Sny 2

           Vždyť sou to jenom sny

 

 

 

Jen právo na sny,

nic víc nežádám,

jen tuto věc od tebe očekávám,

o tuto věc tě prosím a žádám.

 

Sny jenž mne mým životem provází,

jako sluneční paprsky,

jen lehce zahřejí a zmizí jako by nikdy nebyly,

a zbyde pouze vzpomínka,

nic víc.

 

Sny jak s nimi je život bohatý a pestrý,

jak chudý by byl bez nich,

chudý a nudný.

 

Jen příroda ví proč sny se nám zdají,

ty sny jenž nás celým životem provází,

radí,

pomáhají,

vedou a motivují.

 

Sny,

ty pocity jenž probouzejí v člověku,

jenž rád a vděčen podléhám jim,

utápím se v nich.

 

Kde jsou ty sny jenž se mi zdály v dětství,

kde se poděly ony sny,

jenž provázely první pocity a kroky mé,

někde v podvědomí čekají na chvílí jenž příhodná bude,

na jejich objevení.

 

A tu náhle sny se objevují,

a znovu mne naplňují oním pocitem jenž z dětsví znám,

jíž nedoufal sem že tyto pocity zažiji,

a hle tady jsou.

 

Jak rád podléhám těmto pocitům,

někde hluboko v nitru mém ukryté jsou,

spět na světlo jim pomocí musím,

kežbych věděl jak,

jak jen pomoci jim zpět.

 

Sny se jako tenký vlas vinou celým mým životem,

určují mnohé věci o kterých ani tušení nemám,

jen pocit skrytý někde hluboko uvnitř,

tam někde dole,

hluboko dole,

až na dně mého vědomí,

jenž řídí mou mysl.

 

Jen sny,

jak moc toužím po nich,

a ony stále nepřicházejí,

kde jen mohou být,

co stalo se s nimi,

s mými sny.

---