Píseň z mezihry

Píseň z mezihry

Kdyby se mě někdo zeptal,

co je báseň,

na pár vteřin byl bych v rozpacích.

A tak dobře to vím!

Čítával jsem znovu mrtvé básníky

a čas o času

svítily mi jejich verše na cestu

jako plamen ve tmě.

Život nechodí však po špičkách,

někdy námi lomcuje

a dupe.

Často tápal jsem po lásce

jako ten, kdo ztratil zrak

a na větvích jabloňových stromů

hledá oblost plodů, po nichž touží

jeho dlaň.

A znám verše

mocné jako zaklínadlo pekel,

které vyvrátí i brány ráje z pantů.

Šeptal jsem je překvapeným očím.

Jak by nepozvedly slabé ruce

uzavírající strachem

náruč lásky.

Kdyby se však někdo zeptal mé ženy,

co je láska,

dala by se asi do pláče.