Conan lékařem

Ke studiu lékařství přivedly Conana dva hlavní důvody. Za prvé. Lékařství v Hyborské době nepatřilo právě k těm nejrozvinutějším . Není se proto čemu divit, že ve svých bádáních zabrousil i tohoto oboru. Druhý důvod byl už poněkud sobečtější. Conan se za svého života účastnil velkého množství bitev a nejednou byl i zraněn. A protože častokrát nebyl nějaký ten lékař právě nablízku, musel vědět, jak si svá zranění ošetřit a tyto vědomosti taky použít v praxi. “Conan vytrhl ze stěny nůž a hlubokým řezem si rozřízl předloktí v místě uštknutí. Vysál krev z rány, vyplivl ji, znovu vysál a vyplivl a znovu… Teď už mu ztmavla skoro celá paže a bolest byla strašlivá. Trvalo jen zlomek vteřiny,než odepnul z mrtvého těla opasek,… ,a zhotovil si z něj škrtidlo, jenž stáhl na ruce těsně pod ramenem. Pokračoval ve vysávání krve smíchané s jedem z rány a z dálky se k němu nesl sílící hluk boje… Jenže věděl, že pro člověka, kterého uštkl jedovatý had, znamená rychlý běh okamžitou smrt. S nesmírným vypětím vůle se přinutil pokračovat ve vysávání rány. Nakonec se tmavá skvrna přestala rozšiřovat. Když o něco ustoupila, ovázal si ránu na ruce kusem plátna, které našel ve stanu” (Conan muž s mečem; str. 224).

MUDr Conan se též zabýval nemocemi, která se objevovaly v závislosti na různých faktorech. Když se například účastnil válečného tažení v tropickém podnebí, tak si zapisoval, jaké nemoci se postupně začaly u vojáků objevovat. “Mužům uhnívají prsty na nohou, nebo jim upadnou leprou, aniž by je měli zanícené od nějakého zranění. V tomhle klimatu muže skolí i pouhé škrábnutí šípem” (Conan hrdina; str. 66). A hledal, jak by propuknutí těchto nemocí, mohl v budoucnu zabránit.

Sama léčba nepředstavovala pro MUDr Conana problém. Musel jen určit, zda má zranění nechat, aby se zahojilo samo, nebo zda se má do hojení nějak zasahovat. Jelikož nejčastěji přicházel do styku s těžkými úrazy, nebo rozsáhlými poraněními, tak musel MUDr Conan operovat. Nejběžnější výkon, který tím pádem MUDr Conan prováděl, byla amputace – odnětí některých částí lidského těla. “Conan švihl mečem a pocítil, jak čepel pronikla kostí a na zem dopadla uťatá ruka…” (Conan nepřemožitelný; str. 78). Další zákrok, který MUDr Conan často prováděl, bylo pouštění žilou. “Stygiec se zaúpěním upustil zbraň a chytil se za hluboce rozseknutý bok. Mezi prsty mu stříkala krev” (Conan muž s mečem; str. 184). MUDr Conan se nebál i experimentovat a zkoušet nové léčebné postupy. Například se dozvěděl o technice léčení, která spočívala ve vbodávání specielních jehel do různých, přesně určených míst na lidském těle. “Tarascus se otočil ale mnohem dřív, než poznal útočníka, mu vnikla Conanova čepel do těla” (Hodina draka; str. 71). Ovšem díky primitivním nástrojům, které byl nucen MUDr Conan používat, neměl právě nejlepší výsledky a tak byl nucen od tohoto druhu léčby ustoupit..

MUDr Conan časem zjistil, že končetiny, které byly poraněné a dlouhou dobu se hojily, jsou slabší, než ty druhé. Začal proto provádět specielní cviky, které měly za úkol vyrovnat sílu obou končetin. “Ne Conane, to nepřipadá v úvahu, ještě jsi stále příliš slabý. Ano. Právě proto potřebuji cvičit,… Musím jizvu a nohu protáhnout, aby mi příliš neztuhla” (Conan hrdina; str. 83). Bolestivou metodou zjistil, že spěch se nevyplácí a že tyto cviky se musí provádět pomalu a s klidem. “Asi jsem ještě neměl použít tu bolavou nohu jako palici na hlavu toho obřího tupce! Crome, bolí to tak, že to nedokážu skrýt” (Conan hrdina; str. 123).

MUDr Conan se i tomuto oboru snažil přinášet všelijaké vynálezy a zlepšováky. Vytvořil třeba specielní hadičku, která měla na obou koncích duté hroty. Tu potom používal k dávání krve těžce zraněným spolubojovníkům. Snad proto, že vypadala jako had ji nazval Set. Asi se mu zdálo zábavné, že jméno stigijského boha smrti má něco, co zachraňuje životy. Pokud mi nevěříte, tak se podívejte do nějaké nemocnice. Žádné oddělení se ani dnes neobejde bez transfúzního, či infúzního setu. MUDr Conan se také snažil ulevit svým spolubojovníkům od bolestí, které jim zranění způsobovalo. Začal proto používat zvláštní léky, které mu dodával jeden ophirský obchodník. Na otázku co to je odpověděl vždy jen ophiráty. Tento název se časem ujal a začali ho používat všichni lékaři. Používají se i dnes. Jen se jméno časem zkomolilo a místo ophiráty se jim říká opiáty. MUDr Conan ale zjistil, že dlouhodobé užívání ophirátů vede k tomu, že se na nich nemocný stane závislý. “V těch krabičkách a sklenkách na stole leží konec útrap a vyzvání k blaženosti. Cítil, jak se v jeho nitru formuje neznámá touha, která ho překvapila svou intenzitou” (Conan hrdina; str. 133). Proto je podával jen po důkladném zvážení a s rozvahou.

V jedné z klidnějších chvilek se MUDr Conan rozhodl, že sepíše specielní přísahu, ve které budou všechny jeho snahy a předsevzetí. Od myšlenky nebylo daleko k činu, a tak zanedlouho svět spatřila Conanova přísaha. Tu potom učil všechny svoje žáky, aby měli stejné morální předsevzetí, jako on. Posuďte sami.

Přísahám při Cromovi, bohu Cimmerřanů, při Mitrovi i při všech dobrých bozích a bohyních a dovolávám se jejich svědectví, že podle svých sil a svědomí budu tuto přísahu řádně zachovávat.

Svého učitele budu ctít a vděčně mu poskytnu všechno nutné, ukáže-li se toho potřeba. Toho, kdo se bude, celým svým srdcem, chtít naučit tomuto umění, vzdělám bez nároku na odměnu. Rovněž umožním jak svým synům, tak žákům, kteří se slavnostně zavázali touto přísahou, aby se podíleli na přednáškách, výuce i celé vědě. Jinému však nikomu.

Způsob svého života zasvětím, podle svých sil, pomoci trpícím. Ani prosbami se nadám pohnout k provedené smrtícího seku, pokud lze pomoci jinak. Zachovám vždy svůj život a umění čisté. Neprovedu řez, pokud nejsem v tomto umění zkušený. Ať přijdu do jakéhokoliv domu, vejdu tam ve snaze pomoci trpícím. Nemusím být vzdálen touhy po smyslových prožitcích se ženami, pokud mi to nebude bránit ve vykonávání mého poslání. Uvidím-li, či uslyším-li při své lékařské praxi, nebo v soukromém životě lidí něco, co by mělo být utajeno, pomlčím o tom a zachovám to jako tajemství.

Budu-li tuto přísahu zachovávat a řádně plnit, nechť je mi dopřáno žít navždy šťastně a těšit se z plodů svého umění. Jestliže ji však poruším a poskvrním, staniž se mi pravý opak. A pak nechť si všechny následky ponesu sám.

MUDr Conan měl mnoho následovníků. Když se například Conanův syn Conn dozvěděl o úspěších svého otce na poli medicíny, rozhodl se pokračovat v jeho stopách. Snad nejznámější se staly jeho pokusy, které spočívaly ve vytvoření dvou identických jedinců z jednoho. Problém ale byl v tom, že tito jedinci dlouho nežili. Lidé těmto pokusům říkali Connování. Conn sice tyto experimenty nikdy zdárně nedokončil, ale vědcům, kteří dnes vycházeli z jeho poznámek, se je podařilo rozvést a úspěšně zakončit. Jen špatně rozluštili název a místo Connování říkají klonování.

Cromžel většinou ale konkurence nechtěla dlouze objevovat nové postupy v léčení, či objevy a tak, hlavně po smrti MUDr Conana, si brali jeho objevy a vydávali je za svoje. Snad největšího přivlastnění se dopustil jeden mastičkář, který se nějakou náhodou dostal k poznámkám MUDr Conana. Lehce je upravil a začal je vydávat za svoje vlastní. A aby toho nebylo málo, tak předělal i znění Conanovy přísahy. Jmenoval se Hippokrates. A díky tomuto činu se stal patronem dnešního lékařství a uzmul tak toto místo tomu, komu patří doopravdy.

Na konec jsem vám sepsal několik citátů, které určitě pronesl některý z žáků MUDr Conana, možná i mistr sám. Zároveň dodávám i původní znění v latině. Abyste si náhodou nepomysleli, že jsem si je třeba vycucal z prstu:

Nechť chirurg dříve pracuje myslí a zrakem než ozbrojenou rukou.

Co nevyléčí léky, vyléčí železo; co nevyléčí železo, vyléčí oheň; co ani oheň nevyléčí, je nutno pokládat za nevyléčitelné.

Nářek dosvědčuje bolest, ale neosvobozuje od ní.

Všechny uvedené citáty se nacházejí v učebnici pro lékařské fakulty – Lékařská terminologie.