Arnoštův příběh

    Jednoho zamračeného podzimního rána se městem, které proslavila skupina YoYo band, spisovatelka Marie Majerová a kvalitní (leč levná ! ) ocel, rozlehl křik novorozeněte. Arnošt, honosící se jménem po svém pradědečkovi a tudíž ne právě moderním, mohl prožít celkem šťastný a spokojený život, nebýt jedné postarší učitelky na základní škole. „Nic v životě nedokážeš, jsi úplné budižkničemu,“ pravila mu ledovým hlasem, tváříc se přitom jako zlá víla sudička. Arnošt, hluboce zasažený krutou poznámkou, se ze dne na den dočista změnil. Doposud milý a společenský chlapec se proměnil v tichého vlka samotáře. Ani ubíhající léta, strávená mezi krutými spolužáky na gymnáziu, mu zrovna nepřidala. Zkoušku dospělosti skládal nepřátelsky vyhlížející mladík s kamenným pohledem, kterému škola, na níž prožil poslední čtyři roky života, nestála ani za jediné ohlédnutí.

P.S. Nyní se Arnošt potuluje v rušných ulicích velkoměsta na Vltavě a stíhán depresemi (z pochmurného podzimu a blížících se dvacátých narozenin) hloubá nad svým nespravedlivým údělem.