Jméno není potřeba....

Takto spívá jeden týpek,
    co si našel vinej sklípek,
ale má tě tolik rád,
    že říkává si kolikrát,
nech už toho pití přeci,
    na světě jsou i jiný věci,
věci hezčí mnohokrát,
    a příjemnější tisíckár,
a tak píše básničky,
    poté také zprávičky,
vkládá do nich city svoje,
    a pak volí číslo tvoje,
odpovědí rychlounkou,
    získá zprávu milounkou,
v které není žádná láska,
    a snad ani jedna hláska,
to co poslal zprávou k tobě,
    nemoh držet už dýl v sobě,
na něj příliš horké zboží,
    jak jsem říkal, neudrží,
musí ti to prostě říc',
    ty pošleš ho do prčic,
nemáš nad ním slitování,
    říkáš mu to bez váhání,
tak, jak to prostě je,
    ať se na tě vysere.