Ovečka

Kdysi kdesi bývala země malých oveček.Přece byste nechtěli,aby to byly velké ovce.Velké ovce jsou zlé,jsou hádavé a jsou neskutečně povýšené,nebo se tak alespoň tváří.Jsou zlé na malé ovečky.Trápí je,vyčítají jim chyby,vyčítají jim,že se nechávají napálit od mazaných vlků.Vyčítají jim,že se nepasou na té správné trávě.

"A pročpak vy se nepasete tam,kde my???Tam je to přece správné,zvlášť pro taková malá a hloupá mláďátka."

Nic naplat,že malé ovečky mají svou správnou louku a své květiny,které chutnají tak šťavnatě.

"Ale my máme svá místečka,kde se potkáváme!" Odporují.

Ale velcí je neposlouchají,nikdy neposlouchají.Kdysi dávno to uměli,avšak teď už zapomněli...Každý jednou zapomeneme moudrost věků a je jen na nás,abychom ji našli znovu.

A tak si brečí a bečí,tím smutným způsobem,jak to nikdo jiný nedovede.

Pokyvují hlavinkami a cinkají rolničkami,uvázanými na krku.

A ptají se:"Proč musíme nosit ty rolničky?Nás to nebaví.Nám to přijde hloupé.Mamičko,řekni proč,ať pochopíme,že to jenom my jsme byly nezkušené hloupé ovce."

"Nemluv tak o ovcích!" rozohní se její matka a nespokojeně zabečí natolik,že ji slyší i ve vedlejším stádu.

Malá ovečka si pomyslí,že to je přece jenom hloupá ovce,která nebude nikdy mít dost uspokojivé vysvětlení na životně důležité otázky.

"Rolničky se nosí,protože je to prostě zvyk.A už mě nech být."

A ovečka je hluboce rozčarována.

Trhne hlavou,zakývá.Nic.Rolnička stále drží.Nenávidí jí,nechce jí.

Rozeběhne se proti nedalekému stromu.Nemusela ho příliš dlouho hledat.Běží,kopýtky se zabořuje do hlíny,nohy se jí pletou pod sebe,ale na nic nedbá.Hlavně,aby již měla svobodu od té "zvyklosti",jejíž smysl nechápe.

...Bum.Narazila do stromu.Nad hlavou jí nepoletují hvězdičky,cítí pouze tmu a velikou bouli.Ale o kůru se odřel provázek.Rolnička spadla do vysoké trávy...

O pár let později šla rolničku hledat.Nenašla ji.Snad zarostla,snad ji někdo sebral.

A i ona prošla skrz pomyslnou zeď do jiného světa a dobrovolně si uvázala novou rolničku.Pochopila,že má svůj účel,že to je proto,aby je každý večer mohl bača spočítat..A aby se alespoň podle cinkání prozradila ta,jež chybí.

Prošla do světa pravidel,která(naštěstí pro ni) nezůstala nepochopena....

A ještě později další ovečka žádá vysvětlení oné záhady s rolničkou.Stará ovce si vzpomene na své tehdejší starosti a pousměje se.Ještě jedna otázka?Ano??Povídá: " To víš,to mají velké ovce pro krásu,smysl musíš najít ty..." .Neudělala tu samou chybu,neodbyla svou dceru.

Někdy snad je čas,i když už za chvíli dojedete stanici konečná,začít ještě jednou od začátku...