Reportáž psaná v "boudičkách" 7

REPORTÁŽ PSANÁ V „BOUDIČKÁCH" 7 Středa 26.1. Dnes to od rána silně fouká, vítr opět vytváří na pláži s písku malé duny. Dovídáme se další novinky. Vedle resortu ‘U Českých stanů’ planýrují porost a letos v únoru tu má začít výstavba velikého resortu se 70 pokoji. Vzhledem k velikosti pozemku to nebudou moci být pouze boudičky. To znamená jediné: další pěkné místo bude za pár let odepsáno. Včera se také převrátil na moři ‘Holandský’ katamaran patřící investorům do boudiček na ‘Vaškově vršku’, kteří si jej pořídili za ‘pouhých’ DM 25.000,- a kubí rybáři museli plachtaře i jejich plavidlo zachraňovat. Bylo to velké divadlo a naši věrní zpravodajové (Skopecká babča a její Kuba - manžel) nám o tom hned barvitě vyprávěli, aby jsme nebyli o nic ošizeni, když jsme tu nebyli. Švýcarští protějšáci se vrátili pozdě odpoledne z potápěčské a šnorchlovací výpravy. Byly na vápencových skaliscích, které vytvářejí ostrovní skupinu Ko Haa na jihozápad od nás. Tam jsou ještě zachovalé korálové útesy a tak tam spustili skupinku asi pěti potápěčů a ostatním dali možnost šnorchlovat zatím po okolí. Za šnorchlování (včetně výletu) kasírovali USD 15 a za dva ponory do 20 m USD 65. Domluvil jsem si s nimi, že zítra mi zodpovědí moje dotazy ohledně Malajsie. Čtvrtek 27.1. Když přišli ‘Protějšáci’ ze snídaně, tak mi konečně poskytli slíbenou audienci. Langkawi není nic extra, kalné moře. Byli ubytováni v resortu Charlie Beach na západním pobřeží za MRT 60, je tam od přístavu v Kuah spojení taxíkem za fixní ceny cca MRT 14 - 15. Jednoznačně nám doporučili loď do Penengu, stojí necelých 40 Ringitů. Z Penangu dále autobusem do Kuala Lumpur, což trvá asi 6 hodin. Je tam postavená nová dálnice a jízda autobusem je prý mnohem rychlejší a lepší než vlak. Také nám dali adresu penzionu v Singapuru, za který platili SD 45 za noc, aktuální kurz: 1SD=2,2MRT=1,02SF. Singapur je velmi drahý, zboží je tam dražší než ve Švýcarsku. Nakupovat se tam nevyplatí, zato je výhodné v Malajsii. Celý den je pod mrakem, sluníčko nevylezlo ani na chvilku. Odpoledne se začaly honit temné mraky a dokonce spadlo i pár kapek. Boudičky dnes Kubové pronajímali za 200 B, to znamená, že náš dohodnutý paušál se pro ně stává výhodným a začnou si nás považovat, nebo by alespoň měli. V radiu jsme se dozvěděli, že mrazy v Česku už povolují, Zemani se dohodli s Klausema a doktoři chtějí kasírovat pacienty. Pátek 28.1. V noci poměrně intenzivně pršelo, ráno byla čistá obloha, ale poměrně rychle se opět zatáhla a déšť pokračoval ještě asi hodinu dopoledne. Celý den pak bylo zataženo, jenom vždy na chvíli se vyjasnilo a ukázalo sluníčko. Protějšáci zítra odjíždějí na Phi Phi, kde chtějí strávit jeden den. Beneš jede ráno do Saladánu a od zítřka za 14 dní opouštíme Thajsko. Sobota 29.1. Počasí už se vyblblo a dnes je opět zase přímo ukázkové. Hned ráno jsem plaval přes zátoku a Rybáři mě pozvali na svou loď, kde si právě připravovali snídani. Zdvořile jsem odmítl jejich pozvání, měli rýži a rybí polévku, asi Tom Yam. Chvíli jsem si prohlížel zařízení lodě, vysílačka, televize, radio, plynový vařič, zelenina a koření, pitná a užitková voda, ovoce, rýže. Na lodi to vůbec nesmrdělo rybinou a bylo tam docela uklizeno, dalo by se říci téměř čisto. Potom jsem musel vyhovět jejich prosbě a skočit z lodi do vody. Protějšáci nám už odjeli a zdá se, že dnes budou konečně hotové tři boudičky, které jsou ve výstavbě už řadu týdnů. Beneš byl úspěšný a přivezl nám ze Saladanu chleba a podařilo se nám koupit ve vesnici obrovskou, určitě více než dvoukilovou papayu za neuvěřitelných PĚT Bathů. Je to o to pozoruhodnější, že při tom samém nákupu jsme dali za 4 mini cibuličky, vážící dohromady maximálně 50 gramů, také 5 Bathů. Neděle 30.1. Vrátili se k nám do zátoky stanující Čížkové, respektive jejich Thajská větev, či vlastně její jádro. Přijela studentka Thajštiny se svým partnerem a jejich společník, který dělá pingla v čajovně a sám sebe nazývá Čajníkem, dávajíc důraz na to, že není číšník, se vypravil do ‘Zlatého trojúhelníku’,hor na pomezí Thajska, Barmy a Laosu, známých hlavně pěstováním opia. Odjeli společně se svou ‘Indickou větví’, tvořenou trevlem, který provádí přes léto výškové práce a jeho dívkou do Malajsie, kde se obě větve rozdělili. Příslušníci té Thajské byli v Penangu, kde si vyřizovali Thajská viza. Potřebovali na to dva dny a stálo to 34 Ringity, což je polovina ceny pražské. Aktuální kurz Ringitu k Bathu je 1:10. Celá jejich skupinka, tvořená pěti Čížky jela od nás do Hat Yai, kde přespali a druhý den pokračovali do Penangu, kde se rozdělili. Na hranicích je dle jejich informací možno měnit Bathy za Ringity a naopak. V Penangu sehnali ubytování za 20 MR pro tři. Okolo 30 MR stojí v Penangu běžný dvoulůžkový pokoj s koupelnou. Počasí tam měli přibližně stejné jako my tady. Beneš s nimi navázal velký frončaft, pozval si je na odpoledne k sobě do vily, aby jim mohl předvést jak žijí zestárlí milionáři a pohostil je sušenkami, ovocem a kořalkou. Na večer se zase nechal pozvat on k nim, takže vynechal večeři u nás v hospodě a je teď ‘v průseru’. Ale za to měl možnost se zúčastnit hostiny, kterou připravili společně s dalšími Čížky, kteří jsou z Chrudimi a jsou zde s nimi. Měli kopec rýže a rybu. Rýže si mohl Beneš vzít kolik chtěl, takže se nám přiznal, že jí sněd tolik, že potom nestačil dojít domů a musel si odskočit cestou po pláži Náš Inn se rozšířil o tři nové boudičky, které byly pronajaty sotva se dodělaly a zároveň se nenápadně proměnil v mateřskou školku, máme tady celkem dohromady nejméně 6 parchantů ječících téměř celodenně v různých světových i méně světových řečech. Kuba-manžel opustil dočasně svou Skopeckou ženu a odjel do Hat Yai, kde chce navštívit doktora, neboť je nespokojen s léčbou svého neduhu, které se mu dostává, či spíše nedostává, tady v ostrovním špitále v ‘Lanta Townu’. Pondělí 31.1. Parchanti řvou většinu dne jako když je na nože bere. Skopecká Kubova žena také konstatovala, že v jejich resortu vystřídali hašišáky rodinky s dětmi. Její manžel se asi zapomněl v Hat Yai, kam odjel údajně k doktorovi. Pojali jsme podezření, že si od ní potřeboval na chvíli odpočinout. Ve zprávách BBC a Deutsche Welle jsme se dozvěděli, že takové nanicovaté počasí, jaké máme poslední dny u nás, je od pobřeží Malajského poloostrova až za Filipiny. Úterý 1.2. A už jsem zase marod. Nevím z čeho, ale ráno jsem měl zase průjem a obligátně studené nohy. Zahajuji hladovku a pitnou kůru hořkým čajem, tady v území muslimů, kde se dodržuje Ramadan je to i stylové. Dnes se vrátili naši bývalí Švýcarští „Protějšáci". Zapomněli totiž v recepci" pas, který dali jako zálohu při půjčování motorky. Jelikož se s námi při svém odjezdu nestačili rozloučit, řekli si, že to je k vůli tomu a tudíž to musejí napravit. Neodpustím si při této příležitosti přednášku o Ramadanu o kterém tady byla zmínka. Jedná se o devátý měsíc Muslimského Lunárního kalendáře, který začíná kupodivu shodně jako Čínský Nový rok, Novým Měsícem. Přičemž pro Čínský Nový Rok je rozhodující ten, který připadne na konec ledna, nebo začátek února, respektive druhým Novým Měsícem od jižního slunovratu, t.j. od okamžiku, kdy se Slunce dotkne na své pouti obratníku Kozoroha a začne se vracet k obratníku Raka. Striktní Muslimové, například fundamentalisté v Iránu a Arábii mají svůj vlastní letopočet. Jejich Islámský Lunární kalendář začíná útěkem Proroka Mohameda z Mekky dne 16. Července 622 (podle našeho kalendáře), a protože základem tohoto kalendáře je Měsíční cyklus, sestává ze 12 měsíců s 29 - 30 dny, takže má celkem 354 - 355 dní a je tudíž o 10 - 11 dní kratší než náš rok určovaný podle oběhů Země kolem Slunce. Nový Islámský rok začíná vždy s „vyjitím" 13. Nového Měsíce, které (vyjití, objevení se) musí být vždy potvrzeno jeho pozorováním nezávisle alespoň ze třech míst. Z toho samozřejmě vyplývá, že Islámský rok „putuje", je naprosto nezávislý na pohybech Země a tudíž je nekompatibilní s naším kalendářem i s kalendářem Čínským, který je sice také Lunární, ale v každých jeho 19 letech je vždy sedmkrát přidáván jeden měsíc na víc, takže se odlišuje od našeho kalendáře vždy maximálně o jeden měsíc.Cyklus Čínského Roku je dvanáctiletý, každý rok přináleží jednomu zvířeti podle staré čínské mythologie: Roku 2000, od 4. Února, vládne Drak a po něm následují, Had, Kůň, Koza, Opice, Kohout, Pes, Prase, Krysa, Buvol, Tygr a Kočka. (rok kocoura nemají, i když by si to Kokeš určitě zasloužil víc než kohout, který z něj vytlačil slepici) Zdejší kalendáře uvádějí Nový Měsíc o den dřív než ty naše. Už jsem na to jednou myslím v tomto deníku upozorňoval, ale vzhledem k tomu, že zde je Lunární cyklus dost využíván, myslím si, že i pravda bude spíš tady. Devátý měsíc Ramadan a všechny ostatní Muslimské svátky jsou teda určovány podle Muslimského kalendáře i v zemích, kde tento kalendář neplatí. Tohoto roku začal podle našeho kalendáře 7. Prosince 1999 a trval celý Lunární měsíc, to znamená, že skončil 6. Ledna 2000. Po celou tuto dobu nesmějí věřící Muslimové přijímat od Slunce východu až do jeho západu žádnou potravu ani nápoje a dokonce nesmí ani kouřit. Ramadan končí s dalším Novým Měsícem, největším Muslimským svátkem: „Hari Raya Puasa". Tento svátek se slaví tím, že si věřící v největší možné míře dopřejí to co si museli během půstu odpírat a poděkují Allahovi za to, že jim pomohl půst dodržet a ve zdraví přežít. Na 5. Dubna letos připadá Islámský Nový Rok, „Maal Hirjah" (Awal Muharam) a 20 dní před ním, nebo na desátý den 12. Měsíce, t.j. letos 16. Března, připadá další významný Islámský svátek „Hari Raya Haji", kdy by každý pravověrný Muslim měl začít svou „Hadj", cestu do Mekky, kde by se měl pomodlit k Prorokovi Mohamedovi a sedmkrát obejít Kabu. Na důkaz tohoto činu se potom pyšní rozšířením svého jména o přidání slova „Hadji", které používá na začátku svého jména každý Muslim, který tuto pouť už vykonal. Dokonce ten, který vykoná svatou pouť vícekrát, píše si i vícekrát ve jméně „Hadji". Tento výlet by každý správný Muslim měl vykonat alespoň jednou za život a v Muslimských zemích bývají chudí obyvatelé sponzorováni, aby mohli splnit tento příkaz Koránu, na který se jim mnohdy nedostávají finanční prostředky. Vždyť ona taková cesta do Mekky v Saudské Arábii třeba z Tichomoří, kde také žijí Islámští věřící, vůbec není levnou a díky pasovým formalitám mnohdy ani jednoduchou záležitostí. Sponzory bývají soukromé osoby z řad bohatších spoluobčanů, i oficiální státní subvence, popřípadě dary poskytované bohatými Araby z ropných oblastí. Na dvanáctý den po začátku Islámského Nového Roku (dvanáctý den prvního měsíce), t.j. letos 16. Dubna 2000, připadá další významný den „Maulidin Nabi" - den narození Proroka Mohameda, který je oslavován motlitbami ve všech mešitách po celém světě. Letošní Islámský rok by měl být 1420 a 4. Dubna by měl tedy začínat Nový Rok 1421. No a aby to nebylo tak jednoduché v baště Islámu v Iránu mají pro změnu kalendář Perský, který je založen na slunečním cyklu jako ten náš, ale začíná stejně jako Arabský útěkem Proroka Mohameda z Mekky, takže podle něj by měl být letošní rok 1378. Letopočty se oba označují v angličtině shodně jako „AH" - „After Hirjah" (vyhnání, útěk Proroka Mohameda z Mekky). Takže Perský kalendář má svátky pohyblivé, ty se musí řídit měsíčním cyklem. Zkrátka není to na tom světě jednoduché, a to jsem tady ještě neuvedl, že Židé počítají zase jinak, teď bohužel nevím od čeho, pravděpodobně to bude od stvoření světa podle Bible, nebo „od Adama", nebo je to od Krále Davida. Bohužel nevím ani kolikátý rok to nyní mají, ale myslím si, že něco okolo 5000, protože když začal náš letopočet, tak Židé už tady mohli býti těch přibližně 3000 let. Středa 2.2. Včera večer nás přišli navštívit bývalí „Protějšáci" a odprodali nám 65 RM, které jim zbyly z Malajsie za 65O Bathů. Uvařili jsme jim kávu a když Jarka myla skleničky spadlo nám v koupelně umyvadlo a rozbilo se na tisíce střepů, které pokryly celou podlahu. Ráno to musíme nahlásit Kubům, tak jsme v obavách, co si na nás vymyslejí za podraz. Musíme udělat „předběžná opatření" - zakamuflovat naší přídavnou elektroinstalaci v boudičce a kuchyňskou poličku, neboť tyto věci se našim Kubům ani trochu nelíbí. V našem Innu se nenápadně stala němčina převládající řečí a mateřská školka se ještě trochu rozrostla. Všechny boudičky bývají nyní stále plné. Oznámili jsme Bossovi, že nám upadlo a zničilo se umyvadlo a vzal to statečně. Zahnal tam Kubu údržbáře, který ho odpojil, zacementoval držadlo takovým způsobem, aby opět brzo upadlo (a aby měl stále co dělat?) a přislíbil nám na zítra určitě nové, které musí objednat. Choroba už ode mne znatelně odstoupila, ale ještě radši stále dodržuji přísnou hladovku. Přijímat potravu chci začít zítra ráno. Na večeři jdeme k nám, dávám si tam silný hořký čaj s „gingerem" (zázvorem), který zvýrazňuje hořkost a dělá dobře na žaludek i při střevních potížích. Začínají se stále více vyskytovat moskyti. Nějaká jejich rodinka se nám zabydlila v koupelně a často pronikají i k nám a v noci nás obtěžují. Jarka se maže citronelou, které máme ještě zbytek ze Srí Lanky. Čtvrtek 3.2. Ráno obnovuji přijímání potravy, zahajuji banánem, myslím si, že choroba je už zažehnána. Dopoledne ještě fouká vítr, ale pak se utišuje a je nádherně. Podařilo se nám předejít Beneše a koupit poslední „koblížky", takže na něj už nezbyly. Kubové nám slíbené umyvadlo samozřejmě dneska nedali a vypadá to, že se ho už asi do odjezdu nedočkáme. Večer nám opět zdražili baracudu o 10 B. Pátek 4.2. Ráno mám opět průjem a opět mi zebou nohy. Jdeme na snídani k „Českým stanům" a zpátky plaveme. Naši Kubové se polepšili a ve 2 hodiny nám přišli přidělat umyvadlo. Rozhodl jsem se tentokrát průjem ignorovat a zdá se, že to pomáhá. Pouze je mi stále zima na nohy, což je při okolní teplotě nad 30°C dost divné. Teplotu nemám. boudičky Kuba - Manžel se vrátil z Hat Yai ke své Choti. Nechává si zřejmě otevřená vrátka, protože řekl, že ještě není úplně v pořádku, ale je to prý lepší. Má nějaké užívání, kterým se nezřízeně cpe. Totiž skoro všichni Kubové, a to nejen ti Thajští, velice rádi užívají různé medikamenty. Léky se v Asii dají koupit skutečně všude, lékáren je tu mnohem víc než u nás a přesto všechny výborně prosperují. Kubové se většinou „léčí" paralelně alespoň dvěma různými způsoby. Jdou k doktorovi (mediciny) a zároveň navštíví také buďto Čínského, Thajskéno či jiného léčitele. Někteří z nich (léčitelů) jsou skutečně vynikající. Kupříkladu mniši v Buddhistických klášterech, nebo skuteční čínští odborníci na „alternativní" medicinu. Bohužel, ale, jako všude jinde, i v této oblasti, která je tady velice lukrativní, se najde spousta chladnokrevných podvodníků, využívajících lidské hlouposti, nevědomosti a důvěřivosti. Večer jsme potkali Skopecko-Kubí rodinku v „Zakázané hospodě", kam jsme šli na večeři. On nás v domněnce, že nemoc není tak vážná jenom utvrdil, jako příčinu svých potíží totiž uvedl, že je zavinilo přílišné kořenění. Zasmáli jsme se tomu a řekli mu, že už je zdegenerovaný Evropou, či Německem. Také nám prozradil, že potkal v krámě Beneše, který se tam snažil vykoupit zásoby kouřových spirálek proti moskytům. Včera jsme si my jednu koupili, řekli mu, že je to dobré na vypuzení moskytů z boudičky a přijde to podstatně levněji než spousty repelentů, které on stále „marnotratně" používá. Když se přesvědčil, že spirálka funguje, tak se mu to tak zalíbilo, že si dnes koupil další dvě krabice, aby měl i na Malajsii, kdyby je tam neměli, nebo kdyby tam byly dražší. Sobota 5.2. Den probíhal v už zaběhnutém rytmu a vypadalo to, že nebude o čem psát, když náhle asi po čtvrté hodině přivedla Kubová-pokojská nějakého Kubu, který se k nám hnal a vyrážel ze sebe něco, co by při notné dávce fantazie znělo velice vzdáleně jako Sir Tržil. Koukali jsme jako blázni co se děje. Z Kuby, který byl na Kubu nezvykle při těle se vyklubal kurýr, který byl vyslán za námi, aby mi předal nějaké písemnosti a počkal si na odpověď. Jednalo se samozřejmě, jak jinak, o další komplikace s prodejem pozemků, kvůli kterým nás před necelým měsícem navštívil Dr. Vrána. Kuba-kurýr přijel z Bangkoku autem, protože tím, že včera byl Čínský Nový Rok, tak byla všechna letadla beznadějně plná, jelikož včera se slavilo a dnes se cestuje, což je nedílná součást oslav a veškeré spoje bývají v tomto čase přeplněné a zabookované dlouho do předu. Také hotely jsou beznadějně plné a ubytování v sebehorší chatrči je nedostupné a dosahuje závratných cen. Kuba za námi jel 11 hodin a urazil něco přes 900 km. Když jsme ho usadili na naší terásce, předal mi následující česky psanou zprávu: Pan Karel Tržil Kantiang Beach Resort Bungalow B2 Kho Lanta Yai Krabi department Thailand Praha 28. ledna2000 Vážený pane Tržile, chtěl bych Vám ještě jednou poděkovat za Vaše přijetí na Kantiang Beach, kde by skutečně stálo za to strávit více než pár hodin. Zpáteční cestu jsem absolvoval bez problémů a ve zdraví, ačkoliv cesta pick-upem do Saladanu byla docela dobrodružná - po cestě nasedali ještě další pasažéři, takže za chvíli už jsem „seděl" jenom na kousku postranice a v každé zatáčce jsem se nakláněl jako jezdec na sajdkáře. Pobyl jsem ještě pár hodin na ostrově Phi - Phi při čekání na loď do Phuketu a pak už jsem neopustil dopravní prostředky a letiště. Současně se na Vás obracím ještě v další záležitosti. Kupní smlouva, kterou jste podepsal, byla 13. Ledna 2000 podána u Katastrálního úřadu společně s návrhem na vklad vlastnického práva kupujícího do Katastru nemovitostí. Společnost STODECO s.r.o. má právo ustoupit od smlouvy v případě, že do 10. Února 2000 nebude vydáno územní rozhodnutí na stavbu obchodního centra. A právě zde nastala komplikace. Úředníci na Pražském magistrátu, kteří územní rozhodnutí vydávají, totiž přišli s požadavkem, že stavba obchodního centra musí být odsouhlasena nejenom vlastníky sousedních pozemků, ale v některých případech i vlastníky pozemků sousedících s těmito sousedními pozemky (jak typické, pozn. KT). Získání těchto souhlasů si samozřejmě vyžádá určitý čas a vyhlídka na získání územního rozhodnutí během února se tím pádem ukazuje jako nereálná. V příloze Vám proto zasílám dva dokumenty, které pan ing. Nicek již projednal s několika dalšími spoluvlastníky a dovoluji si Vás požádat o jejich podepsání. Jedná se o: n udělení souhlasu s výstavbou obchodního centra z pozice (spolu) vlastníka sousedních pozemků n dodatek ke kupní smlouvě, kterým se termín pro zaplacení druhé splátky kupní ceny prodlužuje z 15. Února na 28. Dubna a termín pro získání územního rozhodnutí do 21. Dubna 2000 Podpisy na těchto dokumentech již nemusí být úředně ověřeny ověřené (bohužel - jinak bych se za Vámi opět rád podíval), takže je prosím po podpisu předejte zpět kurýrovi, který Vám je doručil. Zpáteční přeprava je již zaplacena. Děkuji za pochopení a těším se na naše příští shledání v Čechách (nebo kdekoliv jinde) s pozdravem Mgr. Luděk Vrána Po jejím přečtení mi předal zapečetěnou obálku od firmy Alliance a BOUYGUES, kterou jsem otevřel a v ní byl doprovodný dopis od ing Nicka a vlastní dokumenty k podpisu: Pan Karel Tržil Kantiang Beach Resort Bungalow B2 Kho Lanta Yai Krabi department Thailand V Praze 1.února 2000 Vážený pane Tržile, Považuji za nutné podat Vám detailnější vysvětlení k současné situaci, jako dodatkem k dopisu Mgr. Vrány. Podle původního programu jsme předpokládali, že k 15. Únoru 2000 bude vydáno územní rozhodnutí na náš projekt a že bude v právní moci. S tímto předpokladem jste také podepisoval kupní smlouvu, se kterou se za Vámi vydal Mgr. Vrána (jaké když Stanley hledal Livingstona). Po jeho návratu se však situace zkomplikovala, částečně i vlivem Vašeho pozemku a vyřízením dědictví po p. Janu Javůrkovi. Váš pozemek původně zasahoval jak do dálnice, tak směrem dolů, do ul. Nárožní a ještě dále pod tuto ulici. Přestože Váš podíl na těchto pozemcích byl již Městem Praha vykoupen, podíl p. Javůrka zůstal zablokován. Na Magistrátu ani na katastru si s tím nevěděli rady, což nám sdělili v půli ledna. Díky vyvěšení dědictví po p. Javůrkovi jsme mohli od notářky obdržet definitivní seznam dědiců a mohli tak přislíbit Magistrátu, že jsme schopni dát celou záležitost do pořádku. Pro obdržení územního rozhodnutí musí nám dát souhlas i všichni sousedé, ale i sousedé sousedů a pozemků dotčených dočasnými pracemi (přípojky, komunikace a pod.), čili i dědicové po p. Javůrkovi z titulu souseda. Pro vyřízení této záležitosti bylo odloženo plánované závěrečné projednání územního řízení a stanoveno na datum 29. Února 2000. Do tohoto data musíme doložit všechny patřičné souhlasy. Jinak Vás ujišťuji, že dokumentace je kladně projednána se všemi orgány a organizacemi, činnými v územním řízení. Bude-li 29.2. veřejné projednávání, lze odvodit, že územní rozhodnutí nabude právní moci mezi 10 - 15. 4. 2000. Právě z těchto důvodů Vás žádám o pochopení a o vyslovení souhlasu s odložením data 2. Platby kupní ceny (75%) na termín do konce dubna. Všichni ostatní spoluvlastníci vyslovili ústní souhlas a jsou připraveni nám dodatek ke smlouvě podepsat. Zároveň Vás prosím o vyslovení souhlasu jako jeden z dědiců po p. Javůrkovi z titulu spolumajitele sousedních pozemků (dálnice, ul, Nárožní, pod ul, Nárožní). Budete-li souhlasit, kurýr čeká na podepsání dokumentů, které by vzal ihned nazpět k jejich odeslání. Děkuji Vám za pochopení a těším se na shledanou. Ladislav Nicek Po přečtení těchto zpráv jsem podepsal předané mi dokumenty a Kuba-kurýr se s námi rozloučil a vydal se s nimi zpět do Bangkoku. Na večeři jsme si zašli „Na kopec", kde jsme se informovali také na tamní cenu za jízdenku do Satunu. Oni prodávají pouze do Trangu, kde je nutno přesedat a zakoupit další. Ta do Trangu stojí 150 B. Uvidíme kolik za ní zazpívají naši Kubové. Naši sousedé - Rakušáci, platili za bus z Bangkoku až na Lantu necelých 500 B. Oni pojedou v podobný, možná stejný den jako my zpět do Bangkoku a chtěli by jet do Trangu a odtud vlakem na noc s lůžkem až do Bangkoku. Nádraží v Trangu je. Naše informace ale jsou takové, že je problém s místem, vlaky bývají dlouho do předu vyprodané. Neděle 6.2 Celý den je ukázkové počasí jako do učebnic o pobřeží tropických moří. Večer jsme zašli k nám do hospody bez Beneše, který šel k „Českým stanům" na drby. My jsme museli čekat na jídlo víc než hodinu a nakonec ještě bylo špatně udělané. Do konce pobytu už tam nepůjdeme.. Pondělí 7.2. Ráno jdu na nákup ovoce a buchtiček, Beneš vstává pozdě, neboť včera přišel s „flámu" až někdy kolem půlnoci. Vypráví nám nadšeně spoustu událostí, které většinou znal už od nás, ale zřejmě je zase zapomněl. Čížků je v zadním resortu čím dál víc, sjíždějí se tam odevšad s okolí a navzájem se znají. Je to skupinka, která do těchto končin jezdívá často a mnozí z nich se znají s čínským majitelem zadního resortu, který je silně tendenčně informuje o dění na ostrově. Jelikož máme informace i z jiných zdrojů, myslím si, že jsou objektivnější. Beneš, který je závislý pouze na česky mluvících zpravodajích a k tomu ještě silně sklerotický je přímo příkladem výroby, či vzniku dezinformací. A nyní něco co se mi podařilo zjistit o Thajštině: Tento jazyk patří stejně jako, Čínština, Laosština, Kambodžština, Burmština a zřejmě ještě mnoho dalších, do skupiny, nebo snad lépe řečeno do rodiny Sino-tibetských tónových jazyků, což znamená, že svůj význam mají nejenom slova, ale také způsob jakým jsou vyslovovány, nebo lépe řečeno „zpívány". Jednoslabičná slova získávají různým tónem jiných významů. Existuje pět základních tónin: Normální, vysoká, nízká, stoupající a klesající. Jedno slovo tak může dostat, podle toho v jakém tónu je vyřčeno (zazpíváno), pět různých významů. Zde je příklad: „Maa", normálním tónem znamená přijít, přicházet, vysokým kůň a stoupajícím pes. Slovo „May" zase může znamenat: Nový, ne, strana, spálit neb o shořet. Thajské písmo má 44 souhlásek a 32 samohlásek a to přesto, že některé naše, jako třeba „r,ř", nezná. Jinak mluví obyčejný rolník se sobě rovnými, jinak s nějakou uznávanou autoritou. To znamená, že nejenom význam slova, ale i jeho určení a vyjádření zdvořilosti, podřízenosti, či naopak nadřazenosti mluvčího vůči posluchači je vyjadřováno většinou v tónech. Ještě složitější se stává Thajština tím, že rozeznává pohlaví mluvčího. Tak například velice známé slovo „děkuji" vysloví žena „Khop-khun-khaa" a muž „Khop-khun-krap". Nebo pozdrav: „Savadee" muž zakončí opět „Krap" a žena „Khaa", přičemž tóninou ve které poděkování, nebo pozdrav vysloví dává najevo i míru úcty k oslovovanému. Proto také jakékoliv přepisování Thajštiny do latinky více než pokulhává, neboť se prostě nedostává „výrazových prostředků" (písmen). Zkrátka Thajština je velice těžká řeč a snad jediné co lze laicky Thajsky říci, jsou jednoznačná slova v jasných situacích, kdy si posluchač může snadno domyslet co měl mluvčí na mysli. Kupříkladu číslovky ve spojení s názvem měny, nebo pozdrav při setkání, odchodu, či poděkování.těžko někdo bude zaměňovat za slovo s jiným významem, byť by bylo vysloveno v naprosto jiné tónině. Je nutno ale mít na mysli, že nám se sice zdá rozdíl v tónu maličkostí, ale pro Thajce, který žije ve světě tónů to zní opravdu jinak a aby nám porozuměl potřebuje k tomu tolik fantazie jako když někdo bude mluvit na nás a používat jiná slova se stejným významem v jiném jazyku. Tolik o fenoménu Thajština. Večer byl už zase téměř klasický. My do „Zakázané" a Beneš na drby k Čížkům, kteří ho asi ještě dokáží poslouchat. Nedávno jsme se bavili o tom co vysílalo radio a došli jsme ke zprávě, že hranice bohatých je u nás dána čistým příjmem Kč 300.000,- ročně na osobu, který u nás má podle statistiky 1% obyvatelstva. Beneš to komentoval tím, že to je velice nízká hranice, že je to méně než 30.000,- na měsíc a to že on dokáže utratit za jeden ani ne moc velký flám. Na mojí námitku, že to představuje zpáteční letenku do Austrálie, tak že to tak málo být nemůže, se jenom opovržlivě zašklebil s gestem Prince Walleského, kterého se drzý novinář zeptal co pro něj znamená jeden Schilling. No a to si máte dát dohromady s jeho vymetáváním bufáčů, somrováním při každém nákupu a třeba i přání nevracet se už z Krabi na Lantu, vždyť se dá žít i tam a to podstatně levněji! Po té co to vyslovil, zůstali jsme úplně paf. pokračování

---