologisté ve svých názorech sjednotí a stanoví si společný cíl, kterým by mělo být úplné zastavení těžby uhlí a snížení výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách.
Petr Klíma, MF Dnes, 13. 2. 1999
HORNÍCI SI NEMOHOU DOVOLIT STÁVKU
Ostravsko/Severní Čechy – Horníci protestují proti zavírání dolů. Podle zdroje, který nechce být jmenován, se připravuje „celohornická“ stávka. Šíří se ale obava, že by tato stávka zavření dolů mohla jen urychlit. „Máme strach o práci. V Ostravě jsou přeplněné úřady práce a z podpory nevyžiji. Jak mám, podle Vás, najít práci? Jak mám uživit svoji rodinu? Moje manželka už přes půl roku nepracuje a můj plat je to jediné, co máme.“ Řekl nám jeden horník. „Vy jste ten, co to vymyslil? S Vámi se bavit nebudu. Jděte pryč, nebo Vám jednu vrazím.“ Rozhořčeně křičel jiný horník.
Kdyby se zavřely všechny doly v celé ČR, tak by se bez práce ocitl asi milión lidí. Výstavba továren na výrobu Gran-gasu, které měly takto vzniklou nezaměstnanost částečně vyřešit, se opožďuje. Pokud se nepodaří přijít na způsob snížení nezaměstnanosti na Ostravsku a v severních Čechách, tak nezaměstnanost dosáhne 20 % a může stále růst. V těchto regionech je totiž těžba uhlí jedním ze základních průmyslových odvětví, na kterém je závisí mnoho dalších pracovních míst.
Petr Klíma, MF Dnes, 1. 3. 1999
CELÝ SVĚT NA NOHOU
Snad ve všech zemích světa vznikají továrny vyrábějící Gran-gas. Ceny energií a tepla se den ode dne snižují. Peníze takto ušetřené se využívají k četným investicím. Zdá se, jakoby se celý svět dal do pohybu. Vznikají nové a nové věci. Všechno se před očima mění.
Z této situace jako jediní nemají radost horníci a těžaři ropy. Doly se uzavírají a četné společnosti krachují. V Německu, USA, Austrálii, Francii a dalších vyspělých zemích se konají stávky horníků. Ti blokují továrny vyrábějící Gran-gas.
Petr Klíma, MF Dnes, 2. 3. 1999
HLAD NA UKRANINĚ
Doneck – Stávky horníků z ukrajinských uhelných dolů se staly již tak nebezpečné, že bylo nutno proti nim použít pořádkové síly. Masy lidí vyšly do ulic mnoha velkých ukrajinských měst. V Kyjevě byla demonstrace spíše symbolická, ale v oblastech, kde jsou lidé na příjmech z dolování uhlí závislí, se proti zavírání dolů tvrdě protestovalo. V Donecku byly již před několika týdny zavřeny skoro všechny uhelné doly. Včera v pozdních odpoledních hodinách vyšli horníci do ulic. Jejich demonstrace se stala tak agresivní a nebezpečnou, že musela být nasazena policie. Přítomnost policie dělníky vydráždila natolik, že došlo k několika střetům, které se neobešly bez zraněných. Nakonec byla přivolána na pomoc i armáda a s její pomocí se podařilo demonstraci vodními děly a gumovými projektily rozehnat. „Vyhodili mě z práce. Mám dvě malé děti a nevím, čím je mám nakrmit. Mojemu švagrovi, který taky fáral, předevčírem zemřela jednoroční dcerka. Umřela, protože si nemohli koupit jídlo, protože neměli za co, protože ho ty nahoře vyhodili z práce.“ Řekl nám jeden rozčilený účastník demonstrace, který po zásahu armády skončil se zlomenou nohou a lehkým otřesem mozku v nemocnici. Podobná situace panovala v mnoha dalších městech Ruska.
Petr Klíma, MF Dnes, 4. 3. 1999
WASHINGTON SE OTŘÁSÁ V ZÁKLADECH
Washington – Dnes přijela do USA na pozvání prezidenta Clintona doktorka Lucie Štorchová. Byla nadšeně přijata americkými a japonskými vědci a průmyslníky. Ve Washingtonu se Lucie Štorchová kromě obědu s prezidentem Clintonem zúčastní několika přednášek a konferencí, které spojuje jediné téma - Gran-gas. Již od včerejšího rána protestují v ulicích Washingtonu tisíce zaměstnanců uhelných společností proti návštěvě Lucie Štorchové v USA. I když při těchto demonstracích byly již způsobeny škody na majetku dosahující výše několika tisíc dolarů, vláda Spojených států jim nevěnuje velkou pozornost.
Petr Klíma, MF Dnes, 6. 3. 1999Jak vidíte, stojím před Bílým domem, kde právě v tuto chvíli končí pracovní oběd prezidenta Billa Clintona a doktorky Lucie Štorchové. Dnes ještě doktorka Štorchová přednese svůj projev na půdě Kongresu před výborem pro energetiku a zúčastní se zahájení Konference o palivech a životním prostředí. Zítra ji čeká nabitý program. Sejde se se Sdružením amerických vědců, se studenty z několika předních amerických univerzit a také s nejbohatšími průmyslníky. Podle mých informací dostala Lucie Štorchová nabídku z Hollywoodu na natočení jejího životního příběhu, tu však prý odmítla. To je ode mne zatím vše, pro Českou televizi zvláštní zpravodaj Petr Klíma, Washington, USA.“
„You‘re watching CNN headline news directly from CNN-centre in Atlanta. Dobrý den, milý diváci, ve Washingtonu máme u mikrofónu blízkého přítele doktorky Lucie Štorchové a takříkajíc kmotra Gran-gasu pana Petra Klímu, který nám poskytne exkluzivní interview. Haló, Petře, slyšíme se?“ „Ano, slyším Vás dobře.“ „Takže, můžete nám říci, jak vlastně Lucii Štorchovou napadlo, že by mohla stlačit bioplyn?“ „Víte, studovali jsme spolu Vysokou školu chemicko-technologickou a už tam se Lucie zajímala o využití bioplynu jako velice levného a čistého paliva. Jednou jsem jí jen z legrace řekl, co kdyby se z bioplynu udělala pevná látka, kterou by se topilo jako uhlím nebo dřevem. Ji to velice zaujalo a začala se tím zabývat.“ „Jak dlouho tedy trval vývoj přístroje na výrobu tohoto paliva?“ „Myslím, že asi pět let.“ „Co tomuto palivu, které jste nazval Gran-gas, do budoucna předpovídáte?“ „Toto palivo je v dnešní katastrofální situaci životního prostření ideální. Nemá prakticky žádný negativní vliv na přírodu. Je výhodné jak pro domácnosti, tak pro podniky, protože je levné. Má to, co je v dnešní době třeba – je levné, výhřevné, lehce dostupné a hlavně ekologické. Myslím, že z tohoto důvodu nemá a ještě dlouho mít nebude v oblasti paliv konkurenci. Předpokládám, že se za několik let bude běžně používat i jako palivo v dopravních prostředcích, kromě letů do kosmu, kde využití nejspíš nebude tak veliké.“ „Dobře. Mám na Vás ještě jednu poslední otázku. Jaký je Váš vztah ke slečně Štorchové?“ „Ha ha ha. Já jsem věděl, že se na to zeptáte. Jsme jen velice dobří přátelé. Známe se již od dětství. Víc není, co říct.“ „OK. Děkuji Vám za rozhovor.“ „Nashledanou.“ „Nashle. A tady jsou další zprávy ...“
„Ahoj, Lucko. Jak bylo v Bílym domě. Jakej je Bill?“ řekne Petr, když přijde Lucie k jeho stolu v jedné kavárně ve Washingtonu.
„No, Bill je docela dobrej, jenom nevim, co na něm ta Lewinská viděla. Fakt je to docela dobrej člověk. Ale strašně mě štvali ty jeho dementní poradci. Bylo jich tam jak much a pořád mi dávali stupidní otázky. A co ty? Jak seš na tom? Vypadáš strašně.“
„To máš pravdu. V sedum ráno sem dělal reportáž do Událostí. Pak sem musel napsat článek. Obědval jsem s časopisem People, chtěj tě taky. Do TIMEu sem nás zamluvil na zítřejší poledne. Chtěj tě vyfotit do Cosmopolitanu, Elle a Vogue a nevim, do čeho všeho ještě. Pomalu si připadám jako tvoje sekretářka. No, po obědě mě málem roztrhali nějaký šílený horníci. Před chvílí sem měl přímej vstup do zpráv CNN. Zejtra brzo ráno budu mluvit s Němcema ze ZDF. Jo, Němci tě zvou do Berlína na nějaký sympózium. Dopoledne budu mluvit s Washington Post, New York Times, Chicago Tribune, nějakejma Montrealskejma novinama a se spoustou dalších. Přes oběd sme teda v tom TIMEu, a pak zase budu dělat rozhovory s novinama a televizema. Ozvali se i nějaký Japonci. Skoro jsem ti zapomněl říct, před chvílí mi volali ze Štokholmu, dostaneš Nobelovku.“
„Cože?“ zakřičí Lucie na celou kavárnu. Zamává ve vzduchu rukama a zakryje si obličej.
„Dostaneš Nobelovku,“ opakuje Petr, jako by mu to bylo jedno. Lucie začne radostí pištět, objímat a pusinkovat Petra, div ho neudusí. Po chvíli ji Petr uklidní.
Pak si vyprávějí o nudných rozhovorech a konferencích, o otravných fotografech. Přemýšlejí o tom, co asi dělají jejich známí doma v Krumlově.
"Představ si to, že se mě ta ženská ze CNN ptala na náš vztah," řekne Petr.
"Fakt? Mě se taky pořád ptaj, jestli někoho mám a jak je to s náma?"
"Jo, to sou ty bulvární plátky. Já jim vždycky odpovídám, že sme jenom kamarádi,“ vysvětluje Petr a Lucie přikyvuje. „Taky mi volali z Playboye a Hustlera a ještě několika dalších a horších periodik, jestli by si tě nemohli vyfotit nahou. A že mě by chtěli taky. Nejlepší by prej bylo, kdyby nás mohli fotit při sexu.“ Oba se začnou smát.
„A cos jim, prosim tě, řekl?“ říká Lucie a směje se na celou kavárnu.
„Víš, že já ani nevim?“ zamyslí se Petr. „Ale odmítl sem je, i když nabízeli pěkný prachy.“
„Fakt? A kolik za nás v posteli chtěli?“ Smějou se.
„Něco kolem miliónu korun každýmu.“
„To jsou docela pěkný peníze,“ s úsměvem pokyvuje Lucie hlavou.
„Ty bys to vzala?“ rozesměje se Petr. Lucie se zase začne smát.
„To záleží, jak seš na tom ty?“ zakrývá si obličej rukama a směje se. Petr se na chvíli zarazí.
„Jak si to myslela?“ nechápavě na Lucii kouká. Tu jeho připitomělý výraz rozesměje ještě víc. Nadechuje se, že mu něco řekne, ale vždycky vybouchne smíchy.
„Tys to nepochopil?“ chechtá se Lucie.
„Ne!“
„No, jestli máš... . Hele, já ti to vysvětlím jinde, poď ocaď. Čumí tady na nás jak na nějaký cvičený opice, nebo co. Kdyby tak věděli, kdo my jsme.“ Lucie se zvedne od stolu a tahá Petra za rukáv, aby šel s ní.
„Kam deme?“ ptá se nechápavě Petr a sedí za stolem.
„Jdeme vyzkoušet, jak by nám to v tom Playboyi slušelo.“ Směje se Lucie a vychází ven z kavárny.
„To my teda vysvětli. Počkej! Já musim zaplatit.“ Pokřikuje na ni Petr, zvedá se od stolu a vyndavá peníze. Lucie už je venku a nastupuje do auta, které jí daroval nějaký milionář z Texasu. Petr se snaží rychle spočítat účet. Hodí peníze na stůl a pospíchá ke dveřím kavárny. V tom se ozve obrovská rána. Petra to hodí dva metry zpátky. Zády dopadne na zeď a omdlí. Všude vzduchem poletuje sklo a prach.
„Sir, wake up. Wake up!“ křičí na Petra servírka a propleskává ho. Petr se probudí a rozhlédne se. Všuse se válí spousta střepů. Venku hoří kostra nějakého auta.
„What happened?“ zeptá se otřesený Petr.
„Your girlfriend was in that car,“ řekne opatrně servírka.
„What?! Cože!?“ zařve Petr a vstane. V noze má zabodnutý kus skla. Stoupne si na nohy. „Lucko!!!“ křičí. Kulhavě běží k autu. Do očí mu vyhrknou slzy. „Lucko,“ šeptá. Poskakuje kolem auta. Pláče jak malé dítě. Zakrývá si obličej rukou. Oranžové plameny ho bodají do očí. Žár, který sálá z hořícího auta, mu rozpaluje kůži. Petr se snaží dostat do auta. Někdo ho strhává dozadu. Vysílením padá na zem a omdlívá.
„Dobrý den, vítám Vás u zvláštních zpráv TéVé Nova. Dnes brzo ráno byla před kavárnou ve Washingtonu zavražděna světoznámá a světem uznávaná česká vědkyně doktorka Lucie Štorchová, vynálezkyně Gran-gasu. Byla zabita při výbuchu bomby, kterou neznámý pachatel namontoval na její auto. Washingtonská policie prohlásila, že bomba je ruské výroby a pachatel je stále na svobodě. Nikdo další naštěstí nezahynul. Několik dalších osob bylo zraněno létajícími střepy. Mezi zraněnými je i Petr Klíma, novinář a blízký přítel doktorky, který je považován za kmotra objevu. Tato událost otřásla celým světem a je o to smutnější, že jen asi hodinu před výbuchem byla Lucii Štorchové udělena Nobelova cena. To je zatím vše, více v Televizních zprávách o půl osmé.“
„Švédská královská vědecká akademie uděluje posmrtně Nobelovu cenu za fyziku slečně Lucii Štorchové. Cenu přebírá pan Petr Klíma.“ Obrovský sál začne tleskat. Petr vstane ze židle v první řadě. Pomalu kulhá po rudém koberci, po schodech nahoru na pódium. Podpírá se při tom o hůl. Vypadá jako chodící mrtvola. Převezme desky a plaketu z rukou švédského krále. Dojde k mikrofonu. Vytáhne z kapsy papír. „Vážené dámy, vážení pánové, je mi velice líto, že na tomto místě nemůže stát Lucie sama. Velice si to přála. Jak ale asi všichni víte, zemřela před několika dny rukou člověka, který nesdílel názor Akademie. Ano, tuto cenu dostala Lucie za něco, za co byla zabita. Chce se mi z toho brečet.“ Těžce polkne. Očividně ho to vyčerpává. „Kdybych Lucii neznal, tak by se mi to zdálo jako docela dobrý vtip. Proč ne, vždyť celý objev byl vlastně vtip, který jsem Lucce řekl před pěti lety. Ona se jím začala zabývat a vzniklo to, co asi už všichni znáte. Celých těch pět let mě doslova otravovala svými pokusy, které se jí pořád ne a ne povést. Až v neděli 12. října loňského roku se jí to přecejen podařilo. Povedlo se jí změnit naši přítomnost, povedlo se jí změnit budoucnost a povedlo se jí zpečetit svůj osud. Víte, v posledních několika dnech jsem hodně přemýšlel. Častokrát jsem si říkal: ‚Kdybych před těmi pěti lety ten vtip vůbec vyslovil. Ten hloupý vtip.‘ Ona by teď žila. Seděla by vedle mě, smála se a plakala by vedle mě. Nebyla by možná šťastná, ale byla by živá. Nebyl by ale tento vynález, nebyly by pro lidstvo nové, další možnosti, velké možnosti, které odcení až přístí generace. Snad její smrt nebyla zbytečná, protože její život, i když byl velice krátký, určitě zbytečný nebyl. Snad si naši potomci její oběti pro lidstvo budou vážit. Snad si budou vážit přírody více, než jsme si jí vážili my. Snad si budou vážit každého vdechnutí čistého vzduchu, který jim Lucčin objev umožní. Snad si budou vážit toho, že nepoznali, co je to skleníkový efekt. Snad si budou vážit Lucie Štorchové, která kvůli tomu všemu přišla o to nejcennější a jediné, co každý člověk má, o svůj život.“ Odmlčí se a očima přelétne sál. V očích mu jsou vidět slzy. „Lucie byla jediný člověk, který měl právo držet v tajnosti postup na výrobu Gran-gasu. Ani já, ani nikdo jiný na světě toto právo nyní nemá. Nechci, aby se její odkaz stal předmětem handrkování vlád a různých společností, proto zítra v poledne v Českém Krumlově bude zveřejněn celý výrobní postup. Na závěr mi dovolte říct něco, co jsem Lucii už říct nestihl.“ Položí papír, zvedne hlavu a zadívá se do stropu. „Lucko, miluju tě!“ text
Písmák