Duhový strach

Za ruku Tě vedu a slyším jen tvůj dech.

Tichý proužek v úzkém pásu žití.

Pomalu jen jdeme, není žádný spěch,

zamračené duši málo slunko svítí

na zamrzlá slova.

Oči tvé jsou černé - krásné, velké milé.

Úsměv pláče radostí, že s Tebou jsem.

V Novém městě září chrámy starobylé,

anděl mává peřím, ďábel řetězem,

smrt - bílá vdova.

Každý z nás je jiný a přitom jsme spolu

šťastni jak jen láska umí dát,

vláčíme se vzhůru a pak zase dolu,

na nebi je duha, proč se bát

konce vždy bolí