Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCítím to
Autor
Marný_Vzdech
Svíčka mi tu bliká
Moje duše vzlyká
Stíny hrají na mé tváři
A říkají mi lháři
Všude už tma padla
Už zase vystrčili tykadla
Moje já už to zase cítí
Jak se něco plíží
Je to silnější než obvykle
Spadnul jsem ze židle
Zmocňuje se mě to víc a víc
Po útěku touží můj chtíč
Je to tady den co den
Nezačalo to mým porodem
Ale tím nálezem
Spásou lidstva měl jsem být
Ale začalo se semnou něco dít
Spokojenost jsem jevil
Dokud sem to neobjevil
Je to všude kolem mě
Nosím teď velké břímě
Večer co večer
Mám chuť vytáhnout revolver
Zlo mě obklopuje
A každý večer buzeruje
Cítím strach
Kdy se zmůžu jen na ach
Nebude to trvat dlouho
Aby mě odkrouhlo
Mám panickou hrůzu
Mrknu se po nějakym provazu
Snažím se uklidnit slovem
Proberu to s Eminemem
Už ale není čas
Je to tu zas
Píšu tyto řádky
Roztřepanými hnáty
Zmocňuje se mě to
Cítím to
Mám to pod kůží
Budu zakopanej pod růží
Tolik práce jsem tomu věnoval
Životy bych daroval
Jen já vím co s tím
A jak bojovat s ním
Můj život je u konce
Zítra rozezvučí se pro mě zvonce
Tolik bych moh´ lidstvu povědět
Byl bych víc než děd vševěd
Přišel jsem na to co nikdo přede mnou
Ale za daň až moc cennou
Vítr venku na okno houkne
Démony v hlavě ale neodfoukne
Můj hlas ztich´
Už jsem jedním z nich
Moch´ jsem bejt slavnej
Místo toho skončim jako někdo ubohej
Už nemůžu mluvit ani psát
Přišel pro mě jejich kat
Ruka už mě neposlechla
Od myšlenek mě přetrhla
Svíčka se převrhla
Po papíru se vrhla
V hlavě mi svitlo
Teď už je všechno jedno
Poslední zbytek sil
Zvednul jsem pár svých kil
Tabulka v okně zakřičela
Moje duše uletěla
Vyskočil z hořícího pokoje
To byla verze vyšetřovatele
Pár týdnů po mně i on tento svět opustil
Můj lék by to býval nedopustil...