Reportáž psaná v "boudičkách" 5

REPORTÁŽ PSANÁ V „BOUDIČKÁCH" 5 Čtvrtek 30.12. Počasí už je opět takové jaké by mělo v tropech být, a to i na vzdory jevu zvanému El Niňo, kterému se už léta připisuje snaha tento stav změnit. Sluníčko praží a voda v moři se pozvolna dostává na svou běžnou teplotu - kolem 30°C, ze které v posledních dnech krátkodobě poněkud spadla. Jsme holt na sedmé rovnoběžce v Indickém Oceánu a je to zaplať pánbů znát. Začínáme si všímat také toho, že ještě před nedávnem četné potoky a potůčky začínají ubývat, protože vysychají. Některé úplně a jiné z části. I stromy a květiny už nejsou tak svěží, jak byli ještě nedávno. Ale i to je daň za pěkné teplé slunečné počasí, které sem se železnou pravidelností už celé věky donáší monzun. Všude se objevily rambutány, střapaté ovoce skrývající velmi dobrou, šťavnatou, sladkou dužinu o velikosti pořádné švestky s jedlým nahořklým jádrem uvnitř. Kilo se nám jich dnes podařilo koupit za 20 Bathů. Zato nám mírně podražily melouny a to i přes to, že jich je všude plno. Asi se zvětšila poptávka a trh na ní zareagoval. Pátek 31.12. V noci se Jarce zdála neuvěřitelná blbost: Dali jsme Mikiho Bože a jedeme Tramwají, do níž najednou nastoupí dvě kočky a jedna z nich je Kokeš. Má na sobě kšírky i se řemínkem. Vystoupili jsme a on šel s námi na řemínku jako by se nechumelilo. A dál už si to nepamatuje. Zaujalo mi jak se jí mohlo zdát, že jsme jeli tramwají. Vůbec nevím, kdy jsem něčím takovým naposled jel. Asi s nějakou skupinou před více než 10 lety. Dnes jsme chtěli jít k vodopádu, ale Jarku začala bolet hlava a za krkem, takže leží, polyká prášky, nevychází a čeká na úlevu, která ne a ne přijít. Chorobu jsme nakonec identifikovali jako prochlazení na kterém měla vlivy hlavně klimatizace cestou do Krabi a v obchodních domech, potom cestou zpět v autobuse, už ne tak silná a nakonec vylehávání a ochlazování se v boudičce pod větrákem. Při každém pohybu jí to bolí, dokonce i když polyká. Počasí je dnes nádherné, teplota vody jde stále mírně vzhůru. Večer jsme si chtěli dát nějakou pěknou rybu, ale žádné pořádné dnes nemají. Dáváme si teda několik malých večeří na dvakrát. Beneš se rozhodl lemtat pivo. Jarce bylo blbě a tak jsme odešli do boudičky, před půlnocí jsme šli popřát Benešovi, který seděl v hospodě s nějakou Kubovou s početného personálu a stále ještě pil pivo. Nabízel prý také nějaký nápoj (rozuměj alkoholický) své muslimské společnici, ale se zlou se potázal. Nescházelo mnoho a poslala by na něj Šejtana. Šli jsme se projít po pláži a když se přiblížíla půlnoc jdeme popřát Benešovi, ale ten běžel někam pryč, jako by mu u zadku hořela koudel. V boudičce také nebyl, tak jsme to vzdali. Ráno jsme se dozvěděli, že dostal s těch piv co vypil sračku a běhal pořád někam do chroští. Když se uklidnil připojil se k nějaké bandě rozjásaných trevlů a vydržel s nimi nahoře na ‘Václavském Návrší’ až do čtyř hodin. Ráno pak vyspával. Po půlnoci vylétlo pár nevýrazných raket, spíš bylo slyšet petardy, ale rozhodně to byl velmi poklidný vstup do roku 2000. Sobota 1.1.2000 Jarka strávila velmi zlou noc, ale k ránu se jí zaplať bůh ulevilo. Ochutnali jsme zvláštní ovoce, které jsme si koupili. Vypadalo trochu jako velmi podivné veliké jablko. Nemělo však žádný ohryzek a chutnalo jako kombinace nezralého letního jablka s kedlubnou. Kubům to moc chutná, nám už méně. Jarčin stav se neustále pozvolna lepší. Měření teploty vody nám potvrdilo, že se otepluje. V 17 hod. u pláže (pobřežní mělký pás cca 20 m) skoro 30°C. Ve vzdálenosti asi 100 m od břehu, (hluboká voda cca 10m) malinko přes 28°C. Uvádím internetové adresy sem k nám, bude-li mít někdo zájem může je navštívit a něco se o Lantě dozvědět přímo z jejích stránek. http://www.lanta.de http://www.lanta.de/waterfallbay (lantavilla, relaxbay, kawkwang, diamondsand) http://www.bluedive.com http://www.white-bluedive.com http://www.top-com.com/atlantis Ta řádka, kde je v závorce více jmen jsou alternativy, místo waterfallbay se dá jiné jméno a je to jiná adresa. Jedná se o jména jednotlivých resortů. Resort Waterfall Bay je hned obdalší zátoka za námi, respektive první obydlená od nás na jih. Neděle 2.1. V noci se odněkud přihnaly nízké mraky, trochu z nich sprchlo a nyní, po ránu se stále ještě plazí po kopcích a nepustí k nám sluneční paprsky, takže se trošku ochladilo. V 9:30 je v boudičce něco mezi 26 a 27°C, před boudičkou je 28 a ve vzduchu je cítit osvěžující vlhkost. Zítra se chystám do Saladánu k internetu, takže připravuji dopisy k odeslání. Tentokrát zasílám pouze odpovědi těm, kteří nám napsali. Bude to 5 dopisů: Oman, Sandokan, xxpickova, Zuzka a již zde publikovaná odpověď právníkovi. Auto pojede v 11 hodin, nechám si zastavit u Lanta Villa u Internetu, odmajluji a půjdu do Saladánu, kde bych chtěl něco nakoupit a chytit auto zpět. Bohužel nám zatím neřekli v kolik hodin pojede zpět, snad se to dozvíme zítra. Sluníčko se dnes nedokázalo prodrat skrz mraky, bylo celý den tak nějak nijak a dusno. Šel jsem na malou procházku podle potoka hned za námi. Říkal jsem Benešovi, nechce-li se přidat, ale bojí se panicky hadů. Opět podobnost s Věrou. Ze začátku to šlo, ale čím hlouběji do džungle začal terén prudce stoupat a koryto potoka bylo silně zarostlé bujnou vegetací a velice špatně schůdné. Nakonec jsem se doškrábal až k závěru údolí, kde byly nad sebou dva kaskádovité vodopády s celkovým výškovým rozdílem asi 50 - 60 m. Prodral a prošplhal jsem se přes ně, skály byly mokré a kluzké a všechno silně prorostlé neprostupnou spletí všeho možného. Ke všemu už to bylo dost vysoko, takže se tu projevovala lepivá dusná vlhkost, která tu vládne v deštných pralesích od asi 100 - 150 výškových metrů. Chtěl jsem původně přelézt hřeben a dát se vedlejším údolím po jiném potoce dolu k moři. Po chvíli marného prodírání se neuvěřitelně prudkým svahem jsem to celý zpocený, poškrábaný a pokousaný od havětě po asi tak 30 výškových metrech vzdal a začal opatrně sestupovat, chtěje tou samou cestou zpět. Bylo to neobyčejně namáhavé a buďto otřesy při seskakování, nebo něco podobného mi hnuly se zádama a měl jsem co dělat se dobelhat domů. Zjišťuji, že už nejsem schopen ani krátké fyzicky náročné tůry. Jest-li to nepůjde roztrénovat, tak se na Tiomanu do Džungle moc nepodívám, protože tam jsou kopce více než dvojnásobně vysoké. Viděl jsem cestou mnoho opic, několik veverek, krásných barevných ptáků a dvě nějaké černé velké jakoby veverky, asi zdejší druh kuny. Bylo to o dost větší než Kokeš. Džungle je tu nádherná i ve své neprostupnosti. Cestičky neexistují. Když jsem se doštrachal do boudičky namazal jsem si záda francovkou a hekal. Snad se to do rána trochu uklidní, abych se mohl vyškrábat na auto do Saladánu. Vystřídal jsem se v marodění s Jarkou, ta se zdá být už téměř dobrá. Pondělí 3.1. Do rána se mi skutečně ulevilo, záda ještě cítím, ale už je to pohoda. Když bylo asi půl jedenácté, šel jsem se pro jistotu zeptat, zda-li je to s tím domluveným autem na 11 hod OK. Reakce typicky Kubí, kouká na mě jak vyoraná myš a jde teprve shánět auto. Za chvíli mi ujistí, že je to v pořádku a skutečně chvilku po 11 předjíždí pickup. Nakonec nás v něm jelo asi 20. Měl jsem kliku a vešel se ještě s 5 vyvolenými a se řidičem do kabiny, která se nafukovala. Ostatní byli na korbě. Nechal jsem si zastavit u majlu v Lanta Villa a zasedl ke stroji. Spojení je tady dobré, rychlé, ale drahé. 1 min. 5 B. Mají tam ceduli, že jsou drazí, ale, že na ostrově není přímé telefonní ani jiné spojení a že používají přímou satelitní linku a proto atd. Myslím si, že ty 3 B by byly dost, mají stále obsazeno asi 10 počítačů (je jich tam 14) a každý majlíř platí minimálně přes kilo. Už to byla rutina. Napřed se dostat na prostor, do pošty, nechat si ukázat co je ve schránce, tentokrát 3 omani a jeden mueller, všechny se správnými přílohami as ikonami MS Word. Ale to znamenalo 4x se napojovat, vždy na každou zprávu, a čas letí. Potom odeslání 5 zpráv a výsledné skóre je 25 minut - 125 Bathů. Po odmajlování pochoduji v poledním přírovníkovém slunci, které dnes po včerejší pauze pálí jako čert, ty dobré 2 km do ‘velkoměsta’. Nakupuji pár volovin a již potkávám Beneše, který jel také. Jdeme spolu na oběd a vidíme, že přijíždí loď z Phi Phi. Okamžitě se tedy vydáváme k ‘pieru’, ale už zahlédneme jenom koncová světla odjíždějících aut. Dozvídáme se, že další loď, tentokrát z Krabi přijede ve tři a k ní budou u ‘pieru’ auta. Zanechávám tam Beneše a jdu ještě sehnat čerstvé pečivo. Ujišťuji ho, že nejpozději za půl hodiny jsem zpět. To bylo 13:45 hod. Jen jsem odešel, už tam byli Kubové z naší zátoky. Beneš neuměje jim nic říci se postavil hrdinně před auto a byl odhodlán nechat se třeba přejet. Nakonec Kubové pochopili, že se po nich chce, aby chvilku počkali a tak si zapálili a vydrželi než jsem se vrátil. Zpátky jsme jeli jako králové, v kabině jsme byli jenom čtyři, včetně šoféra. Když jsme dorazili shodil jsem ze sebe věci a honem se vykoupat do moře. Potom jsme začali zvědavě prohlížet došlou poštu. Muelleři skutečně poslali správnou přílohu. To je teď pohoda, kliknu na ikonu a už se sám od sebe otevírá MS Word a mohu to krásně číst. Interpunkci můžete používat, ten přílohový systém je mimo jiné kvůli tomu, aby bylo možné háčky a čárky používat. Ota je raději nepíše jak říká, ale také by klidně mohl. Ze tří Omanových zpráv byly dvě totožné, ale každá nazvaná jinak, takže jsem je stahoval obě v domnění, že je skutečně každá jiná. V dalším třetím dopise to bylo vysvětleno. Stala se nějaká porucha na serveru eprostor, přišlo o ní hlášení a proto Oman poslal dopis znova. Kdyby ho nazval stejným jménem bylo by mi jasné, že se jedná o duplikát, takto jsem však byl v omylu a stahoval a stahoval... Včera byl ve zprávách celý Havlův projev a dnes hlásili, že se jeho čtením tak unavil, že musí na 3 týdny do Jeseníků do Lázní aby si odpočinul od svých vyčerpávajících státnických povinností. Také musím reagovat na Otíkův podmět, kdy se mi ptá zda-li v šestadvacátém století ještě přežívají bolševici. Odpověď by byla tragická, jednalo-li by se o skutečné 26 století, neboť v 70 letech t.j. v rocích 2515 - 2520 po Buddhovi se tady v Thajsku zformovaly dost značné síly, které sem byly importovány převážně z okolních komunistických zemi (Kambodža, potažmo Vietnam, Laos a Barma) a podporovány tehdy Sovětským bolševikem. Podařilo se jim zblbnout místní obyvatele někde ve vnitrozemí jižního Thajska, odkud chtěli rozšiřovat komunistické ideje a vést teroristické útoky a gerilovou válku. Tehdejší Thajská vláda, myslím, že to tehdy byla diktatura pod silným vlivem krále, toto nebezpečí identifikovala a nekompromisně zakročila. Pravidelná Thajská armáda celé hnízdo neřesti během několika dní totálně zlikvidovala. Počet obětí se odhaduje na 20.000. Tento drastický zákrok, kvůli kterému mělo následně Thajsko dlouho problémy v různých mezinárodních organizacích zlikvidoval totálně a na dlouhou dobu pokusy o import revoluce. Ještě dnes po více než 25 letech, když jsme mluvili z nějakými domorodci a oni se dozvěděli, že pocházíme s komunistické země, reagovali tak, že si od nás štítivě odsedali. I v té nejobyčejnější vrstvě obyvatelstva je zakořeněn zdravý odpor k bolševismu a strach z něj. Toto společně s až posvátnou úctou ke Králi a výrazným vlastenectvím ochraňuje Thajsko bezpečně. Probírali jsme zde toto dilema, jak by to asi dopadlo, kdyby se podobná akce, která by však musela být podstatně silnější, neboť infikace komunismem u nás už dosáhla tehdy obludných rozměrů, uskutečnila u nás v osmačtyřicátém. Když se srovnají tisíce mrtvých, které by to přineslo s pozdějšími desítkami a stovkami tisíc, které měl na svědomí bolševik, tak by to takový zásah mohlo morálně ospravedlnit. Srovnání, které nyní uvedu sice pokulhává, ale přesto, i Amerika si musela prožít svou očistu v občanské válce. U nás nikdy nikdo vlastně žádné oběti nepřinášel, vždy jsme všemi situacemi nějak prokličkovali a výsledek je ‘zkurvená česká povaha’. Takže resumé je, že zpráva, či poselství z budoucnosti je katastrofální: ještě v první polovině 26. století bylo nutno likvidovat přežívající, poměrně početné a agresivní skupiny bolševiků. Čili jako druh se ukázalo, že bolševik má velmi pevný kořínek a tudíž srovnání s Bolševníkem je namístě. To dobré z tohoto poselství je, že lidstvo si dokázalo najít prostředky a odvahu, aby tento zlořád zlikvidovalo. Budiž Vám pozemšťané končícího 20. Století útěchou, že Vaši Pra pra pravnuci budou už žít bez komunismu. Úterý 4.1. U nás v Innu začali mohutné přesuny. Poměrně hodně dočasných obyvatel začalo měnit bydliště z finančních důvodů a stěhují se do horších, ale levnějších boudiček v sousedním resortu ‘Sea Sun Bungalows’, kde je dražší, malinkatá zděná boudička za 250 B a zadní velmi větrací slaměná za 150 B za noc. Tato tendence ke ‘stěhování národů’ se projevila i Beneše, který projevil přání vyměnit svou boudičku zde, za slaměnou vilu, kterou by si chtěl usmlouvat na 100 B za noc při delším, měsíčním pobytu. Zatím neuspěl, nechtěli mu jít pod 150 B, ale Boss nebyl přítomen. Bude se pokoušet o domluvu přímo s Kubou majitelem, či jeho určeným zástupcem, Bossem. Je touto možností přímo posedlý, protože když jsme mu o ní řekli, okamžitě šel na výzvědy, ani si svojí jinak vždy ostře střeženou vilu neuzamkl. Otevřeli jsme plod durianu, ovoce o kterém jsme toho hodně četli a slyšeli, ale nikdy jsme ještě neměli příležitost ho ochutnat. Výsledkem jsme byli zklamáni. Avizovaný odporný zápach, který se má dostavit při otevření se nekonal. A že by to bylo něco co by nám nějak moc chutnalo, tak to také ne. Ale to je osudem snad téměř všech ‘vykřičených’ specialit. Ústřice, kaviár a vlaštovčí hnízda nám také nikdy nijak moc nechutnaly a nechávají nás klidnými. Jinak v našem Innu vypukla horečná stavební činnost, Kubové přistavují nové bungalovy, z nichž nějaké by měly být ‘nové generace’. Necháme se překvapit co tu vytvoří. Každopádně je tady na Lantě cítit ve vzduchu turistický boom. Za pár let to už pro nás bude odepsaná destinace, tak jako je jí dnes třeba Phuket. Kubové si nejvíce slibují od armády čínských turistů, kteří v nejbližších letech Thajsko zaplaví. Zatím se tato ‘nová vlna’ projevuje nejvíce v Pataji, kde díky ní přežívají obrovská monstra mohutných hotelových komplexů, které za naší poslední návštěvy zde, před 5 lety, zely ještě prázdnotou. Tady v Thajsku žije silná čínská menšina, která kontroluje značné procento obchodu a samozřejmě finančnictví. I velmi tolerantní Thajci sice nemají Číňany zrovna moc v lásce, ale žádná rasová nenávist tu rozhodně není. Silná, přímo hysterická rasová diskriminace Číňanů srovnatelná se středověkými pogromy na židy je v Indonésii a proti čínské diskriminační zákony legalizují částečné vyvlastňování čínského majetku v Malajsii, kde ale samozřejmě nejde Číňanům o život jako v Indonésii. Večer se byl Beneš opět ptát na boudičku u sousedů, řekli mu, aby se přišel zeptat zítra večer v sedm. Když už jsme tam byli, dali jsme si v tamní restauraci večeři. Byli jsme příjemně překvapeni kvalitou jídla a příjemnou obsluhou. Dokonce měli papaya salát, dobrý a za přijatelnou cenu 35 B, což je ve zdejším kraji ‘bílá vrána’. Pominu-li druhý břeh ostrova a Saladán, tak jediná hospoda, která jej nabízela byla Lanta Emerald, vedle Riviery a tam stál neuvěřitelně přehnaných 100 B. Středa 5.1. Ráno bylo trochu pod mrakem, ale sluníčko se rychle proklubalo ven a už se nenechalo schovat. Plaval jsem přes zátoku a našel v moři klobouk. Je látkový, žlutý a pochází s Korey. Také jsem sehnal pár hřebíků, prkénko a dal se do dalšího vylepšování naší boudičky. Už máme poličku v koupelně, skříň ‘de luxe’ zavěšenou u stropu za postelí, několik zásuvek (elektrických) a nyní jsem se pustil do další závěsné poličky. Myslím, že až odjedeme tak Kubové budou ‘naší boudičku’ prodávat s přirážkou za nadstandardní výbavu. Když už jsem u těch úprav musím popsat co jsem způsobil nevědomky za problémy Benešovi. Zhotovil jsem mu v boudičce zásuvku, kterou jsem připojil k vypínači za dveřmi, v kterém je také nulák, jelikož je tudy veden hlavní přívod. Povedlo se mi zapojit zásuvku tak, že je pod proudem pouze tehdy, když je rozsvícené světlo. Beneš, který se o sebe moc bojí a tudíž převařuje vodu půl hodiny a více, měl strach, že si Kubové všimnou, že ve dne svítí a tak přijdou potažmo i na to, že jim převařováním vody spotřebovává víc proudu než celý resort dohromady, si vyšrouboval nápaditě žárovku. Nyní se mu ale velice často stává, že dá vařit vodu a nemaje kontrolku (žárovku), zapomene zapnout vypínač a po delší době přijde na to, že se voda nevaří. To se mu stává velice často a tak převařováním vody tráví většinu času. Jak skutečným, tak planým čekáním. Zdá se, že Jarčin neduh se už uzdravil, dnes byla se mnou ve vodě a i plavala. Beneš včera objevil v naší zátoce korály. Byl s toho úplně na větvi, evidentně je viděl poprvé v životě. To je další důkaz o tom, že na Seychelech vůbec nemohl plavat. V opačném případě by tam na korály určitě narazil. Vždyť je to jedna z hlavních tamních atrakcí, kvůli které tam lidé jezdí. Kubové staví dnes už druhou boudičku. Vypadá to, že se pustili do levnější kategorie, aby zastavili odliv trevlů s nižším rozpočtem do vedlejšího resortu. Beneš už má od rána zbaleno a čeká jak mu dopadne jeho vyjednávání ve vedlejším resortu. Jarka mu spočítala, že by mohl do konce zdejšího pobytu ušetřit až 3000 B, tak je celý jako na trní, zapomenuvše už úplně na to, jak nás krmil tím, že na penězích mu vůbec nezáleží. Odpoledne přivezli Kubové strašnou spoustu trevlů, takže mají nejenom všechny boudičky plné, ale ještě do některých přidávali podnájemníky a u pláže stojí stan pro ty méně šťastné. Tím je také dáno, že Beneš se ve vedlejším resortu ani s e slevou, ani s boudičkou nechytá, konjuktura vrcholí. Večer jsme zašli k nám do hospody zase jednou zkusit štěstí s rybou. Mysleli jsme si, že se zeptáme a po nesmyslně vysoké nabídce provokativně odejdeme do jiné hospody. Ale vyšlo to, nechali nás navrhnout cenu sami a jenom s nepatrným nárůstem o 10 B jí akceptovali. Takže jsme si dali každý jednu půlkilovou za 70 B, Jarka s Benešem fritované s pomes frites a já barbecue s rýží. BBQ tady dělají v alobalu se šťávičkou, rozhodně to není vysušené. Když nám ryby naservírovali tak v hospodě zhaslo světlo a svíčky sfoukával větřík, takže to byl horor, jíst rybky po tmě. Čtvrtek 6.1. Ráno přivezli Kubové další stavební materiál na boudičky, tentokrát betonové cihly, železa do betonu a cement, změnili se s tesařů na zedníky a vrhli se na koupelny. Počasí nás poněkud zaskočilo, fučel celý den sice teplý, ale zato silný a vytrvalý vítr od moře, který zvednul takové vlny, jaké jsme tady ještě neviděli. Lodi zaparkované na zálivu, které se normálně pouze mírně pohupují, sebou házely jako blázen a posádky je musely upevňovat přídavnými kotvami, aby se jim neutrhly. Konjunktura turistiky pokračuje, stále je tu více trevlů než boudiček. Měli jsme dnes také velmi dobrý příjem radia, ale moc jsme se toho stejně nedozvěděli, Česká politická scéna mi připadá silně zamlžená a řekl bych, že snad stále zamlženější. Nikdo se nedokáže, či spíše nechce s nikým dohodnout, ale přitom evidentně jich většina jedná ve shodě. Strašákem jsou zřejmě mimořádné volby, ze kterých mají jak Zemani, tak Klausové přímo hrůzu. Z večera se také začínají rojit komáři, což dosud nebylo, anebo bylo spíš vyjímečně. Není to zrovna příjemné, ale aktivita komárů se omezuje na přibližně necelou hodinu po západu slunce. V této době máme v boudičce puštěný větrák naplno a pokoušíme se tam nesvítit. Uhlídáme-li náš ubytovací prostor přes tento kritický moment ‘nekontaminovaný’, máme vyhráno, v opačném případě nás čeká většinou předem prohraný souboj s moskyty, jelikož soužití s nimi zatím ještě moc nezvládáme. Dnes je Nový měsíc, první zimní, ten další, druhý, už přinese Čínský Nový rok a tím i avizovanou změnu počasí na východním pobřeží, kde se v současnosti ‘čerti žení’ a kam se chceme v polovině února přesunout. Pátek 7.1. Včerejší vichr ustal už ve večerních hodinách, ráno po něm není ani památky, sluníčko svítí a na moři zůstaly po včerejšku jenom nepatrně větší vlnky než je ve zdejším kraji obvyklé, to znamená, že dnes nemáme úplný ‘rybník’. Plaval jsem několikrát přes zátoku, na zítřejší ráno 9:30 hodin jsme oznámili transzátokovou plavbu na snídani do ‘Jarčina klobouku’ (Klong Jark Hut), což je resort v zátoce Waterfall Bay. ‘Plavec’ Beneš přislíbil účast, ale při první příležitosti ji odvolal a půjde pěšky po silnici. Odpoledne nastal zajímavý úkaz. Od východu se přihnaly nízké, tmavé bouřkové mraky, které se plazily po svazích hor a zaplňovaly horní části údolí, kde pršelo. U nás dole svítilo krásně slunce. Z moře se tento úkaz nechal krásně pozorovat. Je to zajímavé, že ve vnitrozemí, které tvoří pouhých 5 km pohoří je silný déšť a na pobřeží (myslím si že na obou, východním i západním) panuje období sucha. Šel jsem pro ovoce, ale měli pouze melouny a nahnilé ananasy. Melouny jsem koupil dva a na ananasy se vykašlal. Asi dvě hodiny po mně šel nakupovat Beneš a udělal totéž, ale obráceně, na melouny se vykašlal a koupil si shnilé ananasy, protože byly levné, nechali mu tři za 20 B a za meloun chtěli 28 za jeden (12 B Kg) Ještě odpoledne je okrájel a když jsme přišli z večeře, tak se do nich pustil a musel je sníst všechny, protože už byly spíš na vyhození. Bylo toho ale i na něj moc, takže nám nabízel, ale z díky jsme odmítli. Na večeři jsme šli k sousedům do Sea Sun Bungalows a zjistili jsme, že papaya salát je tam dobrý stále a ani fritovaná rýže (kao pad) se sífůdama nemá chybu. Sobota 8.1. Ráno jsme vyrazili o něco později než jsme si naplánovali, ale ne o moc. Došli jsme na konec pláže, dali si k Benešovi trička a vydali se na plavbu. Moře bylo naprosto klidné, po včerejších vlnách ani památky. Propluli jsme okolo neobydlené zátoky s malou pláží, která se nachází mezi námi a Waterfall Bay. Potom kolem posledního skaliska a otevřela se nám naše cílová zátoka, Waterfall Bay. Dopluli jsme k resortu Klong Jark Hut, kde už na nás čekal pěší účastník výpravy - Beneš, který dorazil asi 20 minut před námi. Nám plavba zabrala necelou hodinku. Dali jsme si snídani a při té příležitosti zjistili, že všechny boudičky v resortu jsou plné. Nejlevnější byly ‘áčka’ o velikosti stanu a bez koupelny, které prodávali za 150 B. Po snídani jsme se vydali podél potoka. Bylo kolem poledního a než jsme k němu (potoku) došli, museli jsme jít kousek po rozpáleném písku pláže a tak nás pálily nohy, že se nedalo jít. U krámků před slonem jsme si koupili nějaké čerstvé buchtičky, které u nás nemají a dali se na zpáteční cestu, tentokrát již známou cestou po souši. Odpoledne jsme se koupali a večer zašli do naší hospody, kde jsme si chtěli dát ryby. Pinglová nás snad chtěla odradit cenou. Za malého tuňáka, který vážil pod 40 deka (nevykuchaný) chtěla 130 B. Posledně, když jsme si ho dávali, byl o dost větší a stál 70. Řekli jsme jí, že má tuňáky mnohem dražší než v Evropě, ale jí to bylo zřejmě jedno. Odebrali jsme se do vedlejší hospody, kde jsme si dali každý krásný kousek baracudy za 60 B. Beneš zůstal v naší hospodě. Pinglová se ho ptala, nebo spíš mu oznámila, že si vaříme v boudičkách. On na to reagoval, lépe řečeno nereagoval tím, že řekl, že not anderstand English. Nejsme pro ně zrovna nejlepšími hosty a když s námi domlouvali cenu za ubytování, tak vůbec zřejmě nepočítali s takovou vysokou konjunkturou a nyní se jim jeví našich 250 B jako moc málo. Večer jsme udělali bojovou poradu a rozhodli se zaujmout pozici mrtvého brouka. Dokud nám nic přímo neřeknou, nebudeme dělat nic. Situaci komplikuje eventuelní návštěva právníka, protože se nemůžeme odstěhovat. Kdyby jsme se totiž měli opět hýbat, zkusili bychom to pouze ve vedlejších resortech a kdyby jsme se nechytili, tak pryč z Lanty, která se nám moc líbí, ale lidé a podmínky zde už vůbec ne. Je to blbé, máme teď nakoupených spousty zásob, ale dojde-li na nejhorší tak nám nic jiného než rychlý přesun nezbude. Neděle 9.1. Krásné slunečné ráno zahnalo včerejší chmury, celý svět nám připadal lepší a veselejší. Přeplaval jsem si zátoku, Jarka se ‘Věřila’ na lehátku a zašli jsme na snídani k nám do hospody. Porce vypadali po včerejším protestu lépe a personál s námi dokonce i mluvil. Odpoledne jsem zasedl k notebooku a najednou slyším:’Jsem tu za účelem ověření podpisů pana Tržila’. Na Lantu totiž skutečně dorazil pražský právník Mgr Vrána, jehož majl i moji odpověď na něj jsem zde v tomto deníku již ocitoval. Vnesl do našeho stereotypu příjemnou změnu. Přiletěl přes Frankfurt a Bangkok na Phuket, kde jednu noc přespal a ráno jel lodí přes ostrov Phi Phi na Lantu. Přistál v Saladánu kolem poledního a odjel taxíkem za námi. Taxikář ho natáhnul, počítal si pětikilo, ale tím, že přijel rovnou z pražské gangsterské současnosti, tak se mu to vůbec nezdálo být moc. Hned chtěl neodkladně vykonávat své povinnosti. Nebránili jsme mu vtom, ale také jsme mu poradili, že by se mohl napřed jít alespoň vykoupat, když už je u tropického moře. Nechal se přemluvit docela snadno, takže jsme zapluli do, jak hned trefně konstatoval, příjemně teploučké vany. Odpolední slunce už totiž stačilo pobřežní mělčiny pěkně prohřát. Vyprávěl nám, že když v kanceláři přečetl v mém majlu, že mě najde na 7,36° severní šířky a 99,17° vypukli všichni v hurónský řev a říkali mu jak už ho vidějí jak běhá po pralese se sextantem a z mačetou a pátrá po rovnoběžkách a polednících. Zkrátka mělo to velký úspěch. Jinak si ale pochvaloval, že tam veškeré potřebné informace nalezl a bez problémů nás takřka na druhém konci světa našel. Potom si dal na zkoušku průřez Thajskou kuchyní, který jsme mu nechali sestavit. Byl myslím s naším výběrem velmi spokojen. Nakonec jsme se úspěšně pokusili o nemožné a sehnali mu v našem beznadějně plném resortu boudičku. Přeplatili jsme jí, takže nebohý ‘západní’ turista, který byl ochoten platit 400 B, musí přečkat noc na pláži a náš ‘čížek’ se vyspí jednu noc v boudičce za 500 B. Přestože korupce není v Thajsku zakázána, dokonce její lehčí formy zde patří tak říkajíc k dobrým mravům, nedá se říci, že by v tomto směru byla korumpovatelnost na tak vysoké úrovni jako u nás, v zemi ‘čistých rukou’. Nakonec jsme se dostali konečně k podepisování 22 stejnopisů smlouvy. Po této akci jsme ještě Mgr. Vránovi půjčili šnorchl a ukázali mu, kde může vidět pravé živé korály, které dosud znal pouze s filmů,´fotografií a z vyprávění. Zvládnul všechno, včetně nafilmování dnešního obzvláště vydařeného západu slunce. Za rychle pokračujícího soumraku se pokusil dovolat se z mobilu, který mu na Phuketu fungoval. Tady na Lantě ale ani ťuk. Zašli jsme s ním do ‘Václavova resortu’, kde je jediný telefon v zátoce. Je umístěn až na vrcholku kopce v malé zastřešené skřínce. Je to mobilní telefon napojený na obrovskou anténu. Do Evropy zřejmě ještě nepatříme, protože se k nám nedovolal. Německo, Británie, Švédsko a mnoho jiných států je bezproblémových, volá se odtud do nich do Evropy za 80 B za minutu. Jelikož my ale Evropa zřejmě nejsme, nezavolá se k nám z Lanty za žádné peníze. Po několika neúspěšných pokusech o spojení jsme sestoupili k nám do hospody na večeři. Náprava(včerejší protestní stávka) byla skutečně znát, krásná porce baracudy stála 60 B, když podstatně menší byla ještě včera za více než za 100. Nějaký čas jsme trochu poklábosili o všem možném a nechali našeho hosta jít spát, protože již byl evidentně unavený. Ráno musí odjíždět v sedm, aby chytil loď na Phi Phi v osm, neboť to je jediné možné lodní spojení na Phuket. Další lodí, která odplouvá ze Saladánu v jednu nemá totiž šanci chytit přípoj na Phuket, jelikož ten již startuje v tu samou dobu z Phi Phi. To je ‘marketingové opatření’, které už léta dokonale zajišťuje vytíženost předimenzovaných ubytovacích kapacit na Phi Phi. Jarka se dnes poněkud připálila, protože opět, pokolikáté už, podcenila sílu slunce na sedmé rovnoběžce. Teď večer se pokouší marně zmírnit jeho účinky tím, že na sebe patlá další z četných kosmetických přípravků, které za tím účelem vláčíme až z Prahy a které nám pravidelně znečišťují při poškození svých ne zrovna nejlépe vymyšlených obalů obsah našich zavazadel. Pondělí 10.1. Po včerejší návštěvě právníka jsme opět tak říkajíc bez závazků a našemu eventuelnímu přesunu už nic nebrání. Zatím to ale zaplaťpánbůh na žádný přesun, ani rychlý, ani pomalý nevypadá. Užíváme si v klidu sluníčka, kterého už začíná být občas až trochu přespříliš a Jarka se před ním zatím schovává. Beneš také vylézá z vily až odpoledne, takže vlastně zůstávám jeho jediným konzumentem. Když si ale uvědomíme jak je teď u nás doma, tak radši i ještě o nějaký ten stupínek na víc. Večery jsou zde naopak velmi příjemné. Těsná blízkost hor přináší brzo po západu slunce velmi příjemné ochlazení, které ale zase není tak silné, aby byl cítit chlad. Prostě tak akorát. Vypadá to, že velký boom s boudičkami pomalu ustává. Přes noc zůstávají tři boudičky z deseti prázdné. Je to ale poprvé od 10. Prosince. Až dosud byly vždy všechny boudičky plné a ještě včera jsme dokonce museli uplácet, neboť poptávka překračovala nabídku. Uvidíme jak se situace na zdejším ‘trhu’ bude vyvíjet nadále. pokračování

---