Řekni mi...

tohle je hlavně o mě...

Až tvůj pohled zabloudí jinam a prach z mých křídel nedopadne na tvou tvář.

Až tikok hodin bude nesnesitelný a srdce bude zvonit na poplach.

Až moje řasy nebudou plnit tvoje listy v knihách a volnost myšlení bude svázána do cizích doteků.

Až horkost opustí náš byt a ledový vítr zaklepe na dveře.

Až odraz v zrcadle bude bez hnutí napříč tvé nepřítomnosti a strach o vlastní část sebe vystřídá touhu po darování.

Až přijde den vystřízlivění, s hlavou bolavou a rukou prázdnou.

Až hlasitost bude důležitá a forma ztratí svou prioritu.

Až trpělivost odjede na dovolenou, shovívavost zabalí snahu, odevzdání ztratí smysl a úsměv nebude hřát.

Až písmenka nedají slova a věty pozbudou obsahu.

Až dno nebude nekonečné, ale na dosah natažené ruky.

Až dveře budou připomínat nedostatek fantazie a sny se ztratí v realitě.

Až plamen svíčky bude ohýbat cizí dech a vůni připomínat jiná květina.

Až se budeš chtít popíchat o kaktus volnosti...

... chtěla bych to vědět.

---