Olda

Ziji mezi nami a nekteri je nemaji radi. Proc?
Druha cast triptichu Takovi normalni uchylaci

Žijí mezi námi a někteří je nemají rádi. Proč? "Miluješ mě?", šeptá mu do ucha při tanci. Místo odpovědi se jeho rty přitisknou na jeho. Letmý polibek přerůstá ve vášnivý a už ruce jednoho z aktérů sjíždí k rozkroku druhého. " Ne, ne ! Oldo já nemůžu, já nemůžu!" " Ale můžeš, jenže ty mě nechceš!" " Chci Oldo, ale ne teď!" " To nevadí, já si tě ale teď vezmu!" Oldovy ruce rozjely zkoumat křivky jeho těla. Olda mu rozepl kalhoty. Oldova ruka se blíží k jeho... crrrrrrr crrrrrrr crrrrrrrr Je čtvrtek ráno. Rušné pražské ulice se pomalu plní lidmi. Stánkaři rozbalují své zboží, šlapky se pomalu uchylují do temnějších zákoutí a revizoři zalézají do prostředků MHD. V jednom panelákovém bytě se probouzejí dva mladí lidé. ON, úspěšný absolvent věhlasné průmyslovky, a ONA, studentka pražského gymnázia. "Dobré ráno lásko!", zašeptá JÍ, když přinese do postele stolek se snídaní. Snídají. Z horké kávy se ještě kouří a čerstvé housky nádherně křupají. Jahodový džem se výborně roztírá na máslem namazanou housku a zároveň i dodává spolu s černou kávou chuť vstát a poprat se s novým dnem. Vstávají. Oba postupně provádějí ranní očistu, a přitom se pomalu připravují na své denní povinnosti. ON je smluvně vázán jedním z místních center, která zpracovávají výkresovou dokumentaci na výkonných strojích třídy PentiumPro. Jeho standardní oblek se stává z tmavých lehkých riflí, bílé košile a pestře pruhované kravaty. Občas doplní tento komplet tvídovým kostkovaným černočerveným sakem dle vzoru 50. let. ONA není zatím vázána nikde, pouze ji dnes čeká běžný školní den v gymnazijní maturitní třídě. Venku se již rozzářilo slunce a zalévá svým světlem polovinu jejich kuchyně. ONA se pomalu vysvléká z noční košile, jakoby MU ještě chtěla připomenout příjemné události minulé noci. Jako správný teenager nosí i ONA uvolněné šatstvo a tudíž na sebe navléká volné, jednodílné šaty s jednoduchým vzorem. Jsou tak lehké, že když pod ně zavane vítr a mírně nadzvedne úroveň spodního lemu šatů, pozná pozorný pozorovatel, že pod šaty nemá kalhotky. Ještě nezbytný baťůžek z hnědé kůže a vyráží. Nejprve se vezou výtahem až z pátého patra a poté přesedají na dopravní prostředek s poněkud horizontálnější dráhou pohybu, na metro. Na Karlově náměstí se s NÍ loučí a líbá ji krátce na tvář. " Dneska přijdu dlouho, ale zavolám ti!", stačí ještě zavolat, než se oba díly vagónových dveří zabouchnou a metro se dá do pohybu. Pomalu a rezignovaně se šourá do práce, která bude dnes extrémně dlouhá, jako ostatně každý čtvrtek. ONA mezitím stojí opřena o dveře metra a pozoruje své spolucestující. Nato, že opíráním se o dveře porušuje předpisy o bezpečnosti provozu nikdo nedbá a nikomu to nevadí. Cesta ubíhá pohodlně až na Můstek, kde musí přestupovat. Nejenže se musí celé dvě stanice tísnit v narvaném vagónu a čekat, než se trochu vyprázdní, ale ještě se setkala s osobou jí naprosto nesympatickou. Vytáhlý mladík s dozadu sčesanými černými vlasy. Olda. Přistoupil a už si to šine k NÍ. Chodí s NÍ ... do třídy. Nikdo ho nemá rád a ani ONA není vůbec nadšená, že ji spolužáci uvidí s takovým úchylou. O Oldovi se šíří podivné zvěsti. Nejčastější informace se týká jeho pohlavní orientace. Jak se dozvěděla ze školních análů, založil si se svými "hošany" i chlapeckou hudební skupinu s příznačným názvem Peprní hošové. " Tak jak vám šlape skupina?", zeptala se polohlasně, aby Oldu neurazila, ale zároveň se přitom nervózně rozhlížela po vagónu, jestli je náhodou nepozoruje někdo, kdo by mohl ve škole zničit její neposkvrněnou pověst. Naštěstí pro NÍ nezahlédla žádného ze školních informátorů ani nikoho ze svých spolužáků. " Ty jo, to jsem rád, že se ptáš. Kapela šlape jako hodinky. Od té doby, co máme nového agenta se nám daří zvlášť epesně. Sehnali jsme i nového tanečníka a teď už je to fakticky vodvaz! Jestli bys nás chtěla někdy vidět, tak se zastav dneska večer v B Clubu na Jižňáku ." Olda se zatím jeví jako příjemný společník, a kdyby nebylo těch podivných řečí, mohlo by se zdát, že jde o normálního hocha. Cesta plyne rychle, bez zbytečných problémů, a neosobní ženský hlas ohlašuje jednu stanici za druhou. Po několika stanicích trapného mlčení se opět ozve: "A mohla bys s sebou vzít i svého hocha. Na něj bych byl obzvlášť zvědav. Doufám, že je tak hezký jako ty. A kdybys nemohla ty, tak ať přijde třeba jenom ON!" Těmito slovy si Olda své celkem dobré renomé dokonale pokazil. ONA se poněkud odvrátí a radši se intenzivněji zaposlouchá do lkavých písní Janka Ledeckého. Konečně metro zastaví v cílové stanici. Uvolněné "Budějovická" vycházející z úst reproduktorů JÍ zní jako vysvobození ze zlého snu. Olda stále naléhá a ptá se jestli přijdou. "Možná, nevim!", naštvaně odsekne a rychle se snaží dostat z Oldovy blízkosti. A už vidí svou známou. Trochu popoběhne, a se svou přítelkyní Hankou si cestou do školy popovídá o "dívčích záležitostech". V průběhu dne JÍ ale Oldův návrh začne vrtat hlavou a v poledne už ji nepřijde jako špatný, ale přímo naopak, skvělý plán na večer. Alespoň trochu oživí jejich kulturní život a podívají se někam mezi lidi. Už to má, tímto skvělým nápadem HO večer překvapí. Zpočátku se mu sice nebude nikam chtít, ale ONA přece ví jak na něj. O deset hodin později ... Je stále čtvrtek. Kolem JEHO kanceláře se již několik hodin vrací do svých domovů jak matky od rodin s nákupy, tak i malé skupinky mladých děvčat, které mu připomněly, že by měl zavolat TÉ, se kterou už nějaký čas žije. Zvedá sluchátko. Roztřesenou a celodenní prací zmoženou rukou vyťukává číslo. 35 11 nula patnáct. Chvíli trvá, než je spojení navázáno. Na to je už zvyklý, leckdy spojení ani nenaváže, protože telefonní linky padají čím dál častěji a je vidět, že SPT Telecom nezvládá situaci, tak jak by si přál. A konečně je vyzváněcí tón přerušen zachroptění a již se hlásí někdo na druhé straně. " Haló, kdo volá?", ptá se hlas ve sluchátku. " To jsem já, lásko. Jak se máš? Už jsi umytá? Už jsi čistá?", ptá se nervózně a nemůže se dočkat až se s NÍ za pár tisíc sekund zase uvidí. " Dobře, to víš, že jsem připravená, ale mám na dnešní večer zajímavější program." " Co může být zajímavější než ...", opáčí překvapeně. " Přijď co nejdřív domů a uvidíš. Miluji tě! Pa!" " Tak teda ahoj!" ONA položila sluchátko dříve než ON, a tak zase zaslechl to stereotypní pípání telefonního přístroje. Tímto rozhovorem mu zase nasadila brouka do hlavy a ON už se nemůže dočkat sedmé hodiny, kdy už bude moci jít domů. Nažhaven novými skutečnostmi se opět vrhá zpět do práce, a výkres na monitoru konečně dostává konečnou podobu. Na skleněnou výplň dveří už ťuká Radek, jeho kolega a klepáním na hodinky mu ukazuje, že už by mohl jít domů. Ani neví, jakou mu tím udělal radost. Během chvilky vypne všechny funkční spotřebiče a už sedí na koženkové lavici podzemního vlaku. Cesta se mu zdá nekonečná a v jednu chvíli už se mu chce vyskočit z vagónu a předběhnout pomalu se pohybující soupravu. Pneumaticky uzavřené dveře mu však brání výstupu z vagónu. "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají! Příští stanice ..." Bloudí myšlenkami už někde kolem půlnoci a málem mu unikne, že stojí ve své cílové stanici. Vymrští se z lavice a ještě se mu podaří protáhnout se skrz zavírající se dveře. Skleněné dveře paneláku, ocelové dveře výtahu a voštinové dveře do bytu. Odemyká a snaží odhadnout, čím HO hodlá překvapit jeho milá. Otevírá dveře a nic se neděje, zahlédne JI pouze u televize, jak právě sleduje přehlídku kandidátek na MISS 97. " Ahoj, jak ses měl?", ozve se od televize. " Dobrý, ale od šesti jsem myslel pouze na to překvapení, co to má být ?", odpovídá a zároveň se ptá ON, nervózou již naprosto pomatený jedinec. "Oblékni se nějak free, jdeme na koncert do B Clubu a hlavně se mě na nic neptej, všechno uvidíš až tam.", nekompromisně mu vmete do tváře místo polibku na přivítanou tuto nečekanou novinu. " Ale já myslel, že budeme doma a budeme se mít zase tak krásně jako včera!", zabručel na protest proti takovému zacházení. S tímhle ale už ONA počítá, a má samozřejmě plán, jak zvítězit i nad tímto problémem. Když prochází kolem něj, letmo JEJ políbí a zašeptá: " Ale tomu přece taky neujdeš, vždyť se musíme vrátit domů, kde budeme zase úplně sami, přesně jako včera. Tak půjdem?" Dostala ho. " Tak dobře, ale jenom do půlnoci a pak půjdeme zpátky domů." Opět se odehrává převlékací procedura, která se od té ranní liší pouze částmi převlékaných oděvů. ON si bere riflové kalhoty a bundu, pod kterou si navlékl tričko s nápisem "No more SEX with CHILDREN!" Naopak ONA si obléká černé přiléhavé kožené kalhoty, černou podprsenku a zbytek těla zakrývá černý ošoupaný křivák. Když se prochází po pokoji, tak zajímavě vržou o sebe se třoucí nohavice kožených kalhot. Voštinové dveře od bytu, ocelové dveře od výtahu a skleněné dveře u vchodu. Metro. B Club. 20:08 B Club je rozsáhlé, nástěnnými malbami vyzdobené sklepení. Klub je dělen několika sloupy, kolem nichž jsou polorozpadlé stolky s cáry ubrusů, politých pivem nebo jiným alkoholem. Uprostřed stojí malé pódium , které je obloženo reproduktory všelijaké kvality. Za pódiem je malý bar, u kterého sedí několik individuí v černých pláštích a debatují s brýlatým chlápkem za barem. Pevně stiskne JEJÍ ruku a společně odhodlaně vykročí k baru. Hned jak se přiblíží na dohled, barman poněkud zbystří a jeho pohyby získají na rychlosti. Zajímavé je, že jeho oči jsou neustále upřeny na televizní obrazovku, na níž, jak ON později zjistí, běžela reportáž z posledního pumového atentátu I.R.A.. " Jestli jdete na koncert, tak chvíli počkejte, začne až tak za půl hodiny. Zatím si můžete něco dát. K pití, kouření, čuchání a píchání máme vpodstatě všechno.", chrlí ze sebe šílený, nezastavitelný proud slov. " Díky, dáme si dvě piva.!" " Jak je libo, 2 pivka, už se to nese. Už jsem vám řekl, že jste hezký párek. Jestli budete mít někdy chlapce, tak doporučuji jména Franz nebo Quentin, protože to jsou jména úspěšných. Ale jsem to ale truhlík, já jsem se vám ještě nepředstavil. Jmenuji se John F. Q. Berry.", neustále je bombarduje přívalem slov, ať dělají cokoliv. ON a ONA si vymění významné pohledy a radši si jdou sednout k jednomu ze stolků. "Kam jsme to vlezli?", ptá se ON. "Quentin nebo Franz, to nezní tak špatně, co ty nato?" "Nevadí ti, že tu prodávají i drogy?", pokračuje on v kritice. "Je to tady docela útulný, ne?", odzbrojí ho nevinným úsměvem. 20:55 Něco se děje. Na pódiu začínají kmitat světla a pomalu se celé zahaluje do kouře. Najednou se z kouře vynoří John F. Q. Berry a uvede hosta dnešního večera. Skupina Peprní hošové. Mladík ve slušivém sáčku s dozadu sčesanými vlasy a s elvisovským vzhledem se vynoří z kouře, a po chvíli vykašlání dýmu z plic uvede první píseň. ONA nevěří svým očím, tohle že je Olda? To není možné. ON zatím pozoruje ostatní publikum. Zajímaví chlapci v koženém oblečení a s koženými čepicemi jsou ověšeni masívními zlatými či stříbrnými řetězy. "Jestlipak mají i kožený slipy?" pomyslí si ON a zároveň si vynadá, že ho napadají vůbec takové myšlenky. Publikum je zatím chladné, ale začíná se pomalu rozehřívat. Olda zavelí k frontálnímu útoku a na pódiu se objeví dvaadvacetiletý polomuž a poloještěr ve slušivých červených trenýrkách. "Kožené" publikum je na nohou a je vidět, že sem přišli pouze, kvůli tomuto číslu. ON si všímá jen leadra kapely, protože se mu zdálo, jakoby ho už někde viděl. Namáhá paměť a zatím sleduje, jak se mezi hudebníky zmítají červené trenýrky v rytmu úděsné hudby. Stroboskop jede naplno a dodává pohybu trenýrek tu pravou dávku vzrušení pro "kožené" obecenstvo. ONA se zatím úžasně baví a Olda se jí zdá ihned o něco zajímavější než dřív. Možná si s ním zítra v metru promluví více o jeho dalších uměleckých aktivitách. Poslouchá texty písní a dospívá k názoru, že autorem písní musí být nějaký génius. Donutí se zaposlouchat i JEHO, ale TEN má plnou hlavu povědomého zpěváka. Přeci jenom se zaposlouchá a uchvátí ho verš o žábách letících v nějakém mraku nebo tak nějak. JÍ se zase líbí píseň o zamilovaném upírovi, ale pouze do doby, než se dozví, jak to dopadne. Najednou se MU v hlavě rozsvítí a vzpomene si na svůj sen. Málem spadne ze židle, ale ve svém snu se málem miloval s OLDOU ...

---