Až budu chtít,
sbalím své sny,
nebudu ctít zvyků,
půjdu.

Ze střepů dýmku,
zapálím si,
oprostím se zvyků,
už nejsi.

Nic nestane se,
ač by možná mělo,
přes Tvé krásné tělo,
půjdu.

Někdy příště,
budu mít chutě,
Ti vyprávět,
jak vypadá svět.

Můj duch patří tam,
kde chtělas i Ty,
co říci neumí,
si vezme s sebou.