Vyplakat tvé jméno

Vzpomínám na tvé vlasy,

divoce vlající ve větru,

když u okna stál jsi,

a naposledy shlížel na svou zem,

již nazítří ś měl ztratit,

spolu s životem.

 

Tehdy poprvé v náručí jsi mě sevřel,

abys utišil mé zoufalství a pláč,

myšlenka pouhá na to, že bys zemřel,

mě zabíjela, dobře ś to věděl - a přesto neustoupil.

 

Líbal jsi mě a konejšil,

už to mě mělo varovat,

vždyť nikdy dříve city své,

nikomu nedával jsi znát.

 

Minula noc a minul den,

a v něm okamžik malý jen,

na věky věků mi tě vzal,

všechen lid  tehdy se radoval.

 

Klidně ať dští svou zášť a zlobu,

dál ctít tě chci a milovat,

každou noc schoulit se ve stínu hrobu,

 v hořkosti žalu, tvé jméno vyplakat.

---