Nuz majster Jirka Kulhánek

Jirka Kulhánek.

Patejl zabíjí,protože ho to baví a také,protože chce někdo pořád zabít

"To jsou móresy, každej normální člověk nosí pistoli, ne tohle!" vztekal jsem se do vřavy a moje střela vyryla tlusťochovi hlubokou rýhu do levého spánku - z krátkého ježka se zakouřilo - druhá mu prosekla vnější část nadočnicového oblouku. Osvobozená bulva se na mne nechápavě vyvalila.

Pečlivě namířila, a klečící bodyguard už si krčaře neužije.

Říkal mi komandér Horak, že nejsem dvakrát sympatický člověk.
Má pravdu - nejsem člověk.
A jsem na to pyšný. Patejl

Třetí obětí byla žena. Platinové vlasy slepené vodou a mozkem vypadaly jako platinový mop na podlahu.

"Jinak se našemu gramofonu říká cirkulárka," pokračoval bělovlasý, "je to šikovná věc, na spalo-vací motor, přenosná... Možná by ses na ni chtěl podívat blíž? Od nohou je to LP, od krku singl... nebo spíš jenom takové krátké sólo." Lidé kolem bělovlasého se zasmáli. Jejich smích proměněný v obláčky páry stoupal k rezavé prosakující střeše.

Podzim v Praze vypadal stejně jako celou cestu z Ruska. Déšť, vítr, barevné listí, vůně hniloby a smrti. Matka se na mne poplašeně usmála a zrychleným krokem dítě odváděla pryč. Nedivil jsem se jí: večer, pochmurná stará čtvrt a několikatisícikilometrová cesta můj zevnějšek dvakrát nevylepšily. Navíc jsem měl pocit, že se mi kouří ze zad - pées mi posledních pár stovek kilometrů zahřívalo na volnoběh běžícím plamenometem krk.

Všichni normální lidé jsou pro něj "negři". Jako čistou rasu - bělocha - je ochotný uznat jen další albíny. Nejlépe přirozeně holohlavé a čtyřruké.