V Parku

V parku
Když noc se probouzí a den už usíná
každý na lásku svou rád vzpomíná
V parku na lavičce slyším dívčí pláč
srdce jí zlomil a už se nevrátil
Dívka pláče schoulená
v ruce jeho fotku má a vzpomíná
Vzpomíná na jeho smích jeho slova
v noci temné zármutek se schová
Vzpomíná na jeho oči
jeho tvář nad ní už jen měsíční zář
Vzpomínky mučí, trápí a bolí
nad ní se sklání jen černé stromy
Stromy místo chlapce, kterého má ráda
sedí a pláče byla to zrada
Pláče a vzpomíná na lásku v podkroví
nad ní zůstavá jen kus černé oblohy
Už se však rozhodla jak život ukončí
měsíc jí posvítí bude to nejlepší
Nejlepší co se jí zrovna může stát
nepomůže nikdo žádný kamarád
Nad vším smrt náhle jen tak zvítězila
punčochu černou přes strom si přehodila
Na lavičku stoupla až na samotný kraj
smyčku si uvázala ach to bude ráj
Tichý výkřik něco se tu stalo?
Nad lavičkou dívčí tělo nebo se mi to jen zdálo?
                                                     30.1 2002 -dm-