Sny

                       Sny

Kdyby sny nebyly jak těžko žilo by se mi na tom světě,

bez snů jako bych ani život svůj nežil,

jen přežíval někde na okraji,

a jen díval se na sny jenž míjely by mne bez povšimnutí,

neboť ja neuměl bych snít,

a chladu plný byl bych.

Tu sen zastavíse u mne,

a já růží podávám mu,

teplo zalijemne,

a já začínám snít,

sen onen krásný je,

a na obzoru slunce vychází.

Když s tebou jsem den slunečný je,

všemi barvami duhy hraje a mě zdá se to jako sen,

sen krásný jenž opájí mne krásou svou,

a já jen doufám že tento sen můj nikdy neskončí,

jenže život na sen názor jiný má a sen můj právě končí.

Slunce zachází neboť můj sen právě opouští mne,

opouští mne a pomalu za obzorem ztrácí se,

nechává mě tu samotného napospas světu širému,

jenž nemazlí se s osobou mou,

a sny mé bere mě,

neboť city a sny lidské jsou pro něj cizí,

on neznáje,nepotrěbuje je.

A já jen doufám že onen sen zas vrátí se,

a ja znova barvy duhy zřím,

to známe teplo zase zaleje mne a já

znova opájet se budu snem mým,

jenž navštívil mne dnes a teplem naplnil osobou mou.

To teplo známé je,

někde v hloubi duše ukryté na čas svůj čekajíc,

jenž ve chvíli té vytrysklo jako pramen v srdci mém,

a oním teplem zalilo mne,

já v oblacích vznášel sem se,

tam někde vysoko,

vysoko nad mraky kde jen slunce svítí.

Kde jen sny a touhy se vznášejí,

čekajíc na někoho kdo bude hoden je snít,

již zase cítím to,

onen sen můj zase přichází,

srdce bušit začíná,

v srdci mém ono známé teplo  rozlévá se,

očekávaní chvil příštích...

Už jen posla svého posílám,ať doručí ti báseň mou,jen pro tebe složenou.