Stane se...

Po většinu roku jsem člověk vlídný, laskavý, mírumilovný, demokraticky naladěný, smířlivý - zkrátka učiněný beránek. I když nevím, proč používám tohoto nesmyslného přirovnání - potkal jsem jednou, v tehdy ještě federálních Tatrách, stádo oveček s beránkem...ten mi dal, potvora jedna. Přirovnal bych se spíše k bernardýnovi, ten by mouše neublížil, když pro nic jiného, tak pro svoji vrozenou, nezměrnou a nedostižnou lenost. Ale zpět k mé, po většinu roku bernardýní povaze, jež se jednou či dvakrát do roka, v přestupných rocích i třikrát, někdy ráno radikálně změní. Nesouvisí to s ročním obdobím, teplotou, tlakem a rosným bodem, se stavem vody na českých tocích v pět hodin ráno ba ani s nejnovějším kurzem marky k dolaru - což jako tradičně odskáče koruna. Nesouvisí to s ničím. Z ničeho nic mne popadne nálada, jíž dal výstižnou podobu svojí formulací jeden americký novinář: "V životě každého chlapa přichází chvíle, kdy má chuť vyhrnout si rukávy, vyvěsit černou vlajku, a pustit se do podřezávání krků." Velmi, velmi výstižné.
Představte si den, kdy vám ráno vypoví službu jindy neúprosně fungující budík, a vy máte zrovna velice důležitou poradu vedení. Když bez snídaně doběhnete prostředek veřejné dopravy, vzpomenete si v okamžiku, kdy se vozidlo rozjede, že nejdůležitější dokumenty pro tu poradu jste nechal doma na stole, abyste ji náhodou nezapomněl. Potom už stačí, když vedle vás stojí chlap, který si ráno nečistil zuby a na zastávce kouřil, když vám na nohu šlápne tlustá, odbarvená, protivná rachejtle a ještě ječí fistulí, abyste do ní nevrážel, a výše naznačená nálada...blíž se plíží, blíž - a již je vzápětí!
Za pozdní příchod si vysloužíte významně nadzvednuté obočí svého šéfa. Když zjistí, že nemáte onen materiál, nakrabatí se mu - a to dokonce velmi významně - čelo. To znamená, že vás mohou přestat trápit myšlenky, co si pořídíte z prémií. Následně vám kolega oznámí, že se sesypala počítačová síť, a vy, jako správný uživatel PC, nemáte zálohy (kdo by se s tím drbal, že?). Spousta pitomostí v paměti zůstala (tomu PC pochopitelně), ale vaše práce za poslední týden je v pr...prostě ztracena.
Stavidla stále ještě latentní nevraživosti na celý svět se otevřou ve chvíli, kdy s vypětím sil dorazíte na další obchodní schůzku, a sekretářka pana Důležitého vám (leštíce si nehty) oznámí ( s úsměvem č. 3), že její šéf odletěl do Honolulu (nebo které díry). Prý se vrátí za pět dní (ač výsledek této schůzky měl být zásadním momentem v materiálu, jehož uzávěrka je za tři dny), a ona se k vám nemohla dovolat, neboť bylo obsazeno. Což, jak víte, je nesmysl, neboť máte přímou linku, záznamník a nikam jste netelefonoval. Povoláte do akce zbytky psychických rezerv, a nepodříznete ji. Jen jí řeknete, že by možná bylo dobré si zjistit vaše telefonní číslo, když vám chce volat, a naučit se zpaměti tvar všech číslic v něm obsažených, jakož i pořadí, v němž je nutno tato navolit. Upozorníte ji, že před tímto úkonem je zcela nezbytné zvednout sluchátko. Poté konstatujete, že je ve věku, kdy už je byť jen nepatrná šance se to naučit tak mizivá, že by si snad mohla najít místo někde jinde, třeba v pohřebním ústavu, a to nejlépe jako předmět zakázky. Poté odcházíte, a v koutě své náhle černé duše cítíte, že tohle si někdo odskáče, přičemž pod pojem "někdo" zahrnujete celé lidstvo včetně přilehlého vesmíru.
Cestou zpět v přeplněné tramvaji prudce zatoužíte po samopalu značky kalašnikov a několika zásobnících, abyste mohl přispět svým dílem ke zmírnění hrozby přelidnění planety. V restauraci, kde budete chtít zrestaurovat povážlivě narušenou psychickou rovnováhu, seřvete číšníka, aby to pivo odnesl do inkubátoru, protože je nedonošené. Bankomatu vynadáte do primitivních sčotů, protože se odvážil vás upozornit, že jste vyťukal nesprávné PIN. Neškodnému somrákovi, loudícímu kačku, doporučíte, aby urychleně vyhledal nejbližší most, a zalezl pod něj nejhlouběji jak jen možno, nebo se ocitne v chladícím boxu na patologii. Své sekretářce následně sdělíte, že pro zbytek dne neexistujete, odletěl jste do Honolulu (nebo které díry) a člověk vašeho jména v této firmě nikdy nepracoval. Poté se zavřete v kanceláři, nastartujete PC a zahrajete si striptýzové piškvorky - to si slečna na obrazovce za každou partii, kterou vyhrajete, svlékne část oděvu - až je zcela hambatá, řeknete jí, aby se nechala vystavit v muzeu obskurních rarit a nelezla vám na monitor.
Teprve potom, možná, zavládne ve vaší duši opět příměří. Sekretářka vám po špičkách přinese kávu (jak ji milujete: s jednou kostkou cukru a malinkou kapkou koňaku), a vy se budete cítit volněji a volněji. Možná, v přívalu míru z uklidnění rozbouřené hladiny emocí, odpustíte i tomu beránkovi, rošťáčkovi kudrnatému, co vás tehdy tak prohnal ve federálních Tatrách - potvora jedna...

---