Jen tak, beze slov..

To co mi provedla, bylo horší než ledová sprcha, horší než kamenem do tváře..

Nechtěl jsem věřit, vždyť nebyla mrcha,a to co mi zbylo, s tím se nikdo nepáře.

Skrytá naděje, možná pár slov, ne s tím se neobejdu, já chci víc, prostě jí,

ne už tu první, ale druhou, a je mi jedno, jestli z té správné cesty sejdu..

Chci jí šeptat, vzduchem hladit,tak jak jen slova mohou, ..příjemný chrapot hlasivek, je jako med.  Dokáže pohladit,ano, a dokáže zahřát, rozechvět. Už ale nezbývá moc. Šance se opakují jen někdy, a některé ani nenastanou, když se nesnažíme. Proto tě chci! Naskytla jsi se! Dvakrát! Tak proč ne znovu! Nejde mi o to, a bych ukájel touhy, a i když teď lžu cítím se čestný. Jde mi o to abych ukojil tu touhu, která přebíjí vše! Držet tě! Smět tě hladit, smět ti zpívat! Šeptat nejniternější přání..rozechvět tě..chceš?! já ano.. řekni, jedno slovo, pak půjdu..nebudu snad ani slyšet co mi řekneš,ale půjdu..budu si zoufat..a budu čekat..jestli ti bude stát za to mě zastavit a pošeptat že jsem strom..že jsem pták…že jsem měsícem…že jsem tím vzduchem co jsme dýchali, že jsem to co ostatní přehlíží, ale pro tebe jsem krví! Krví bez které nedokážeš dýchat..kéž bych chrlil tebe!