Problémy č. 1 - 3

Podle povídek měl být vytvořen i komiks.

Problém č. 1 Jiří Dostál Pan A měl problém. Už delší dobu se hrozně nudil, trpěl depresemi a a chorobnou únavou. Zdálo se mu, že už všechno prožil a nic zajímavého na něj už nečeká. Měl pocit, že se rozpadá. Při listování jistým odborným časopisem narazil na článek o transplantacích a kosmetických úpravách. Pan A dostal úchylný nápad. Hned jej začal realizovat. Zašel do kosmetického ústavu, aby navštívil svého známého dr. Šmuglera. Vysvětlil mu, jaký má plán. Doktor řekl: "To není žádná sranda pane A. To by byl velice náročný a unikátní zákrok. Pokud vím, něco tak úchylného ještě nikdo na světě neudělal." To bylo přesně to, co chtěl pan A slyšet. Šmugler pokračoval: "Museli bychom naklonovat embrio z vaší DNA, což znamená vzít neoplodněné vajíčko, vyjmout z něj jeho genetickou informaci a nahradit ji vaší. Embryo, aby s ním nanostroje mohly pracovat, musí být alespoň 6 týdnů staré, což je v této zemi nezákonné. Orgán bude transplantován na dolní konec páteře. Asi budete chtít na konec orgánu implantovat nějakou menší erotogenní zónu..." "Pochopitelně," přerušil ho pan A. Bylo vidět, že se dr. Šmugler chytil. Za chvíli si plácli. Za půl roku měl pan A svůj vysněný ocas, či spíše ocásek. Třicet centimetrů dlouhý, pokrytý hladkou růžovou kůží, vyrůstající mezi dolními půlkami. Při pohybu na veřejnosti ho měl stočený v kalhotách, ale doma si s ním rád hrál. Jeho život byl najednou plný slunečných dní. Až jednou se neprozřetelně v hospodě pochlubil svým krásným ocasem. Ten mezi lidmi vzbudil pořádný rozruch. Hlavně mezi dívkami. Od té doby ho ženy pronásledovaly na každém kroku. Od rozkvetlých šestnáctek až po povadlé dvacítky. Měl ze života peklo. Každá chtěla jeho ocas vidět, každá si něj chtěla sáhnout. Jednoho dne to prostě nevydržel a ocásek si utrhnul. 21. 6. 99 Problém č. 2 Jiří Dostál Pan B měl problém. Měl rád zvířata. Plyšová zvířata. Rád je jedl. Vlastně nejedl nic jiného. Chodil do všech hračkářství ve městě a vybíral si jídlo. Zpočátku byly prodavačky a prodavači ochotní a rádi mu poradili. Často se s ním i společně zasmáli, když se přeřekl a zeptal se, jak chutná ten velký plyšový medvěd. Časem však začal být podezřelou osobou. Prodavačka se na něj nedůvěřivě dívala, když si kupoval po šestnácté stejného tučňáka. Tento problém vyřešil tak, že si opatřil falešný průkaz pracovníka Jedličkova ústavu. Rázem se znovu stal oblíbeným zákazníkem. Žil přirozeně sám a také si sám vařil. Nechtěl, aby se lidé dověděli o jeho podivné úchylce. Proto také nepřijímal žádné návštěvy. Celý byt měl zaplněný kůžemi stažených zvířat, jako nějaký úspěšný lovec. Pan B byl gurmán. Nesnědl hned tak nějaké zvíře, které mu v hračkárně nabídli. Například neměl rád opice. Připadaly mu moc tuhé, zapáchaly a hlavně se velmi špatně stahovaly. Co naopak zbožňoval, byly kočky. Chutnaly daleko lépe než psi nebo papoušci a jejich vypreparované hlavy působily velmi dekorativně. Jednou v opilosti si pan B koupil a uvařil plyšového šaška a pak dva dny zvracel. Od té doby zásadně nejedl různé paňáce a panenky, s výjimkou Santa Clause. Ten mu docela chutnal. Jednoho dne v hračkáství padla panu B do oka krásná veliká zelená žába. Okamžitě dostal chuť na francouzskou kuchyni. Žábu koupil, odnesl domů a začal ji kuchat. Při tom se mu z nějakého záhadného důvodu udělalo nevolno. Přesto stehýnka podusil a jedno z nich snědl. To byla ovšem jeho smrt. Šlo o žábu amazonskou šípovou, která je prudce jedovatá. Je záhadou, jak se taková nebezpečná žába dostala do hračkářství, kde si ji mohlo koupit nějaké dítě. 10.7.99 Problém č. 3 Jiří Dostál Pan C měl problém. Byl nula. Nikdo ho neznal. Nikdo ho nezdravil na ulici a nikdo mu neposílal přátelské dopisy. Možná ho trochu znala jeho bytná, ale nebyl si tím jistý. Rozhodl se, že to všechno změní. Proslaví se. Začal přemýšlet jak. Snad by mohl spáchat nějaký hrdinský čin. Nebyl ovšem žádný hrdina, takže z toho sešlo. Mohl provést teroristický útok na místní obchodní středisko. Teroristů je ovšem jako máku a nikdo si je nepamatuje. Mohl si vzít nějakou známou hvězdu, ale pochyboval, že by ho nějaká chtěla. Pak dostal dost pitomý nápad. Obětuje se. Ale ne celý. Jenom levou nohu. Zašel do lékárny a koupil fungl nové škrtidlo a silná sedativa. Chvilku je zkoušel přemluvit, aby mu prodali morfium, ale neuspěl. V Ráji videoamatérů si koupil nejlevnější videokameru a pak se s ní dvě hodiny učil pracovat. Ještě pořídil gumovou kost pro psa a velmi silné štípací kleště poháněné laserem. Takto vybaven se druhý den vypravil do ZOO. U výběhu tygra sibiřského si nad kolenem zaškrtil levou nohu, spokl sedativa a do huby si strčil gumovou kost. Zapnul videokameru, podlezl zábradlí a přistoupil ke kleci. Tam laserovými kleštěmi vyříznul díru 30x40 a strčil do ní levou nohu. Sedativa zatím moc nezabírala, ale videokamera běžela jako po másle a gumová kost chutnala docela dobře. Kolem se začínali shlukovat první čumilové, kteří si pana C natáčeli a fotili. Ten tomu byl jedině rád. Poprvé za celý život si ho někdo fotil. Náhle se ve výběhu objevil obří tygří samec a okamžitě se vrhnul na nohu pana C. Zatáhl za ni tak silně, že pana C vtáhl půlí těla do klece. Pak nechal nohu nohou a vrhnul se panu C do rozkroku. Pan C okamžitě omdlel. Když se za dva týdny probral v nemocnici, zjistil, že se po celém světě proslavil jako blbec, který lezl tygrovi do klece a přišel při tom o koule. 10.7.99

---