Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Zmatení
Ze západní strany vanou větry konce léta,
a tak opouštím clonu ze Slunce šitou,
vyrážím do babího světa, jenž vzduchem létá.
Pavučiny vlají si, ševelí, do kraje suitou.
Zasáhl mě paprsek ze stromu - list padá,
nechci ho vracet na větve, strom se sklání.
Možná utahán chce odpočívat, únava se vkrádá,
do ševelení se mísí šepot keřů ze strání.
Slunce protíná krajinu prosáklou statným větrem,
na palouku plném mravenců se poslední drobky ztrácí,
chtěl bych se počasí obrnit voňavým svetrem,
který si v maliní leží, nad horizontem letí ptáci.
Večer mě tlačí do nohou, stromy už sovám slouží,
chci procházet se bučinou a plát s ní v návalu listí.
S poslední snězenou ostružinou myš se plouží,
na lov jdou lišky z pod kamenů, cestičky si čistí.
Káně už prolétalo křídlům pírka, tak skládají se stočená
do suchých borovic. Srnci jdou najít pastvu srnkám.
I lasička je běháním po mezích, ve skalce spánkem lapená.
Zítra vyjdou zas na stráně tetřívci - za domov vděčí trnkám.
Klenba už dlouho svítí do všech tmavých koutů,
ztrácí se detaily lesa, hrouží se do placatých skvrn,
koně dobíhají do snění zbaveni dřevěných chomoutů,
pak mohou i ježci cupitat na místa myší, ovoce a zrn.
Dlouho se potácím zbaven svých smyslů, mžourám,
v hlavě mě honí vztek a deštivá noc inkoustová,
proč mám jenom tak spát, když slepým snem se courám.
Nevede nikam, mizí, a tak se loučím tmo chroustova.
Ráno až mi do uší spadnou hlasy ptáků ze stromů,
schovám své chmury pod polštář a polknu vůni
z lípy a smrků. V nitru mně burácí ozvěna hromu,
který tu přebývá v odlesku z vyhřátých tůní.
Klid se cestou plahočí a kýchá prach,
na stoncích květin houpou se včely.
Než překročil déšť špiček stromů práh,
poslední pozdrav komáři zabzučeli.
Zmatení
Písmák