Prázdná ubohost Grafenbergerova rozjímání (Notně před půlnocí)

Natekla mi do bot
troška času navíc - výsostně k promarnění
kapénky touhy - zkamenělý beznadějí
po kapsách lístečky s adresama
výsostně na poblití
útržky se jmény
zchlastaný k pláči
a možná jen
k pousmání...

na cestě k regresi
protočil panenkama
v závanu tlení
návaly radostnění
na zápraží blasfemie
od ucha k uchu
omylem

omylem v sobě a navíc povážlivě
ba nechutně
střízlivej...!

S tím vším jsi přišel
skoro černý
v lesklých kalhotách
vytáhlém roláku
bleskáš mety
oslnivých očí a odrážíš světlo
z vystrčených koulí
valivých ložisek
tak přesně a monotónně
se převalujících
do úzkorozchodných
kolejnic
tvých slib(p)ů

sladce je potěžkáš
a pošleš o nich sms zprávu
do světa
kde žiješ
a o mně, že jsem se stal
sběračem prázdných bílých krabic
do kterých střádám bělobu na zimu
z mý žloutenky
na značky pro cestu
k mostu a pod něj
kde se podpálím
aby se mně seškvařily nervy na rukou
na rtech
na očích
a přestaly tak bolet, když znova nepoučen
se tě budu chtít zas a znovu
dotýkat

---