podzimní

Někdy tě vidím jako zářící&barevný vítr

Poletující a odpočívající

V  korunách suchých stromů

Nezastavitelný

Vítr co se nedá vzít do dlaní

Třpytivý a jiskřící vítr

Otáčející se do všech světových stran

Na sever, do sněhových,mrazivých a pichlavých

Krajin

Bílých a zářících

Jako milion padajících hvězd

Jako tvoje ruce hladící kříže a pomníky

Jako mraky zívající na nebi

Vidím tě jako horký, pouštní vítr

Který mi mizí z očí

Který se ztrácí v pouštních mořích

Ve vyschlých, sálajících mořích písku&

Písečných dun

Tam kde se pod listí umírajících zelených

Stromků schovávají

Černá hubená děvčátka

Nemocná už od narození,

Děvčátka jejichž malé, kostnaté ruce

Se postupem času promění

V paže smutných,vrásčitých žen

Cítím tě jako vítr který přichází

Od vysokých hor

Studený vítr ze sibiřských stepí,

Který hučí a skřípe podél

Hrbolatých nerovných zdí

Hliněných příbytků mongolských

A kazašských pasáků dobytka

Vítr cloumající pomalovanými lampióny

Japonských obchodníků s rybami

Vítr zhasínající oheň v lucernách

opilých námořníků a jejich

Maličkých šikmookých princezen

S vlasy černými a lesklými jako tuš

Vidím tě jako

Vítr pohrávající si s klubíčky

Zelenookých koťat vrnících

U nohou slepých harmonikářů

Vysedávajících na prastarých mostech

Vánek, který dokáže roztančit

Rudé,bohaté sukně a spodničky

Barových tanečnic

A který umí pohladit dlaň mladým

Chudičkým malířům

Usínajícím nad posledním nedokončeným

Náčrtem ideálního

Bezchybného a utopického

Světa…

Vidím tě jako pestrobarevnou mlhu

Mihotající se studeným a ospalým ránem

Vidím tě jako vítr, od kterého si chci

Nechat vyprávět nikdy nekončící

Příběhy o vymyšlených zemích

...vítr, od kterého si zítra nechám

znova rozcuchat vlasy