Reportáž psaná v "boudičkách" 8

REPORTÁŽ PSANÁ V „BOUDIČKÁCH" 8 Úterý 8.2. Den proběhl bez jakýchkoliv zaznamenání hodných událostí. Snad jen, že jsme zůstali v hospodě na kopci, kde jsme byli na večeři, dlužni několik bathů, jelikož jsme si vzali, nebo respektive já jsem si vzal, s sebou málo peněz. Ráno tam půjdeme na snídani a dluh zaplatíme. Středa 9.2. Trávíme poslední dny v Kantiang Beach, v naší boudičce na břehu Indického Oceánu, pod mohutným stromem, který plodí lusky s citrónem, a který se jmenuje Tamarin. Budeme odjíždět v sobotu 12.2. ráno, pickapem v 7:00 hod, společně se s námi sousedícími Rakušáky, kteří nás budou provázet až do Trangu, odkud pokračují vlakem do Bangkoku, zatím co my autobusem do Satunu. Beneš teď chodí denně do „Zadní hospody" na večeři a na drby. Čtvrtek 10.2. Kuba nám oznámil, že „ticket" do Satunu stojí 240 Bathů, tak jsme řekli, že si ho vezmeme. Jinak by byl zase den kdy se nic nestalo, kdyby pro nás nepřišli Rakušáci, aby jsme se šli podívat, že je u silnice veliký had. Skutečně tam byl. Téměř třímetrová mrtvá kobra královská. Dozvěděli jsme se, že pod silnicí ve vyschlém řečišti potoka spolu zápasily dva hadi. „King kobra" a škrtič zvaný python. Python byl omotán pod kobřinou hlavou a vyvíjel tlak tak, aby ho kobra nemohla kousnout a aby jí zaškrtil. Do toho zasáhli najednou se narodivší Kubové a zabili kobru kameny, které na zápasící hady začali házet Kuba-manžel byl také u toho, zrovna šel do krámu, a tak nám celý průběh vylíčil barevně. Kobra, která ležela nyní natažená u silnice byla dlouhá skoro tři metry a silná asi jako moje paže. Kuba ovšem tvrdil, že po smrti podstatně zhubla, neboť, když byla škrcena pythonem, měla v průměru téměř trojnásobek. Je to možné, zrovna tak, jako to, že mohla být za života o kus delší. Beneš, když to uviděl tak se začal dodatečně bát, neboť tudy chodil po pěšince i několikrát denně nakoupit do krámku.. Pátek 11.2. Ráno jsme šli zaplatit pobyt a při té příležitosti jsme se dozvěděli, že náš ticket do Satunu se od včerejška podstatně zdražil. Stojí 170 B ze Saladánu do Trangu a potom dalších 240 B z Trangu do Satunu. Původně měla stát celá cesta 240, přičemž z Trangu do Satunu je to blíž než ze Saladánu do Trangu. Celkově se jedná o asi necelých 300 km. Pro představu Bangkok - Ko Lanta (Saladán), což je více než 900 km, autobusem s klimatizací, VIP, stojí 470 Bathů, přijeli s ním Rakušáci. Beneš se asi nějak nepohodl s čížkama v zadním resortu, protože jim najednou z čista jasna nemůže přijít na jméno. Dneska už tam teda nešel na večeři a šel s námi do „Zakázané". Cestou domů jsme se rozloučili s Boosem, který byl u ryb a šli jsme udělat poslední úpravy před odjezdem, t.j. odpojení elektriky, sundání hamaku. Ještě jsme neodjeli a už je naše boudička zadaná pro další zájemce, kteří si na ní už čekají ve vedlejším resortu. Také jsme se dozvěděli, že Kubové včera zabili oba zápasící hady, protože jim žerou drůbež. Sobota 12.2. Ráno opouštíme po dvouměsíčním pobytu nádhernou zátoku Kantiang. Highway po včerejším vydatném dešti nepráší, a tak přijíždíme do Saladánu bez obvyklé „patiny". V Saladánu přestupujeme do připraveného minibusu a plně obsazeni, 11 + řidič, opouštíme přívozem ostrov Ko Lanta Noi, který nám byl letošním zimním domovem téměř po tři měsíce. Do Trangu přijíždíme v 10 hod a kupujeme si další cestu minibusem do Satunu za 200 B. Autobus je podstatně levnější, ale dáváme přednost pohodlí. Odjezd je v 11.30. Mezitím se jdeme trochu najíst a projít po městě. Odjíždíme poloprázdným autem, neboť se nepodařilo sehnat plný počet pasažérů. O to je cesta pohodlnější. Kuba-řidič Satun vůbec nezná, takže chvíli bloudíme, ale nakonec nám zastavuje u hotelu Riang Kong, který jsme si vybrali pro jeho centrální polohu k poslední noci na Thajském území. Po ubytování se vydáváme hledat cestovní kancelář, která se zabývá prodejem lodních lístků na Malajsijský ostrov Langkawi, který je vzdálen od Tamarlan Pieru (10 km od města) něco přes 30 km. Agentura je na okraji města, asi kilometr od centra, vedle nového čtyřhvězdičkového hotelu. Adresa uvedená v Loosem sedí a snadno to nacházíme. Jezdí několik spojů denně, vybíráme si ten ranní v 9:30 a připlácíme si taxi, které by nás mělo ráno vyzvednout v 8:30 před hotelem. Loď je za180 a taxi za 50 Bathů na osobu. Dostáváme voucher, kde je to vše napsáno. Potom už se jenom potulujeme městem, ochutnáváme všeliké speciality a také se posadíme na pivo a na zmrzlinu. V noci stěny hotelu sálají přes den nashromážděnou sluneční energii, kterou tady netlumí blízkost moře a příjemná bríza, takže i pod naplno puštěným větrákem je v pokoji možná 40°C. Neděle 13.2. Ráno se jdeme najíst a po nějaké době marného čekání na objednanou a bohužel i zaplacenou drožku docházíme ke zjištění, že jsme „kafky" a nalétli jsme včera příjemné Kubové v cestovce a dali jí bezpracně vydělat 150 B. Naštěstí je před hotelem taxíků plno a ochotně s námi jeden z nich odjíždí za 100 B (za auto). Na „pieru" vyměňujeme zbylé báty 1 ku 10 za Ringity, a po zaplacení 10 Bathů „Departure tax" dostáváme za náš voucher jízdenku s místenkou (tentokrát bez podrazu). Loď v jejíž plně klimatizované kabině je zima jako v márnici nás za necelou hodinu vykládá už na Malajském ostrově Langkawi, v přístavním terminálu hlavního města Kuah. Nyní vsuvka MALAJSIE V Malajsii je vše v malajštině (která se píše latinkou) a v čínštině (Číňani tvoří dost podstatnou část populace) a anglicky tam mluví skoro každé dítě. Malajština je hlavní dorozumívací řečí v této části jižní Asie a hovoří s ní a nebo jejími přímými deriváty asi 300 miliónů lidí, kteří používají Malajské jazyky, významnou podskupinu Austronézské, nebo také Malayopolynészké rodiny jazyků. Existuje samozřejmě mnoho regionálních variant a dialektů z nichž nejdůležitější jsou Javánština, Sundština a Balinézština. Jako „Lingua Franca" Indonézského ostrovního světa a Malajského poloostrova se v prosadila v průběhu vývoje řeč, kterou se hovořilo hlavně na východním pobřeží Sumatry a v jižní části Malajského poloostrova. Dodneška je to hlavní pramen ze kterého vznikly dvě hlavní řeči skupiny, Bahasa Indonesia a Bahasa Malaysia. Hovořilo se s ní již před příchodem Evropských kolonisátorů a psala se Arabským písmem. Do 19 století se ale ve školách Koránu hovořilo Arabsky a Arabština byla spisovnou řečí, přičemž Malajština byla brána jako podřadný jazyk, kterým hovořil pouze plébs. Teprve ve dvacátých letech tohoto století se Malajština přepsala do latinky a v této formě se používá dodnes. Při vzniku Malajské Federace v roce 1957 byla povýšena na Národní řeč - Bahasa Kebangsaam. S ohledem na silnou Čínskou a také Indickou menšinu byla ale na 10 let dána i oficiální úřední řeč Angličtina. Bahasa Malaysia je dnes oficiální dorozumívací řečí všech občanů, od roku 1984 se v ní vyučuje na všech školách ve všech částech země. Náš přechod do Malajsie byl hladký, hranici jsme překročili, či spíše přepluli někde v archipelu a přímo při odbavování jsme dostali tříměsíční vízum. Zato na vyplňování imigrační karty asi hned tak nezapomeneme. Velkými červenými písmeny ve výrazném rámečku totiž na ni stálo varování „BE FOREWARNED DEATH FOR DRUG TRAFFICKERS UNDER MALAYSIAN LAW", totiž, že v Malajsii se převážení drog trestá smrtí. Dobré přivítání, ne? Podíváte-li se pozorně na vlajku Malajsie, zjistíte, že se na ni opakuje číslo 14. Magie? Ne. Matematika? Ne. Náhoda? Ne. Tak co teda?...Historie... Když v roce 1963 Malajsijská federace vznikala, měly být k původním 11 státům, Johor, Melaka, Negeri Sembilan, Pahang, Selangor, Perak, Terengganu, Kelantan, Kedah, Perlis, Penang, jež získaly nezávislost pod jménem Malajská federace už v roce 1957, a které jsou v podstatě historickými pokračovateli bývalých sultanátů, které byly pod Britskou koloniální správou, přidruženy další čtyři: Singapur, britská ostrovní kolonie na jižním konci Malajského poloostrova, a Brunei, Sabah a Sarawak, jiné britské kolonie na severním Borneu. Sultanát Brunei si vstup na poslední chvíli rozmyslel a později se stal nezávislým státem. Federaci tak na konec utvořilo 14 států (plus 2 federální teritoria), což se odrazilo i v symbolice použité na nové federální vlajce. Ta, utvářená po vzoru vlajky USA, vznikla zkombinováním modrého pole v horní žerďové části a střídajících se vodorovných červených a bílých pruhů na zbytku plochy. Do modrého pole byly přidány žlutý půlměsíc (symbol v nové federaci převládajícího náboženství - islámu, i když jsou vlastně pouze 4 státy se státně silně podporovaným Islámem, kde není kupříkladu klasický víkend, ale místo neděle je zde držen den pracovního klidu v Pátek, či-li ne sobota neděle, ale čtvrtek pátek : Kelantan, Terengganu, Kedah a Perlis) a žlutá čtrnácticípá hvězda (za každý stát jeden cíp). Počet vodorovných pruhů byl stanoven taky na 14, opět jako v USA při zakládání Unie co stát to pruh. Ihned po vzniku federace však začaly politické třenice mezi singapurskou vládou a vládou federální. Kamenem úrazu se stala nova ústava, která původním obyvatelům nové Malajsie (Malajcům a domorodým kmenům) přiznala (a stále přiznává) zvláštní práva, jež byla (a stále jsou) odepřena přinejmenším stejně početným přistěhovalcům z řad Číňanů a Indů. Singapur odmítl tato zvýhodnění zařadit do své ústavy, což po dvou letech roku 1965 vyústilo v jeho vypuzení z federace a vznik Singapuru nezávislého. Vlajka federace však byla ponechána na rozdíl od té Americké, jež byla vzorem, v původní podobě a místní vexilologové či heraldici ihned přispěchali s vysvětlením, že čtrnáctý cíp a pruh jsou společným symbolem federálních teritorií Kuala Lumpur a Labuan. Ať už je vysvětlení jakékoliv, vlajka dodnes připomíná problém, který stále není uspokojivě vyřešen a koncem šedesátých let se dokonce stal příčinou rasových nepokojů, jež se neobešly bez obětí na životech. Jeho podstata je vedle příslušných článků ústavy zosobněna pojmem "bumiputra" (něco jako "synové rodné hroudy"), jimž jsou označováni původní obyvatelé, tj. Malajci a domorodé kmeny. Cílem zvýhodňování „bumiputru" je zvýšit jejich vliv na ekonomiku země. I přesto však stále platí, že zatímco politika je ovládána Malajci, ekonomika je výraznou dominantou Číňanů. Bumiputra mi trochu vzdáleně připomíná pokusy o zvýhodňování českých cikánů, i když oni nejsou „Synové země", ale naopak pozdější přistěhovalci a menšina. Možná, že se budou zvýhodňovat tak dlouho, že dospějeme k tomu, že bude v budoucnu třeba podpořit původní české obyvatelstvo a máme v česku také „Bumiputru". Malajsie v každém směru dospěla od okamžiku své nezávislosti opravdu hodně daleko a je to vidět na každém kroku. Po Singapuru a Bruneji, které mají situaci zjednodušenou tím, že jsou relativně malé, je nejrozvinutější zemí jihovýchodní Asie. Se všemi klady a zápory z toho vyplývajícími. Ale kde, oni z toho taky vyplývají nějaké zápory?, mohl by se někdo klidně zeptat. No, záleží na tom, jak se to vezme. Rostoucí životní úroveň, zlepšení dostupnosti vzdělání, zdravotní péče a sociálních výhod jsou bez diskusi klady, mající obrovskou ne-li přímo rozhodující váhu. Na druhé straně už byla Malajsie dávno dobita (a kupodivu s radostí podlehla) Mekdonaldům, Pica Hutům a Kentacky Friet Cikenům, každé město má supermarkety, nákupní centra a původní kultura tak rychle mizí s příchodem kultury nové - konzumní. V Asii může jít vývoj tímto směrem daleko překotněji než na Západě, protože Asiati bývají ke svým mocipánům loajálnější (a tedy také snadněji manipulovatelní) a navíc se rychle učí z chyb, jež udělala západní společnost. Něco podobného se už možná děje v Singapuru. Asi je to tím, že lidi tíhnou k extrémům, ať už je to honba za islámem či hypernaditou peněženkou. Buddhova zlatá střední cesto, kdepak ses schovala, že na tebe lidi úplně zapomněli? Buddha by možná plakal nad směrem, kterým se Malajsie řítí, ale určitě by se zaradoval z víry, jakou se Malajzijci snaží dostat svou zemi dopředu. Hlavně díky ní je dnes cestovaní po Malajsii pohodlné a příjemné, skoro všude jezdí klimatizované autobusy (se spoustou místa na nohy), standard ubytování je vysoký a úroveň hygieny nesrovnatelně vyšší než v Thajsku. Člověk se pak ale nesmí divit, že si někdy připadá víc v Evropě než v Asii. Obzvlášť patrné je to v Kuala Lumpur (zkracováno na KL a každým ležérně vyslovováno Kej eL), v překladu v „Blátivém Soutoku".. První, čeho si všimnete v KL, jsou mrakodrapy a rozlehlé obchodní domy. Stoji tady nejvyšší budova (vlastně dvojce) světa - 451,9 m vysoké Petronas Twin Towers, nejvyšší televizní věž v Asii - KL Tower (se skvělým rozhledem na cele KL), v blízkém Sah Alam zase mešita s nejvyššími (124m) minarety na světě a přímo v sousedství KL se staví Putradzaja, budoucí hlavní město Malajsie. Přesto mají obě města hodně společného: barevné Čínské čtvrti, kde člověk při každé další procházce objevuje nové a nové zastrčené uličky, živé a voňavé indické čtvrti, které si svou atmosférou opravdu zasluhují svůj častý název Little India (Malá Indie), či mešity a hinduistické, buddhistické a taoistické chrámy s neustávajícím proudem věřících, kteří se modlí směrem k Mekce, obětovávají přinesené květiny a ovoce nebo pálí vonné tyčinky ale i papírové peníze. Na ulicích je asijsky živo ale evropsky čisto. Je to Asie a není to Asie. Je to MalAjSIE. Za hranicemi měst ale všechno evropské končí a začíná džungle, rozprostírající se stále ještě na většině Malajského poloostrova. Proton Saga je Automobil Malajsijské produkce, kategorie 1.300 - 1.500 ccm, první byl vyroben v roce 1985, a jezdil s ním tehdejší premiér Mahathir. Byla to velká slavnost a při otevření mostu z ostrova Penang na pevninu po něm přejel jako první a v tomto automobilu. V roce 1980 se začalo s projektem HICOM .- Heavy Industries Corporation of Malaysia, státní prestižní společnosti. Tato firma mimo jiné vybudovala také společně s Japonským koncernem MITSIBISHI (HICOM 70%, MITSUBISHI 30%) společný podnik na výrobu těchto automobilů. Vznik byl roku 1983, v 1985 první automobil, v roce 1987 bylo prodáno 20.000 aut, v roce 1990 už 86.000, do roku 1992 bylo dohromady prodáno 275.000 aut. Proton Saga se stal nejprodávanějším autem v Malajsii. V nejzákladnější versi se prodával (1995) za RM 28.000,- a nachází se tudíž cenově silně pod konkurenčními výrobky. V lednu 1995 se začal prodávat druhý „národní automobil" malé auto „Kancil" Pulau Langkawi. Již počátkem osmdesátých let bylo jasno, že toto nádherné souostroví na severozápadě Malajsie postihne osud nedalekého Thajského Pukhetu a rozvine se do další rozvinuté turistické destinace. Silné podnikatelské kruhy investovali přes 3 miliardy RM, byla postavena silnice okolo ostrova, vybudováno letiště, schopné přijímat obří Boingy 747, rybářské vesnice nahradily „shoping arcady" a bungalovy se začaly měnit na mezinárodní hotely. Od roku 1987 byla oblast vyhlášena za bezcelnou zónu, což mělo za následek, že všude vyrostly obchody s nabídkou levného zboží. V Kuahu lze koupit francouzský koňak levněji než na letištích a Cigarety téměř stejně výhodně jako v Indonésii. Existuje zde jeden zádrhel, zboží do hodnoty RM 500,- je možno vyvézt bezcelně jen, je-li splněna podmínka pobytu v zóně přesahující 74 hodin a doloženy tři noclehy zde. Od doby vyhlášení bezcelné zóny sem o víkendech proudí nekonečné řady Malajců a Číňanů, kteří nakládají na „ferry" obrovské bedny s kuchyňskými přístroji a jiným zbožím. Očekávaný internacionální turistický boom po vzoru Phuketu se však jaksi nekonal. A tak výstavné resorty nikdy pořádně neožily a nákladné stavby pomalu zarůstají tropickou vegetací. Na vzdory tomu všemu se ale pořád dále nacházejí investoři ochotní věnovat peníze na výstavbu dalších a dalších turistických center a resortů, snad v očekávání lepší budoucnosti. Na ostrově dosud vyrostlo několik mohutných komplexů včetně golfových hřišť. Hlavní město ostrova, bývalá rybářská vesnice Kuah, má asi 3000 obyvatel. Jsou v ní patrny stavební zásahy, hlavně zemní úpravy, celé nábřeží bylo totiž posunuto směrem do moře a domy, které vroubily pobřeží se tak dostaly do „vnitrozemí", aby mohla vzniknout nová pobřežní, nákupní promenáda s arkádami. Na ostrově jsou bohatá ložiska vápence, který se zpracovává v nově postavené cementárně, což mělo za následek zničení prakticky většiny severního pobřeží. Ve spodních geologických vrstvách vykrystalizoval z přírodního vápence mramor, který je zde také zpracováván a nechybí snad v žádném zdejším nově postaveném komplexu. Ostrov je hornatý (nejvyšší bod Gunung Raya 881 ve východní části) a jeho velké výškové rozdíly daly vzniknout mnohým zdejším krásným a impozantním vodopádům. Po celém území je vybudována dokonalá síť kvalitních silnic, které ale zase na druhou stranu nesou vinu za časté sesuvy půdy a následnou erozi, při níž dochází k splavování mas země do moře a jeho následnému znečištění. Odstranění některých nedalekých ostrovů, které tvořily přirozenou ochranu za nimi ležícím zátokám a jejichž hornina měla posloužit jako stavební materiál, změnilo zase natolik systém mořských proudů, že to mělo za následek odplavení několika nádherných pláží, ze kterých se staly holé útesy a přes veškeré snahy nešťastných investorů se na nich žádný písek už neudrží a pro stavbu hotelových komplexů, kvůli které to bylo vlastně všechno podniknuto jsou tudíž nevhodné. Pokračování deníku: Po odbavení jsme se usadili u terminálu a začali se seznamovat s další Asijskou zemí. Ledaco odpovídalo tomu jaké jsme měli představy, něco zase vůbec ne. Malajci nás příjemně překvapili svou ochotou a vstřícností, za kterou se na rozdíl od Thajska neskrývá jenom tah na peníze. Langkawi vypadá mnohem lépe než jsme si představovali. Moře není tak čisté, jako bylo na Lantě, ale nedá se o něm říci, že by bylo vyloženě znečistěné. Terénní úpravy jsou zde patrny na každém kroku, ale příroda pomalu pohlcuje tyto necitlivé zásahy a postupně zaceluje jizvy. U obrovských staveb, jako je letiště, nebo obří komplexy to hned tak nebude, ale dá se říci, že architekti pracovali poměrně citlivě a se vkusem. Není to sice žádná čistá příroda, ale je to příjemné prostředí, které dokázalo zachovat dost s přirozených krás ostrova. Cestovní ruch tu není nijak silný, na rozdíl od Thajska převládá spíše starší dlouhodobější klientela v nižší střední třídě. To se projevuje tím, že vytížené jsou prakticky pouze levnější méněkapacitní resorty a naopak obří přepychové komplexy jsou poloprázdné. U přístavu je postavena obří socha orla, symbolu Langkawi, která se vypíná na pěticípé hvězdě, tvořící plošinu vysunutou nad moře. Dál pokračuje parková úprava, která přechází do městské, spíše lázeňské zástavby. Podle hlavní ulice jsou zachovány původní rybářské domky, které vroubily kdysi pobřeží, ale dnes se dostaly díky navážce až několik set metrů do vnitrozemí. Mezi nimi a mořem vyrostly obchodní arkády a hotely. Moře je zde silně znečistěné a nikdo se v něm ani koupat nesnaží. Veškeří „koupací turisté" odtud rychle odjíždějí k plážím na západním, vyjímečně na i na severním pobřeží. My jsme se informovali o možnosti lodního spojení na Penang a na možnost dopravy na západní pobřeží na Pantai Cenang. Loď do Penangu jezdí pouze jednou denně v 17:30 hod, cesta trvá 2 - 2,30 hod a stojí RM 35. Bus s Penangu, respektive s Butterworthu, který je na pevnině, do KL stojí RM 18 a jede tam 4 hod. Veřejná doprava na ostrově autobusy i „sběrnými taxíky" byla zrušena a k dispozici jsou pouze individuelní taxi za pevné ceny, ta naše je RM 14. Nechali jsme se dovést k Motelu AB v Pantai Cenang a začali se rozhlížet po okolí. Beneš zůstal na jednu noc v AB Motelu v boudičce za RM 45 a my jsme šli do Motelu Tanjong, kde jsme obsadili boudičku s a.c. přímo na pláži za RM 55. Byla to dvouboudička se společnou terasou, na které už byli nějací nájemníci. Slušně jsme je pozdravili, řekli jim, že jsme jejich nový sousedé a na otázku „Wher are You from" jsme odpověděli obligátní „Czech". Jaké bylo ale naše překvapení, když se ozvalo:"tak to tedy umíte česky"!!? No a k tomu jsme se ještě domluvili, že máme společného známého - Švédského Jardu - Bucháčka, se kterým jsme byli vloni na Filipinách. Náš nový soused je totiž Mudr. Adam Wiesner, který Jardu operoval v Česku a v 68 vzal potom roha do Švédska, kam mu Jarda pomohl. Prožil velmi plodný a dost dobrodružný život, napřed udělal ve Švédsku kariéru, když se propracoval až na šéfa „krajské nemocnice", potom odjel na 15 let dělat do Saudské Arábie, kde šéfoval Americkému vojenskému špitálu a kde mimo jiné prožil také válku v zálivu. Jeho zážitky jsme potom diskutovali po celou dobu, po kterou s námi se svou paní Miladou sdílel společnou terasu. Na večer nakoupil ve „Frishopu" pixlové pivo a led, které jsme společně lemtali a vykecávali se dlouho do noci. Měli jsme o čem hovořit a oba jsme už asi dlouho mlčeli, takže to bylo jako když se otevře stavidlo. Pondělí 14.2. Malajských vozů Proton není zatím všude plno jak jsme očekávali. Je tady obvyklý Asijský autopark - Japonské a Korejské vozy, sem tam nějaký Mercedes a Bavorák. Protony zdaleka nepřevažují. Vyrábějí se v různých modelech a vypadají velmi pěkně. Průměrné cigarety Marlboro tady stojí RM 2,80, pivo v pixle od RM 1,10 do 2,80. Vizoury levnější než u nás. Jídlo dobré a ceny velice podobné Thajským, mnohdy ještě nižší. Úroveň o víc než 100% nad tou Thajskou. Dá se tu být, spousta lidí by zde byla určitě nadšena, ale pro nás to je jenom episoda, „naše zátoka" to rozhodně není. Kantiang zatím silně vede. Benešovi jsme našli boudičku za 35 v našem resortu, my jsme se rozhodli zůstat tam kde jsme. Přes den si vyrábíme zimu a chladíme v ní nápoje. Pomalu poznáváme naše okolí a způsob života v Malajsii. Jsme u zátoky dlouhé asi 4 km v třetině rozdělené skaliskem. My jsme v polovině severní části, asi 2 km od nás začíná runway, jejíž naváděcí část je na moři. Letadel sem mnoho nelétá, takže je tu celkem klid. Jižní část končí obřím hotelovým komplexem, který je téměř prázdný. Za ním je kopec, za kterým je vybudováno obří přístaviště pro zaoceánské lodě, které tu mívají zastávku při plavbách v okolních vodách Výškové budovy v naší zátoce nejsou, celkový pohled působí vyváženě. Když jsme viděli v průlivech mezi ostrůvky proplouvat obří zaoceánský parník „Star Cruiser".- který plul s téměř 4.000 cestujícími na palubě ze Singapuru do Phuketu a strávil zde celý den, bylo to něco impozantního a majestátního. Cestu vykoná za čtyři dny s několika zastávkami. Ráno přijel a k večeru zase pokračoval. Proplouval ve vzdálenosti necelých 2 km od nás a pozorovali jsme ho dalekohledem. Byli jsme se podívat ve Frishopu, Jarka se podívala na cigára a já na pivo na večer, při výměně názorů vyschne v krku. Nechali jsme si na večer ufritovat „chickeny" a uspořádali party, čehož využil somrák Beneš aby se mohl zadarmo nažrat a nalemtat piva. Šel s námi do Frishopu, že si koupí jedno pivo, nakonec si ho nekoupil, (oznámil nám, že dá do placu flašku, jednalo se o zbytek v malé placatici Mekonga za 70 Bathů, kterého nikdo nepil, takže si somrák láhev zase odnesl, aby nás na ní zase za měsíc mohl pozvat) ale vychlastal nám jich pět pěkně od ledu. K tomu se nechal pozvat samozřejmě na chickena, měl řeči o tom, že to musí zaplatit na což potom rychle zapomněl a vytratil se radši jako pára nad hrncem, hned když pivo i led došly. Úterý 15.2. Po ránu pěkná koupel, poslední loučení se „Švédy", kteří odjíždějí do Thajska na Ko Lipeah, kde chtějí pobýt asi 14 dní, vrátit se na Langkawi a začátkem března odletět domů. Beneš se v tichosti přesunul do nové boudičky za silnicí, kterou jsme mu tam včera domluvili za RM 25 a byl zalezlej, aby se náhodou nemusel revanšovat za včerejšek. Narodil se až odpoledne a dělal jakoby nic. Napřed jsme si mysleli, že mu něco řekneme, ale pak jsme se na něj vykašlali. Je tady tepleji než bylo v Thajsku, to, že jsme se dostali už pod sedmou rovnoběžku je znát. Přes den je jedovaté sluníčko, které rozpaluje vzduch k 35°C. Večer se teplota ustáluje na 30°C, které vydrží až do rána. Voda v moři - daleko od břehu něco přes 29°C, v poledne u břehu přes 30°C, odpoledne přes 33°C. V boudičce si teď vyrábíme v noci tak kolem 28°C, přes den asi 30, což je příjemné a nejsou to takové teplotní šoky, jaké tady dostáváme skoro v každém obchodě, kde bývá teplota srážená až ke 22°C, což na člověka působí vyloženě jako zima - Brrr. Začínáme se seznamovat s místní kuchyní, není vůbec špatná. Mají tady dobrý nesladký chleba, který se zde jmenuje „roti". Fritovaná rýže je Nasi goreng, fritované nudle Mee goreng. Ve většině restaurací dělají dvě až tři velikosti porcí - small, medium, large, přičemž ty „small" jsou asi tak velké, jako byly ty na Lantě, které se tvářily jako „big". Třístupňový systém je základ - dvojnásobek - třínásobek základu, jak v množství, tak v ceně. Zkusili jsme střední porci a byla skutečně obrovská. Ceny za Indické pikantní nudle v Čínské restauraci byly - S, M, L - 4, 8, 12. V místní hospodě za small Nasi goreng, nebo Mee goreng platíme RM 2,50 - 3,50, podle způsobu přípravy a použitých materiálů. Vajíčka jsou tady přímo obří, krásné červené žloutky za RM 0,20. Balíček krájeného chleba stojí RM 1,70, buchty (6 ks) 1,60 - 2,00. Pytlík ledu cca 2 kg RM 0,50, sáčkový čaj Lipton Yellow Label, 25 pytlíčků - RM 3,40. Boudičku nám zlevnili na RM 50, což je zvýhodněná cena za delší pobyt. Začínáme uvažovat o tom, že odtud nepojedeme večer lodí do Penangu, ale raději ráno do Perlis, nebo do Alor Setar a odtud dále do KL autobusem, popřípadě kombinace loď, bus, vlak. Na večeři jsme potkali Beneše, brečel, že ho koušou komáři, ale měl na sobě šortky, i když od nás ví, že před komáry ho nejlépe ochrání lehké, dlouhé kalhoty, které ode mě „opsal" a koupil si v Thajsku hned dvoje. Středa 16.2. Ráno nám odešla varná spirálka, poškodilo se napojení v zalité části, udělalo to šlus a vyhodilo pojistky snad až v místním Temelíně. Zjistili jsme, že Internet je tu podstatně levnější než v Thajsku - 30 minut za RM 4,-, teď jde ještě o to, jaké bude připojení, při dialingu (spojení po telefonní lince) se totiž většinou do Prahy na server vůbec nedostanu. Zátoka u které jsme, má před sebou několik ostrovů, k nimž se dá za velkého odlivu dojít po písečné kose, která je kousek pod hladinou. Jelikož je to dost daleko (skoro 2 km) a najde-li se dost lidí, kteří to jdou vyzkoušet, vypadá to jako, když vyváděl Mojžíš Židy s Egypta přes Rudé moře. V popředí lodi a za nimi jako přízraky postavy pochodující v zástupu po hladině. Okolí je zde nádherné, za námi za letištěm jsou krásné hory, v nichž je vodopád, ke kterému se také chceme někdy vypravit. Škoda, že nefunguje kamera, tentokrát by bylo téměř stále co natáčet. Některý den tady na ostrově se půjdu spojit a vyzvednout poštu od Vás, našich pár věrných čtenářů. Radio Praha tady jde lépe než na Lantě, silná Arabská stanice, která ho vždy rušila je tady trochu potlačena. V Satunu jsme chytili vysílání v železobetonovém hotelu, ale jenom, když jsem dal anténu k nějakému vedení. I tak je to zázrak. Doma v Česku je teď docela teplo, jenom o nějakých 25 až 30° méně než tady. Taky jsme se dozvěděli, že Prazdroj koupila Jihoafrická pivovarská společnost a Zeman chce vyhazovat nějaké ministry (pokolikáté už). O tom prodeji Prazdroje tady dokonce psali v novinách, zřejmě proto, že prodávající byla vlastně Nomura - významná Asijská firma, která má kapitál i zde v Malajsii. Odpoledne jsme viděli něco co je jedinečné ve světovém měřítku. Na celém světě je jenom několik funkčních velkých plachetnic. Většinu z nich vlastní armáda jako výcvikové lodi pro námořní kadety. Pokud si vzpomínám Poláci „Dar Pomorza", jiné mají Němci, Američané, Rusové a jistě i jiní. Pouze pár jich je civilních. No a jednu z nich, krásný, bílý, štíhlý čtyřstěžník pod plnými plachtami, jsme viděli plout tou samou trasou, kterou proplouval před pár dny „Star Cruiser". Jméno jsem bohužel nerozluštil, bylo psáno malými písmeny, ale měla by to být loď, která pluje se zájemci o pravé plachtění na trase jako „Star Cruiser" - Singapoore-Phuket. Plachetnice byla impozantních rozměrů, neboť vrcholky stěžňů byly o něco vyšší než byl „Star Cruiser" a to už byla pěkně vysoká loď. Pluje zásadně jenom na vítr, má pouze poddimenzovaný nouzový motor, na lodi je asi 20 dobře zařízených kabin pro cestující a několikadenní plavba mezi Singapoorem a Langkawi přijde na cca USD 800,- pro jednoho ve dvojlůžkové kabině s plnou penzí. V Thajsku jsme viděli prodávat české žiletky „Astra", vyrobené v Číně, také zajímavá skutečnost. Který bolševik za tím asi stojí? Když jsme se bavili s Adamem o obchodu vyprávěl o praktikách v Saudské Arábii. Prodávaly se tam pouze Japonské automobily a Američané projevili zájem tam prodávat i své výrobky. Jejich zástupce navštívil člena královské rodiny, pověřeného obchodem a navrhl mu to. On řekl: proč ne, ale je třeba ty auta vyzkoušet. To se stalo tak, že bylo dodáno 3.500 aut, pro každého prince jedno. No a od té doby jsou na Saudském trhu preferovány Americká auta, protože je používají příslušníci královské rodiny. Teď jsou na tahu zase Japonci, uvidí se co a komu nabídnou. Odpoledne jsem se šel podívat do vesnice ve vnitrozemí. Životní úroveň je podstatně lepší než v Thajsku, jsou vidět moc hezké domečky a nejsou vidět slumy. Téměř u každého domku je alespoň jedno auto a nejezdí tady tolik motorek jako v Thajsku. Možná to není representativní, jelikož tady jsou auta díky bezcelní zóně levnější než v ostatní Malajsii. Auto registrované na Langkawi může být mimo své „bydliště" pouze jeden měsíc v roce, jinak musí doplatit clo, které je dost drahé. Zatím jsem zjistil, že auto, které stojí tady 26 tisíc, stojí na ostatním území přes 40. Nežebrá se tady, zatím jsem nenarazil ani na jediného žebravého parchanta. Místní malí Kubové ale ječí, sice míň než Evropští, ale přeci. To ti Thajští nedělali, no ale zase žebrají. Informoval jsem se na spojení do KL. Přes Kuala Perlis taxi, loď, bus - RM 54,- odjezd 7:00 příjezd do KL 18:00. Další možnost je zajistit si to sami. Cena je potom RM 14 taxi (za auto), RM 12 loď a RM 25 bus. Časy se musí zjistit. Večer jsme vyzkoušeli další pokrm - Curry Mee - Karí s nudlemi. Bylo to ostré a spíš do jihoindické kuchyně. Porce jako hrom v docela dobré restauraci za 3,50. Potkali jsme Beneše a neprozřetelně se nám přiznal k dalšímu somráckému „úspěchu". Vedle něj bydlí v boudičce Slovenka z Bratislavy s nějakým Belgičanem a včera s nimi večer seděl u boudičky a povídali si. No a jen tak mimochodem z něho vypadlo, že Belgičan měl rád pivo a nestačil pro něj chodit. Z toho jak to podal bylo jasné, že mu s ním vydatně pomáhal a jak je zvyklý, tak určitě on sám nekoupil ani jedno. Kdykoliv se dokáže s někým domluvit, tak nechutně somruje, neumím si ho představit, kdyby hovořil nějakou jinou řečí než česky, to by teprve byla ostuda! Zítra budu majlovat, další spojení provedeme z Kuala Lumpur, kam bychom měli dorazit v pondělí 21.2. odeslání zpráv z Pantai Cenang - Langkawi. pokračování

---