Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bárta

16. 09. 2003
3
0
1080
Autor
Racek2

Každý má nějakou vášeň...

 

Bárta

 

       Naproti u sousedů se otevřelo okno a starý Bárta se do něj vyložil jako apoštol do orloje. Obyčejně tak vydržel celé odpoledne, v invalidním důchodu měl času dost. Mizel teprve, až přijela Bártová z práce a přinesla mu čtení.

       Každý od nás věděl, že Bárta je blázen do novin. Všechny četl, žádné nevyhodil. Bývaly doby, kdy mu jich pošťačka nosila celou tašku. A to v nich ještě nebylo celkem co číst, tenkrát…za komančů. Prý v nich hledal, kdy TO praskne. Když se dočkal, Bártová mu předplatné zatrhla. „Dědek jeden, musí číst, co vidí…  nechal by v tom důchod, nadávala na celou vesnici, - nejradši by skoupil trafiku…

   Jednoho jarního odpoledne začalo u Bártů sněžit. Z okna v prvním patře se nejdřív pomalu snášely bílé plachty novin, barevné listy příloh a magazínů, a pak, jako krupobití, následovaly těžké zažloutlé balíky… První se přišel podívat soused zprava. Přidal se soused zleva, a v té chvíli už i naše babča přestala klímat u televize a vyšourala se na zápraží. Za chvíli se na cestě před Bártovic stavením sešla půlka vesnice a lidí přibývalo. Při pohledu z okna to vypadalo, jako by zástup čekal na zjevení nebo na orloj. Hlavy se kývaly nahoru a dolů, od okna v prvním patře k zvětšující se hromadě balíků na zemi. Chyběly jen fotoaparáty a kamery.

    Lidi napínali uši v domnění, že uslyší hádku, pláč, nějaký důvod, proč se Bárta zbavuje svých milovaných novin, ale kromě vzdáleného štěkání psa a aut z nedaleké okresky nebylo slyšet nic.

   Za posledním balíkem se okno s bouchnutím zavřelo. Nikdo z lidí na cestě se nepohnul, čekali pokračování. Za minutu vyšel z hlavního vchodu Bárta, čepici naraženou hluboko do očí. Musel si všimnout, že mu u plotu stojí půl vesnice, ale na nikoho se nepodíval, nikoho nepozdravil. Z garáže vytáhl velikou plachtu a hromadu novin přikryl, pak  bez jediného slova zase zmizel v domě.  Teprve potom se zástup váhavě rozešel.

   Celý týden se nikdo nedozvěděl, co se u Bártů stalo. Jen hromada byla den ode dne menší.  Říkalo se, že Bárta je domluvený s vedoucím sběrny a vždycky v noci mu část hromady vozí. Ženské zkoušely něco dostat z Bártové – ale neuspěly. Ani nepostávala u krámu jako jindy, sotva odpověděla na pozdrav.

   V pátek večer se Bárta  konečně objevil v hospodě. Všichni ztichli. Poručil si pivo a usadil se na své místo v koutě. Chlapi za ním jako jeden muž. Nerozmluvil se, jak doufali. Na všechny otázky odpovídal jen JO - NE, případně vůbec. Aby rozvázal, poručili Bártovi myslivce.  Rundu otočil - a pak už to byl regulérní souboj na kořalky. Runda za rundou přistávala na stole, sklo ťukalo  …a Bárta mlčel. 

K půlnoci zbyli u stolu jen dva –  Bárta a mladý Beran, a bylo to kdo s koho. Už nešlo o to, aby Bárta mluvil, ale aby padl. Beran dělával v Rusku a od té doby měl výdrž jako kůň – ale Bárta od přírody o nic menší. Beran, stokoruny v ruce jako karty,  snad desetkrát švihl tím zeleným vějířem o stůl, aby přivolal hostinského: tahej, Hansi, a nalej…poslední…

   Nakonec i hospodskému došla trpělivost. S pomocí zbylých štamgastů dostrkal Bártu s Beranem před hospodu a zamkl dveře. Společně se potáceli po cestě, navzájem se podpírajíc. Hrdinové po bitvě.

   Co se opravdu u Bártů stalo to památné jarní odpoledne, nikdo přesně dodnes neví. Jdou různé řeči .Někdo povídá, že  Bárta si z peněz na domácnost  předplatil erotické časopisy, jiný zase říká, že ty peníze provolal na erotické linky, a nejdivočejší verze tvrdí, že  si za ty prachy užíval se striptérkou, kterou našel v Annonci, a Bártová ho přistihla. Podle mě je poslední verze dost nepravděpodobná,  ale kdoví jak to bylo.

   Jisté je, že Bártová odjela tenkrát na pár dní k sestře do Heřmanova Městce a po návratu  začala dělat v tiskárně. Zlé jazyky tvrdí, že tak zabila dvě mouchy jednou ranou: Bárta neutrácí za časopisy,  a Bártová má kontrolu, co čte... 

/11.-12.září 2003/

 


Plopez
17. 09. 2003
Dát tip
Líbilo se mi, jak jsi se vymotal ze zajetí pointy. Že to nebylo sladkobolný, depresivní, že tam nikdo neumřel...prostě jak to bylo ze života

katugiro
16. 09. 2003
Dát tip
nevím, čím začít... je to výborné :) nebyl bych to já, kdybych neměl své ale - poslední tři odstavce vyzněly příliš do ztracena (což je největší škoda), jako bys nevěděl, co dál a dva se potáceli navzájem se podpírajíce, ale stejně... *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru